His Artibus. Perspektivy vizuální kultury v raném novověku

Centrum pro studium raného novověku usiluje vytvořit bázi pro kolegiální odborné setkávání, které zainteresovaným umožní představit a sdílet výsledky jejich studia, vyměňovat si názory a diskutovat. Touto formou je bienální konferenční setkání His Artibus, které takové fórum nabízí. Výstupy z konference budou následně publikovány v samostatné ediční řadě. První, úvodní setkání s pracovním názvem „Jednota v mnohosti: Současné přístupy ke studiu vizuální kultury raného novověku ve střední Evropě“ se uskuteční ve dnech 24. – 25. května 2018. Návrhy příspěvků s krátkou anotací zasílejte na adresu hisartibus@cemsbrno.org do 31. prosince 2017.

Když v roce 1986 referoval severoamerický historik umění Larry Silver na stránkách časopisu The Art Bulletin o aktuálních proměnách studia tzv. záalpské renesance (mj. na příkladu porovnání přístupů Erwina Panofského a Michaela Baxandalla), mohl na tomto poli konstatovat zásadní proměnu perspektiv dějin umění a zejména mnohost jejich přístupů. Dnes by takové představení situace bylo snad ještě mnohem obtížnější, neboť jsme již řadu let svědky podobného procesu. [1] 

I v dnešních dějinách umění probíhá neméně zajímavě proces nového definování předmětu jejich zájmu a řady cest, které vedou k jeho uchopení. A to i při užším zaměření na problematiku umění raného novověku. Neděje se tak však nijak revolučně, ale spíše formou obohacování, rozšiřování pohledů, stejně jako rozvíjením klasických přístupů. Cílem konference je tento dynamický stav oboru, pokud jde o studium raně novověkého umění ve střední Evropě, zachytit a reflektovat.

V posledních dekádách zažívá studium raného novověku nejen jistou „renesanci“ ale také jej provází velká různorodost přístupů a témat, což v historických oborech již záhy demonstrovala historie svým zájem o kulturu aristokracie, všedního dne, až třeba po dnešní výzkumy feminity a maskulinity či obecně přístupy kulturněhistorické a historickoantropologické. Dějiny umění jsou možná, a tradičně, v metodologických inovacích zdrženlivější, ale i zde v uplynulém období došlo k velkému prohloubení a obohacení zájmu o problematiku umění raného novověku. Podobně jako v historii mohou i dějiny umění navazovat na předchozí generace, jejichž tradice je obohacována hledáním nových cest i témat.

Úkolem prvního konferenčního setkání, které organizuje Centrum pro studium raného novověku při Semináři dějin umění FF Masarykovy univerzity, je poskytnout prostor pro reflexi toho, jak se v uplynulých desetiletích až do současnosti přistupovalo a přistupuje ke studiu vizuální kultury raného novověku, zejména s přihlédnutím ke středoevropskému kontextu. Prostřednictvím osobitých témat a metod při výzkumu umění renesance a baroka bude možné nejen rekapitulovat, ale také nabídnout různé možnosti, které toto studium nabízí. Jednotliví účastníci by tak měli referovat nejen obecně, ale především ve formátu konkrétních case studies, prostřednictvím kterých by nejen informovali o předmětech svého zájmu, ale také o způsobech, jak jej nahlížejí. Osnova konference by tedy neměla být primárně teoretická a historiografická, jakkoliv se tato sebereflexe předpokládá v implicitní rovině.

Z možných, a jistě ne jediných, okruhů témat se nabízejí tyto

• Kulturní dějiny a dějiny umění
• Architektura mezi typologií, formou a stavební úlohou
• Umělec – objednavatel – publikum
• Náboženství – konfese – víra: konfesionalita uměleckého díla
• Ikonografie/ikonologie
• Rezidenční kultura aristokracie: reprezentace a symbolická řeč
• Sbírky a sběratelé
• Gender v raném novověku: feminita a maskulinita v umění
• Umělci a jejich styly
• Města a měšťané: kulturní investice a mecenát
• Na přechodu „ještě/už“: 15. a 19. století

[1] Larry Silver, The state of research in Northern European art of the Renaissance era, The Art Bulletin LXVIII, 1986, s. 518–535.