několik Esejí o architektuře historismu, které na našem blogu postupně představíme, původně vzešlo z jednoho z kurzů na Semináři dějin umění. Jeho cílem bylo podívat se na architekturu 19. století v široké geografické perspektivě. Byla to totiž právě tvorba této epochy, která se stala první globalizovanou architekturou v historii, s dosahem na všechny obydlené kontinenty. To samozřejmě blízce souvisí s otázkami Nacionalismu, kolonialismu a imperialismu v této době. První esej naší nové série však rovněž ukáže, že historismus není jen tématem předminulého století, ale je tu s námi stále – stejně jako politické ideologie, které jej doprovázely. termín „globální“ tak nemusí mít jen čistě geografický význam, ale přeneseně také chronologický.
V roce 2010 byl obyvatelům Severní Makedonie představen pozoruhodný projekt s názvem Skopje 2014, který si dal za cíl obrodit národní identitu země skrze implementaci neoklasicistní a novobarokní architektury do veřejného prostoru hlavního města a celkovou reorganizaci jeho centra. Nešlo o náhodu, ale o taktický politický tah. Projekt byl navržen zastupiteli města Skopje a ministryní kultury a podpořen tehdejším premiérem Nikolou Gruevskim, hlavou vládnoucí nacionalistické strany VMRO-DPMNE.
Ta se od svého zvolení v roce 2006 snažila politizovat a přepisovat makedonskou historii ku svému prospěchu a Skopje 2014 měl být jejím finálním dílem. Pomocí vlastní interpretace historických architektonických stylů chtěla vláda vyjádřit národnostní kontinuitu se starověkou Makedonií Alexandra Velikého, pozdvihnout Skopje mezi evropské metropole a oprostit se od komunistické a osmanské historie. Podle tohoto popisu by ideu Skopje 2014 málokdo zařadil do 21. století. Příliš se totiž podobá produktům historismu vznikajícím bezmála sto či dvě stě let před ním – ostatně s trochou přehánění se dá říci, že podobný program měla právě před oněmi sto a více lety třeba i Praha. Continue reading
