Minulé díly našeho nepravidelného seriálu najdete zde, tady a taky tady. Pokud byste si chtěli připomenout i naše minulé tipy na letní čtení, mrkněte sem. Continue reading
Na začátku šedesátých let 18. století prožíval Giovanni Battista Piranesi (1720–1778) období plné úspěchů. Přestěhoval se na prestižní adresu do Palazzo Tomati na Via Sistina, kde se jeho nakladatelství a dílna staly svého druhu turistickou atrakcí. Jeho bohatě vypravená obrazová alba se stala jedním z oficiálních darů, jimiž papež a římský senát obdarovávali nejvýznamnější návštěvy Věčného města. V téže době sehrál významnou roli rovněž při archeologických vykopávkách na Aventinu, a právě v souvislosti s nimi získal roce 1764 i důležitou architektonickou zakázku, která nakonec zůstala jeho jedinou realizovanou stavbou. Continue reading
„Dvacáté výročí založení Ústavu dějin křesťanského umění nechápeme jako podnět k sebeoslavě, sebepotvrzení a k poklidné rekapitulaci dějin pracoviště i oboru, v níž by absentovaly kontroverze a otázky. Naopak. Nejen dějiny umění, ale i další humanitní obory musí v současnosti opět veřejně objasňovat svůj smysl a společenskou potřebnost. Samo křesťanství pak bývá často považováno za záležitost minulosti a jeho význam pro vznik a formování současné euroamerické civilizace je zpochybňován a relativizován. Jsou za této situace dějiny křesťanského umění reliktem minulosti, nebo dynamickým konceptem, který má oprávnění i pro budoucnost? A lze vůbec ještě umění definovat na základě jeho poměru ke křesťanství, byť by tento vztah byl třeba polemický, nebo vyloženě nepřátelský?
Historií nedotčený posluchač se v něm dozví o zasedání prvního zvoleného parlamentu habsburské monarchie, který se zde v letech 1848 a 1849 neúspěšně snažil dát zaostávajícímu středoevropskému státu moderní ústavu. Snad úplně každý si vzpomene alespoň na některý z řady seriálů, filmů a filmových pohádek, které v něm byly natočeny. Ani znalce a milovníky komiksů jistě nenechá chladnými místo, kde se odehrává (patrně) fiktivní hororový upíří příběh z časů ústavodárného shromáždění. A historik umění si zde bude lámat hlavu nad množstvím vyslovených i nevyslovených hypotéz, nashromážděných několika generacemi tuzemských i přespolních badatelů, a také nad některými záhadami, které ještě čekají na generace budoucí.
Pelagia Róża Potocká (1775–1846) byla vzdálenou příbuznou „polského Winckelmanna“ Stanisława Kostky Potockého, o kterém jsme psali v minulém díle. Stejně jako Izabela Lubomirská, o jejímž pompejském kabinetu na zámku Łańcut byla už také řeč, byla také devatenáctiletá Pelagia Róża obdivovatelkou slavné francouzské portrétistky Louise Élisabeth Vigée Le Brun (1755–1842). Continue reading
Technologický průzkum olejové skici k nedochovanému obrazu stejného námětu, který Petr Pavel Rubens namaloval kolem roku 1639 na objednávku španělského krále Filipa IV., přinesl neobyčejně detailní pohled na umělcův malířský rukopis. Continue reading