Author: Pavel Suchánek

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Vivamus luctus egestas leo. Fusce dui leo, imperdiet in, aliquam sit amet, feugiat eu, orci. Praesent in mauris eu tortor porttitor accumsan. Integer malesuada. Aliquam id dolor.

Příběh měsíce | Cesty do podzemí

Návštěvy hrobek, krypt, katakomb a dalších tajuplných podzemních prostor vždy patřily k významným zastávkám v itineráři cestovatelů na kavalírských cestách i pozdějších Grand Tours. Zejména v Římě směřovaly již od pradávna kroky poutníků na významná raně středověká pohřebiště s hroby mučedníků a světců, o nichž referovaly nejrůznější poutnické příručky a průvodci městem.

V období raného novověku přibyl nový impulz v podobě humanistického a archeologického zkoumání hmotných památek starověku. Objevy podzemích prostor někdejšího Neronova Zlatého paláce a vyzdvižení monumentálních sousoší Láokoóna či Herkula Farneského ze zaniklých antických paláců a lázní tak mělo v 16. století zásadní dopad nejen na dějiny renesančního umění, ale podnítilo také nový vědecký zájem o archeologické vykopávky a zkoumání podzemí.

Continue reading →

Archeologie vkusu | „Děkuji nebesům, že jsem se narodil v Itálii“. Antonio Canova ve střední Evropě

and
V jednom z předešlých dílů našeho nepravidelného cyklu o neoklasicismu ve střední Evropě jsme letmo zmínili kontakty sochaře Antonia Canovy s rakouským kancléřem Metternichem. V dnešním pokračování se proto na tuto největší uměleckou celebritu své doby a její středoevropské vazby podíváme o něco podrobněji.

Jeden ze zásadních zvratů v životě Antonia Canovy (1757–1822), rodáka z Possagna na území někdejší Benátské republiky, představovalo Napoleonovo tažení do Itálie. Na jaře roku 1797 starobylé Benátky po více než tisíci letech samostatnosti padly a na podzim téhož roku připadly na základě mírové smlouvy z Campo Formio Rakousku. Jen necelý měsíc poté, co v lednu 1798 rakouské jednotky vpochodovaly do vypleněného města na laguně, obsadila francouzská vojska papežský stát. Nejslavnější Benátčan v Římě proto raději opustil nebezpečnou metropoli a vrátil se do rodného městečka v podhůří Dolomitů. Už v létě se však vydal znovu na cesty, tentokrát ale ještě dále na sever – do Vídně.

Continue reading →

Příběh měsíce | Piranesi, římské dějiny a kostel S. Maria del Priorato

Lednový Příběh měsíce je věnován jediné realizované stavbě slavného římského rytce, archeologa a antikváře Giovanniho Battisty Piranesiho. Jeho projekt přestavby kostela Santa Maria del Priorato na římském Aventinu z šedesátých let 18. století byl ovšem řadě současníků trnem v oku a podle některých dokonce Piranesiho uměleckým selháním. Při bližším pohledu je ale Piranesiho stavba pozoruhodným svědectvím nejen o autorových nekonvenčních představách o současné architektuře. Vtělil do ní totiž také svůj osobitý pohled na Řím – nikoliv jako na místo nebo ideál, ale jako nA způsob vytváření dějin.

Na začátku šedesátých let 18. století prožíval Giovanni Battista Piranesi (1720–1778) období plné úspěchů. Přestěhoval se na prestižní adresu do Palazzo Tomati na Via Sistina, kde se jeho nakladatelství a dílna staly svého druhu turistickou atrakcí. Jeho bohatě vypravená obrazová alba se stala jedním z oficiálních darů, jimiž papež a římský senát obdarovávali nejvýznamnější návštěvy Věčného města. V téže době sehrál významnou roli rovněž při archeologických vykopávkách na Aventinu, a právě v souvislosti s nimi získal roce 1764 i důležitou architektonickou zakázku, která nakonec zůstala jeho jedinou realizovanou stavbou. Continue reading →

CFP | (Re)vize. Dějiny (nejen) křesťanského umění

Ústav dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy zve k účasti na konferenci u příležitosti 20. výročí svého založení. Konference se bude konat 24.–25. listopadu 2023 v pražském Karolinu

„Dvacáté výročí založení Ústavu dějin křesťanského umění nechápeme jako podnět k sebeoslavě,  sebepotvrzení a k poklidné rekapitulaci dějin pracoviště i oboru, v níž by absentovaly kontroverze a otázky. Naopak. Nejen dějiny umění, ale i další humanitní obory musí v současnosti opět veřejně objasňovat svůj smysl a společenskou potřebnost. Samo křesťanství pak bývá často považováno za záležitost minulosti a jeho význam pro vznik a formování současné euroamerické civilizace je zpochybňován a relativizován. Jsou za této situace dějiny křesťanského umění reliktem minulosti, nebo dynamickým konceptem, který má oprávnění i pro budoucnost? A lze vůbec ještě umění definovat na základě jeho poměru ke křesťanství, byť by tento vztah byl třeba polemický, nebo vyloženě nepřátelský?

Continue reading →

Příběh měsíce | Restaurování nástropních obrazů ve Sněmovním sále zámku v Kroměříži

Sněmovní sál arcibiskupského zámku v Kroměříži patří k místům, která není nutné nijak zvlášť představovat. Pro většinu návštěvníků zámku je monumentální rokokový sál jednou z jeho hlavních atrakcí a bezmála povinnou zastávkou.

Historií nedotčený posluchač se v něm dozví o zasedání prvního zvoleného parlamentu habsburské monarchie, který se zde v letech 1848 a 1849 neúspěšně snažil dát zaostávajícímu středoevropskému státu moderní ústavu. Snad úplně každý si vzpomene alespoň na některý z řady seriálů, filmů a filmových pohádek, které v něm byly natočeny. Ani znalce a milovníky komiksů jistě nenechá chladnými místo, kde se odehrává (patrně) fiktivní hororový upíří příběh z časů ústavodárného shromáždění. A historik umění si zde bude lámat hlavu nad množstvím vyslovených i nevyslovených hypotéz, nashromážděných několika generacemi tuzemských i přespolních badatelů, a také nad některými záhadami, které ještě čekají na generace budoucí.

Continue reading →

Tip | Letní čtení #3

and
Letní prázdniny se kvapem blíží a vy už na odborné knihy nemáte ani pomyšlení. Nějakou kratochvíli, která je alespoň trochu spojená s uměním nebo raným novověkem by to ale přece jen chtělo. Právě z tohoto důvodu pro vás naši členové a spolupracovníci připravili již tradiční příspěvek s tipy na letní čtení horkými stejně tak jako dny, které nás v nejbližší době čekají! 

Continue reading →

Archeologie vkusu | Do jícnu vulkánu

and
V předchozích dvou dílech našeho nepravidelného cyklu jsme navštívili dnešní Polsko a setkali se s několika urozenými mecenáši a mecenáškami, kteří propadli kouzlu ztracených a v 18. století znovu objevovaných antických měst pod Vesuvem.

Pelagia Róża Potocká (1775–1846) byla vzdálenou příbuznou „polského Winckelmanna“ Stanisława Kostky Potockého, o kterém jsme psali v minulém díle. Stejně jako Izabela Lubomirská, o jejímž pompejském kabinetu na zámku Łańcut byla už také řeč, byla také devatenáctiletá Pelagia Róża obdivovatelkou slavné francouzské portrétistky Louise Élisabeth Vigée Le Brun (1755–1842). Continue reading →