Příběh měsíce | Estetizovaná smrt v pompejských sádrových odlitcích

Sádra má v dějinách umění své pevné místo: kopie antických soch, architektonické modely, dílenské pomůcky v uměleckých ateliérech, výuková pomůcka pro generace studentů umění a mnoho jiných možností využití. Tento příběh měsíce ale není o žádné z těchto podob. Je o sádře použité na to nejméně sochařské, co si lze představit — na mrtvá těla. A přesto, jak uvidíte, i v téhle nečekané roli si sádra nese svůj estetický význam s sebou.

V roce 1863 zažil návštěvník Pompejí šok, na který ho žádný cestovatelský deník nepřipravil. Do té doby si fantazie o posledních chvílích obyvatel města musel domýšlet sám, na základě popisů a vlastní představivosti. Toho roku se ale poprvé ocitl tváří v tvář skutečnému Pompejanovi — nebo přesněji tomu, co po něm zbylo.

Continue reading

Příběh měsíce | Úlomek antiky na cestu

Po měsících putování je Grand Tour u konce. Prošli jsme salony, galerie, podzemí i tržiště, byli jsme svědky slavností i jsme sledovali pozůstatky vulkanické aktivity flegrejských polí. Teď přichází chvíle návratu. Kufry jsou plné, skicáky popsané, peněženky lehčí. Ale jedna otázka ještě zůstává: odvezli jsme si vážně všechno, co jsme mohli?

Každý z nás už si z daleké cesty dovezl nějakou tu mušličku, barevný oblázek, památku na krásné místo, zážitek a strávený čas. V 18. a 19. století si se suvenýry hlavu vůbec nelámali: v jejich zavazadlech bychom běžně objevili odloupnutý kousek zdiva z Kolosea, malovanou fresku z Pompejí, zdobený střep z Capuy nebo pár kamínků mozaiky z Hadriánovy vily.

Dnes tyto drobnosti přehlížíme, přestože jich v českých sbírkách najdeme překvapivé množství – zasazené do rámů, vystavené pod sklem, často ale bez kontextu a beze jména, přitom jejich původ odkazuje k velmi osobnímu a spontannímu gestu a touze tehdejších cestovatelů odnést si kousek zážitku s sebou. Continue reading

Archeologie vkusu | „Děkuji nebesům, že jsem se narodil v Itálii“. Antonio Canova ve střední Evropě

V jednom z předešlých dílů našeho nepravidelného cyklu o neoklasicismu ve střední Evropě jsme letmo zmínili kontakty sochaře Antonia Canovy s rakouským kancléřem Metternichem. V dnešním pokračování se proto na tuto největší uměleckou celebritu své doby a její středoevropské vazby podíváme o něco podrobněji.

Jeden ze zásadních zvratů v životě Antonia Canovy (1757–1822), rodáka z Possagna na území někdejší Benátské republiky, představovalo Napoleonovo tažení do Itálie. Na jaře roku 1797 starobylé Benátky po více než tisíci letech samostatnosti padly a na podzim téhož roku připadly na základě mírové smlouvy z Campo Formio Rakousku. Jen necelý měsíc poté, co v lednu 1798 rakouské jednotky vpochodovaly do vypleněného města na laguně, obsadila francouzská vojska papežský stát. Nejslavnější Benátčan v Římě proto raději opustil nebezpečnou metropoli a vrátil se do rodného městečka v podhůří Dolomitů. Už v létě se však vydal znovu na cesty, tentokrát ale ještě dále na sever – do Vídně.

Continue reading

Archeologie vkusu | Domus Aurea na zámku v Holešově

V severovýchodním křídle druhého patra holešovského zámku se nachází tzv. modrý pokoj s bohatou neoklasicistní výmalbou. Stěny místnosti jsou členěny iluzivní patrovou architekturou, zalamované kladí nese tenké subtilní sloupky, pod korunní římsou jsou zavěšeny draperie a iluzi prostoru dotváří propracované antické nádoby na odstupňovaných soklech. V moravském prostředí je tato výzdoba zcela unikátní, a to způsobem zpracování antických motivů, které doslovně citují římskou předlohu – antické malby z Neronova paláce.

Continue reading

Archeologie vkusu | Kancléř Metternich a korkový model chrámu v Paestu

V nedávném článku o Chichiho korkovém modelu Pantheonu jste se dozvěděli, jak se detailní a propracované korkové modely staly v druhé polovině 18. století oblíbeným sběratelským artiklem. V tomto článku se dozvíte, jak tyto modely získaly na začátku 19. století zcela nový význam jako forma trojrozměrné vědecké dokumentace pro nově vzniklou odbornou disciplínu – klasickou archeologii.

Ve sbírkách zámku Kynžvart se nachází unikátní korkový model antického chrámu, který představuje pozoruhodný příklad díla balancujícího na hranici mezi oblíbeným suvenýrem a právě tímto novým typem vědecké archeologické dokumentace.

Continue reading

Archeologie vkusu | Canova a pompejské tanečnice

V Minulém díle našeho nepravidelného cyklu byla řeč mimo jiné o neapolském portrétu slavné modelky, tanečnice a herečky Emmy Hamiltonové. Její proslulá představení v podobě tanečních póz a živých obrazů byla inspirována nejen antickými sochami, ale také souborem tehdy objevených a ve své době velmi populárních děl nástěnného malířství ze starověkých Pompejí.

Když se 1. června 1748 objevily u západní pompejské brány první rozvaliny antického domu, nikdo netušil, že dělníci právě našli tzv. Ciceronovu vilu, která později vydá jedny z nejkrásnějších a nejvzácnějších nálezů na svazích Vesuvu.

Continue reading

Archeologie vkusu | Do jícnu vulkánu

V předchozích dvou dílech našeho nepravidelného cyklu jsme navštívili dnešní Polsko a setkali se s několika urozenými mecenáši a mecenáškami, kteří propadli kouzlu ztracených a v 18. století znovu objevovaných antických měst pod Vesuvem.

Pelagia Róża Potocká (1775–1846) byla vzdálenou příbuznou „polského Winckelmanna“ Stanisława Kostky Potockého, o kterém jsme psali v minulém díle. Stejně jako Izabela Lubomirská, o jejímž pompejském kabinetu na zámku Łańcut byla už také řeč, byla také devatenáctiletá Pelagia Róża obdivovatelkou slavné francouzské portrétistky Louise Élisabeth Vigée Le Brun (1755–1842). Continue reading

Archeologie vkusu | Znovuzrození bájné Arkádie v Polsku na konci 18. století

V dalším pokračování našeho nepravidelného cyklu o archeologické inspiraci v umění 18. století zůstaneme ještě jednou na území historického Polského království. Navštívíme tentokrát jedinečný osvícenský park, který podobně jako „pompejský kabinet“ z předchozího dílu vdečí za svůj vznik ženě.

Jeden z nejkrásnějších parků anglického typu v Polsku nechala vybudovat vévodkyně Helena Radziwiłłská (1753–1821), bohatá polská mecenáška a významná členka varšavské lóže svobodných zednářů. Continue reading