Dnešním příspěvkem o uzavíráme náš malý cyklus o ideálu ženy v době kolem poloviny 18. století. Všechny články původně vznikly jako společná seminární práce v jednom z kurzů věnovaných vizuální kultuře 18. století

Při rituálu toalety byla důležitá hra smyslů, jež měly významnou roli při svádění i pro vyjádření sociálního postavení. Možnost demonstrovat svůj vkus a společenský statut se nabízela ve výběru knih, šperků či parfémů. A právě vůně se staly zajímavým tématem diskuze během 18. století.

Martin Carlin, toaletní stolek, kolem 1775

Historiografie vůně je předmětem zájmu historiků už od průkopnické práce francouzského historika Alaina Corbina (*1936) Le Miasme et le Jonquil (Narcis a Miazma) z roku 1982. Corbin v ní zkoumá dějiny pachů a jejich proměňující se vnímání v průběhu 18. a 19. století a poukazuje přitom na to, že právě v druhé polovině 18. století začalo v souvislosti se vzestupem moderního pojetí citlivosti na zápach poprvé docházet k jeho aktivnímu potlačování a propagaci umělé vůně. Důležitost čichového vjemu původně souvisela se zájmem o hnilobné procesy, čistotu vzduchu a o jeho zápach. Myšlenka, že tělesný pach může o člověku vypovědět, v jaké kondici se nachází, se objevuje počátkem 18. století. Lékaři nedoporučují podstupovat hygienické rituály příliš často, jelikož věří, že voda oslabuje tělo, a to především pohlavní orgány. Mluví se o „osobním kouzlu“, které se vytváří díky pachu jedince, a proto se zejména ženám neradí přílišná hygiena, která na tomto kouzlu ubírá. Rovněž panuje názor, že člověk je při výběru partnera ovlivněn pachem, který způsobuje libost či nelibost v druhé osobě.

Lidé v této době také věřili, že díky parfému se mohou efektivně ubránit nákaze, například všudypřítomnému moru. Proto bylo používání všech možných vůní nezbytnou součástí každodenního života, zejména jako prevence proti nemocem. Lidé u sebe nosili flakóny naplněné nejrůznějšími vůněmi či kapesníky napuštěné parfémy, k nimž mohli kdykoli přičichnout.

Porcelánka Du Paquier, lahvička na parfém, kolem 1730

Nicméně později se v padesátých letech 18. století se pohled na parfémy a vůně změnil, neboť předmětem zájmu se začínají stávat pouze vůně svěží a lehké. Do módy se dostává přirozená vůně obohacená pouze o lehké podtóny jarních či letních květů. Čich začíná být velice důležitý i v dalších aspektech života (vůně se začínají přidávat i do potravin, například do cukru či vína). K rozšíření jemných vůni dopomohl také všeobecný zájem o čerstvý vzduch. Lidé ve snaze o ozdravení těla vyrážejí do přírody, budují se parky a veřejné zahrady. Používají se čichací vody a výtažky z rostlin, velmi oblíbenou se stala růžová voda. Jarní vůně symbolizují nový začátek a rovněž nechávají prostor pro vyniknutí přirozeného pachu člověka, který je spjat s jeho osobností. Tyto vůně mají zdůraznit osobní kouzlo a dopomoci jedinci, aby nalezl zalíbení sám v sobě. Jemné vůně květin, které se staly tak módními, měly za účel nejen ukázat ušlechtilost těla a vkusu, ale i ducha. Zápach byl považován za nemravný a byl spojován s nižšími vrstvami a smrtí.

Čich byl rovněž uplatněn v rámci toalety při podávání drobného občerstvení či nápojů. Káva, čaj a čokoláda nebyly servírovány společně s reprezentativním jídlem na velkých stolech, ale byly konzumovány při toaletě či na první snídani společně s malým pečivem. Rovněž byly tyto nápoje podávány odpoledne a někdy i v noci. Zejména obliba nových teplých nápojů z exotických zemí, které módnímu rokokovému tělu poskytovaly více potřebné vitality a kreativity, přinesla radikální změnu životního stylu. I chuť tak představuje další z důležitých aspektů spojených s rokokovým rituálem toalety a jeden ze symptomů proměn vnímání módního a společenského těla v období 18. století.

Porcelánka Het Oude Moriaenshooft, konvice na čokoládu, 60. léta 18. století

Literatura:

• William Coleman, Health and Hygiene in the „Encyclopédie“. A Medical Doctrine for the Bourgeoisie, in: Journal of the History of Medicine and Allied Sciences, Vol. 29, No. 4 (October 1974), Oxford 1974, s. 399‒421.
• Alain Corbin, Narcis a miazma. Pach a společenské představy 18. a 19. století, Praha 2004.
• Grace M. Ziegler, The Diuturnal Use of Perfumes and Cosmetics, in: The Scientific Monthly, Vol. 34, No. 3 (Mar., 1932), s. 222‒237.

Původ snímků: Metropolitan Museum of Art