!ZMĚNA! R’n’B | Vše, co jste kdy chtěli vědět o Akademii výtvarných umění ve Vídni
Omlouváme se všem našim posluchačům, z organizačních důvodů jsme nuceni přesunout přednášku Vladislavy Říhové o renesančních prachaticích na jiný termín. O přednášku však nepřijdete – dubnový a květnový termín se vzájemně prohodí. Nyní se tak můžete těšit na Tomáše Valeše a téma proměn uměleckého vzdělávání ve Středoevropském prostoru v době osvícenství. Děkujeme za pochopení.
Vídeňská akademie nebyla jen místem „tradičníního“ uměleckého vzdělávání, ale především místem kontaktů, ambicí a snah o změnu. Právě na tyto dosud málo známé aspekty objevující se už během 18. století se zaměří i připravovaná přednáška Mgr. Tomáše Valeše PhD. Ten se této instituci ve svém výzkumu dlouhodobě věnuje a neopomíjí ani aspekty „okrajových“ aktérů, jako byli například modelové či studenti pocházející z neobvyklého geografického i sociálního prostředí, které umožňují nahlédnout dějiny akademie v širších sociálních a kulturních souvislostech.
Kam na výstavu v ČR i zahraničí | jaro 2026
S NASTÁVAJÍCÍM JAREM PŘICHÁZÍ NEJEN VYTOUŽENÉ PAPRSKY SLUNCE, ALE I spoustu nových výstav. v následujícím článku vám nabídneme program na slunné dny i aprílové přeháňky. vybírat můžete ze známých jmen uměleckého kánonu, bizarností z jezuitských misií, z bohaté ptačí říše, a na své si přijdou i fanoušci skutečného undergroundu!
R’n’B | „Nejmalovanější a nejrejsovanější město 16. věku“. Renesanční fasády Prachatic
Srdečně zveme na dubnovou přednášku R’n’B! Tentokrát nás čeká téma na pomezí dějin umění a restaurátorství, které nás zavede do renesančních Prachatic!
Rozkvět Prachatic byl úzce spjat s obchodem se solí. Město si dodnes uchovalo torzo své reprezentativní podoby z druhé poloviny 16. století, kdy se veřejný prostor stal nositelem promyšlené vizuální komunikace. Dochovaný soubor téměř dvaceti fasád s náročnými figurálními malbami a sgrafitovými cykly představuje v českém kontextu unikátní doklad raně novověké obrazové kultury města. Tyto fasády nebyly pouhou dekorací – k dobovému divákovi promlouvaly komplexním jazykem obrazů i doprovodných textů. Již v průběhu 16. a 17. století docházelo k postupnému překrývání některých vizuálních programů novými omítkami. Malby a sgrafita tak byly znovuobjevovány až během adaptačních a restaurátorských zásahů na konci 19. a v průběhu 20. století. Jiné realizace, jako například výzdoba radnice, si naopak uchovaly svou „čitelnost“ kontinuálně.
Příběh měsíce | Malby na kameni a Peter Paul Rubens v římském kostele Santa Maria in Vallicella
Při prvním pohledu na malby visící na zdech muzeí a galerií si často ani neuvědomíme druh materiálu, na který umělkyně či umělec barevné vrstvy nanesl. A když ano, jedná se ve většině případů o plátno, případně dřevo nebo kov. Ve zcela ojedinělých případech se může jednat i o malby na kameni, jimž je věnován tento článek.
I když jde nepochybně mezi malířskými podložkami o neobvyklý materiál, tak byl přeci jen umělecky využíván po celá staletí. Pokud pomineme prehistorické jeskynní malby, tak malby na kameni zmiňuje ve své známé Historii Naturalis už Gaius Plinius Secundus, který přináší informace o mramorových deskách s malířskou výzdobou, jež měla v římských interiérech nahrazovat nevyhovující štukovou výzdobu. Další příklady využití kamene bychom našli ve středověku, kdy se vedle mramoru začíná využívat i břidlice, jako v případě série apoštolů z kostela sv. Uršuly v Kolíně nad Rýnem, vzniklé už v první polovině 13. století. Continue reading
CFP | Opuscula historiae artium 76 (2027)
Redakce časopisu Opuscula historiae artium (OHA), recenzovaného vědeckého periodika vydávaného Seminářem dějin umění Masarykovy univerzity, přijímá rukopisy určené k publikaci v číslech 1/2027 a 2/2027. Termín pro zaslání rukopisů je 30. června 2026.
Časopis Opuscula historiae artium, který uveřejňuje odborné texty z oblasti dějin umění a příbuzných disciplín, představuje respektované fórum s více než sedmdesátiletou tradicí. Pod současným názvem vychází od roku 1996 a od roku 2013 je součástí mezinárodní citační a abstraktové databáze Scopus. Časopis vychází dvakrát ročně. Continue reading
Recenze výstavy | Jak se globální obraz konstruuje skrze evropský pohled
V létě se v bývalých papežských stájích Scuderie del Quirinale v Římě konala výstava Barocco Globale: Il mondo a Roma nel secolo di Bernini. Jejím cílem bylo představit Řím raného novověku jako centrum globálních kontaktů – křižovatku etnických, náboženských a kulturních proudů. Navzdory přítomnosti řady transkulturních objektů však vyvstává zásadní otázka nejen toho, co bylo vystaveno, ale také jak. Tedy do jaké míry výstava odhalovala mechanismy, pomocí nichž si Řím 17. století utvářel svou představu o světě, a do jaké míry byla připravena překročit hranice obvyklého eurocentrického pohledu.
Z mé perspektivy zůstávala slabším článkem koncepce výstavy absence reflexe toho, jakým způsobem byly „globální“ artefakty získány, interpretovány a začleněny do muzejního narativu. Sekce zabírající se sběratelstvím ukazovala, jak misie, diplomacie a církevní kontakty proměnily Řím v centrum shromaždovaní předmětů z různých koutů světa. Výstava však tyto objekty – například masky nebo oděvy – prezentovala jako projevy úcty, aniž by uznávala jejich často nucený nebo hierarchický charakter. Tak je třeba mitra vytvořená řemeslníky z Michoacánu v dnešním Mexiku a darovaná papeži Piu IV. prezentována jako příklad kulturního transferu, zatímco ve skutečnosti odráží asymetrii moci a násilný charakter misijní christianizace v koloniálních regionech. Misionářská činnost byla v expozici prezentována jako projev ctnosti a vyjádření evropské touhy po poznání světa. Právě ona se podle logiky výstavy stala jedním z katalyzátorů procesů globalizace a formování sítí kulturní výměny v 17. století. Continue reading
R’n’B | V pasti svého stavu. Zchudlé aristokratky v Tereziánském ústavu šlechtičen
Srdečně zveme na zahájení jarního přednáškového cyklu R’n’B v Knihovně Jiřího Mahena. Těšit se můžete na přednášku o pražském ústavu šlechtičen – nadačním domě určeném pro výchovu a zabezpečení zchudlých dívek z aristokratických rodin – která byla z minulého semestru přesunuta na nový termín.
Tereziánský ústav šlechtičen sídlící na Pražském hradě, v jehož čele stály arcivévodkyně z panovnického rodu, představoval od druhé poloviny 18. století až do roku 1919 jeden z nejdůležitějších ženských nadačních domů v českých zemích. Přednáška Michaely Žákové, která za svůj výzkum na dané téma získala v posledních letech několik prestižních vědeckých ocenění, přiblíží každodenní fungování této instituce. Představí nám několik pozapomenutých osobních příběhů žen, které se ocitly v neúprosné pasti svého stavu: patřily k rodové elitě, jejich finanční situace jim však neumožňovala se provdat či vést samostatný život odpovídající jejich postavení. V centru pozornosti budou společenská a rodinná očekávání vůči šlechtičnám, finanční strategie i křehká rovnováha mezi rodovou prestiží a chudobou. Continue reading
R’n’B | Jaro 2026
Blíží se nový semestr a s ním i jarní přednáškový cyklus R’n’B v Knihovně Jiřího Mahena! Čeká nás pestrý program, v rámci něhož se vydáme na cestu třemi historickými epochami napříč třemi regiony.
Přednáškový cyklus zahájí Michaela Žáková přednáškou o dámách z Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě a jejich životních strategiích. Jde o náhradní termín prosincové přednášky. Těšit se můžete také na pomyslný výlet do renesančních Prachatic. Světem příběhů fasád zdejších měšťanských domů nás provede Vladislava Říhová z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Na závěr nás vedoucí našeho výzkumného Centra pro studium raného novověku Tomáš Valeš zasvětí do dějin Akademie výtvarných umění ve Vídni – (nejen) vzdělávací instituce, která zásadně formovala podobu moravského (nejen) barokního umění.
Zranitelnost v mramoru | O síle emocí a věrouce ve Zvěstování Francesca Mochiho
Francesco Mochi vytvořil mezi lety 1603 a 1608 dvojici soch z carrarského mramoru pro presbytář katedrály v Orvietu – jde o archanděla Gabriela zvěstujícího Panně Marii, že počne dítě z Ducha svatého a stane se matkou Syna Božího. Co více nám ale může povědět umělcovo invenční zpracování? Co to vypovídá o proměně vizuálního jazyka na pozadí protireformace? A jak může mramor vyjadřovat emoce?
Dvojice soch s námětem zvěstování byla Mochiho první velkou samostatnou zakázkou, které se mu dostalo, a to díky velkorysé přízni rodu Farnese. Stalo se tak v době proměny vizuálního jazyka během protireformace, kdy vznikaly specifické regule týkající se sakrálního umění, jež byly přijaty dekrety tridentského koncilu. Francesco Mochi tuto příležitost získal krátce po svém vyučení u malíře Santiho di Tito a sochaře Camilla Marianiho ve Florencii koncem 16. století. Oba tito umělci se ve své tvorbě vyznačovali antimanýristickým projevem, který představoval základ Mochiho osobitého přístupu k vlastní tvorbě. Continue reading