Rubrika: Blog

Tip | Letní festivaly staré hudby

Léto je v plném proudu a k němu neodmyslitelně patří nejen výlety a dovolené, ale i festivaly. V následujícím článku bych Vám ráda představila několik tipů na letní festivaly, díky nimž můžete navštívit dobře známá místa a poznat je z poněkud jiné perspektivy.

Nedávná přednáška olomoucké muzikoložky Jany Spáčilové byla věnována sbírce hudebnin ze Svatého Kopečku u Olomouce. Této sbírce s názvem Pro Chrono Sacro věnovala jednu ze svých studií, o níž se můžete více dočíst v článku publikovaném na portálu Acta Musicologica.

Continue reading →

Příběh měsíce | Estetizovaná smrt v pompejských sádrových odlitcích

Sádra má v dějinách umění své pevné místo: kopie antických soch, architektonické modely, dílenské pomůcky v uměleckých ateliérech, výuková pomůcka pro generace studentů umění a mnoho jiných možností využití. Tento příběh měsíce ale není o žádné z těchto podob. Je o sádře použité na to nejméně sochařské, co si lze představit — na mrtvá těla. A přesto, jak uvidíte, i v téhle nečekané roli si sádra nese svůj estetický význam s sebou.

V roce 1863 zažil návštěvník Pompejí šok, na který ho žádný cestovatelský deník nepřipravil. Do té doby si fantazie o posledních chvílích obyvatel města musel domýšlet sám, na základě popisů a vlastní představivosti. Toho roku se ale poprvé ocitl tváří v tvář skutečnému Pompejanovi — nebo přesněji tomu, co po něm zbylo.

Continue reading →

Archivy jsou milým pomocníkem, ne strašákem!

Velmi často jsem tázán, s jakými archivy pracuji nebo jak vím, kde danou informaci hledat. Musím předeslat, že nejsem archivář, a tudíž tento článek nebude o legislativě, ani o ničem ryze teoretickém. Naopak následující informace budou praktické a ukážou vám, že archivy jsou otevřené instituce plné neprobádaného, co čeká jen na vás.

Archivy jsou všude kolem nás – narážíme na ně v muzeích, spolcích, firmách, městských úřadech nebo na univerzitách či u soukromých osob. Zaměříme-li se na státní archivy, zjistíme, že jsou systematicky organizované a mají jasně nastavený způsob fungování. Vzhledem k tomu, že jsou otevřeny široké veřejnosti, je v nich vyhledávání poměrně snadné.

Continue reading →

Příběh měsíce | Malby na kameni a Peter Paul Rubens v římském kostele Santa Maria in Vallicella

Při prvním pohledu na malby visící na zdech muzeí a galerií si často ani neuvědomíme druh materiálu, na který umělkyně či umělec barevné vrstvy nanesl. A když ano, jedná se ve většině případů o plátno, případně dřevo nebo kov. Ve zcela ojedinělých případech se může jednat i o malby na kameni, jimž je věnován tento článek.

I když jde nepochybně mezi malířskými podložkami o neobvyklý materiál, tak byl přeci jen umělecky využíván po celá staletí. Pokud pomineme prehistorické jeskynní malby, tak malby na kameni zmiňuje ve své známé Historii Naturalis už Gaius Plinius Secundus, který přináší informace o mramorových deskách s malířskou výzdobou, jež měla v římských interiérech nahrazovat nevyhovující štukovou výzdobu. Další příklady využití kamene bychom našli ve středověku, kdy se vedle mramoru začíná využívat i břidlice, jako v případě série apoštolů z kostela sv. Uršuly v Kolíně nad Rýnem, vzniklé už v první polovině 13. století. Continue reading →

CFP | Opuscula historiae artium 76 (2027)

Redakce časopisu Opuscula historiae artium (OHA), recenzovaného vědeckého periodika vydávaného Seminářem dějin umění Masarykovy univerzity, přijímá rukopisy určené k publikaci v číslech 1/2027 a 2/2027. Termín pro zaslání rukopisů je 30. června 2026.

Časopis Opuscula historiae artium, který uveřejňuje odborné texty z oblasti dějin umění a příbuzných disciplín, představuje respektované fórum s více než sedmdesátiletou tradicí. Pod současným názvem vychází od roku 1996 a od roku 2013 je součástí mezinárodní citační a abstraktové databáze Scopus. Časopis vychází dvakrát ročně. Continue reading →

Recenze výstavy | Jak se globální obraz konstruuje skrze evropský pohled

V létě se v bývalých papežských stájích Scuderie del Quirinale v Římě konala výstava Barocco Globale: Il mondo a Roma nel secolo di Bernini. Jejím cílem bylo představit Řím raného novověku jako centrum globálních kontaktů – křižovatku etnických, náboženských a kulturních proudů. Navzdory přítomnosti řady transkulturních objektů však vyvstává zásadní otázka nejen toho, co bylo vystaveno, ale také jak. Tedy do jaké míry výstava odhalovala mechanismy, pomocí nichž si Řím 17. století utvářel svou představu o světě, a do jaké míry byla připravena překročit hranice obvyklého eurocentrického pohledu.

Z mé perspektivy zůstávala slabším článkem koncepce výstavy absence reflexe toho, jakým způsobem byly „globální“ artefakty získány, interpretovány a začleněny do muzejního narativu. Sekce zabírající se sběratelstvím ukazovala, jak misie, diplomacie a církevní kontakty proměnily Řím v centrum shromaždovaní předmětů z různých koutů světa. Výstava však tyto objekty – například masky nebo oděvy – prezentovala jako projevy úcty, aniž by uznávala jejich často nucený nebo hierarchický charakter. Tak je třeba mitra vytvořená řemeslníky z Michoacánu v dnešním Mexiku a darovaná papeži Piu IV. prezentována jako příklad kulturního transferu, zatímco ve skutečnosti odráží asymetrii moci a násilný charakter misijní christianizace v koloniálních regionech. Misionářská činnost byla v expozici prezentována jako projev ctnosti a vyjádření evropské touhy po poznání světa. Právě ona se podle logiky výstavy stala jedním z katalyzátorů procesů globalizace a formování sítí kulturní výměny v 17. století. Continue reading →