Na okraji Valašského Meziříčí stojí u trati nádraží z konce třicátých let 20. století. Dnes Nevypadá úplně k světu, jak se to starším budovám bohužel stává. Přestavby a opravy nerespektující původní záměr, změna provozních nároků i pouhý čas se umí na vzhledu stavby silně podepsat. Správa železnic se při plánované rekonstrukci trati rozhodla tuto budovu demolovat. Proti tomu se zvedly oponentské hlasy z řad odborné i laické veřejnosti – petici je mimochodem možno podepsat na webu pacanovskehonadrazi.cz. Tento text původně vznikl jako odborné stanovisko podporující zachování nádraží, v mírně obměněné podobě jej nyní přinášíme také našim čtenářům.
Budova vlakového nádraží ve Valašském Meziříčí vznikla podle projektu Hilara Pacanovského a Rudolfa Hraby a pochází z let 1937–1939. Židovský architekt Pacanovský patřil k organizaci Levá fronta, skupině progresivních architektů, mezi nimiž působil také Karel Teige. Mezi válkami byl Pacanovský autorem mnoha kvalitních funkcionalistických bytových domů v Praze a věnoval se architektuře také teoreticky, jako autor odborných publikací. Druhý z architektů, Hraba, pak sehrál výraznou roli v rozvoji Kutné Hory, kde působil jako městský architekt. Jeho nejzásadnějšími projekty byl regulační plán tohoto města a spoluautorství Tylova divadla. Působil ale i jako aktivní člen Spolku inženýrů a architektů (SIA), měl doktorát z architektury a ve dvacátých letech byly vysoce hodnoceny jeho urbanistické soutěžní plány rozvoje okrajů Prahy. Jednalo se tedy o zkušené, kvalitní a uznávané architekty, a to přesto, že dnes jejich jména nerezonují s takovou silou, jako některá jiná. Continue reading
