První letošní dílo měsíce nás zavede ze zámku Ambras do Jihlavy
Zámek Ambras u Innsbrucku má v současném světě věhlas především díky prezentaci proslulé kunstkomory a zbrojnice Ferdinanda Tyroského, někdejšího místodržícího v Čechách, jemuž se v nedávné době věnovaly v Praze i v Rakousku velké výstavy. Vedle toho ale Ambras nabízí také pohled do sbírek Kunsthistorisches Musea, pro něž v budově na Maria-Theresien Platz ve Vídni navržené Gottfriedem Semperem už nezbyl prostor. Jednou z významných akvizic muzea, jež našla uplatnění právě v prostorách Ambrasu, představuje mimořádná sbírka renesančního a barokního skla, kterou muzeu v roce 2004 odkázal sběratel Rudolf von Strasser. Kolekce obsahuje také řadu ukázek českého skla, včetně pozoruhodného cechovního poháru jihlavských ševců datovaného rokem 1722.
Pohár jihlavských ševců, 1722, KHM
Vcelku velký pohár (14,5 cm výška, 11 cm průměr) prostého kónického tvaru dekoruje rytý rostlinný ornament a kartuše, v níž se nachází medailon se znakem ševcovského řemesla v podobě prostřelené boty a krojidla vytvořený pomocí tzv. Zwischengoldtechnik. Jedná se o velmi starou sklářskou výzdobnou techniku využívající dvojitého skla známou už ve 3. století před Kristem, která byla „znovuobjevena“ barokními skláři a nejvíce se užívala během první poloviny 18. století. Výhody Zwischengoldtechnik spočívají jednak v ochraně zlatého či stříbrného dekoru vsazeného mezi dvě vrstvy skla a druhou předností je možnost pracovat s vizuálními efekty, které zakřivené vícevrstvé sklo umožňuje. Medailon kombinující motiv z plátkového zlata a pozadí z červeně probarvené pryskyřice pak tvoří velmi působivý celek.
Znak ševcovského cechu se běžně vyskytuje několika variantách, například se třemi škorněmi nebo jako tři obuté nohy ohnuté v kolenou. Prostřelená bota vyobrazená na jihlavském poháru odkazuje k bájnému ševci Hansi von Sagan, který pomohl vyhrát řádu německých rytířů roku 1370 bitvu proti litevským pohanům u města Rudau a jeho bota byla prostřelena nepřátelským šípem.
Zadní strana poháru obsahuje dedikační nápis se jmény cechovních mistrů a datací: „Dieses glas verehret Johan wach Einer löblichen Zumft zum gedächtnüß“ „Johann Casper werden / Dauidt Köller / Friedrich uielhauer / Dauidt Alex / Zacharis burgel / Johann melcherick / Johann Friedrich Fritze / Sammuel köller / Gottfriedt weigelt / Gottfriedt Zeißberg / Johan Christian winckler / Zacharias burgel / Johann dauidt alex / Gottfriedt winckler / Gottfriedt Baumgartt / Es / geh / uns / allen / wohl. 1722.“ Ševci patřili k tradičním cechům, jež měly pevné místo ve strukturách městské společnosti a nejinak tomu bylo i v Jihlavě. Kromě „ambraského“ poháru se po nich dochovaly dvě pamětní knihy zachycující období od poloviny 16. století do poloviny 18. století a další archivní materiál sahající až do roku 1859, kdy byly cechy zrušeny.
Pohár s vyobrazením cechovní schůze, 1703, Dorotheum
Poháry náležely vedle cechovní truhlice či pamětních knih k důležitým reprezentativním předmětům cechovních společenství, které sloužily při cechovních schůzích, například při rituálu přijímání nového člena. Jak truhlice, tak i poháry se vyznačují tím, že byly cechovními mistry využívány dlouhodobě, často i po několik generací. V současné době představují nejčastěji dochované památky na zaniklé profesní organizace, jež plní zejména expozice vlastivědných či městských muzeí. Přestože šlo o předměty určené v podstatě pro vnitřní potřebu cechů, jsou dnes vidět více než umělecká díla, která reprezentovala cechy ve veřejném prostoru, jako cechovní oltáře, jichž se zachovalo jen poskrovnu.
Es geh uns allen wohl!
Foto: Zdeňka Míchalová, KHM, Dorotheum