Televizní minisérie z produkce BBC, Britain’s Lost Masterpieces, byla v naší rubrice již jednou zmíněna. Nyní se dočkala již 4. série a opět přichází s úžasnými objevy. Tentokrát její moderátoři zamíří do Oxfordu, kde se pokusí o autorské připsání portrétu umělci Pompeu Batonimu (1708–1787), či do národního muzea v Cardiffu, které vlastní obraz Madony atribuovaný Boticelliho následovníkovi.
Výstava představí všech šest obrazů ze série Proměny, kterou Tizianovi roku 1551 zadal španělský princ Filip, budoucí král Filip II. Umělec měl vytvořit skupinu obrazů s námětem klasických mýtů vycházejících především z Ovidiových Proměn. Díky zápůjčkám z Bostonu, Madridu a Londýna se po více než čtyřech stoletích tyto obrazy opět setkají pohromadě. Na výstavě jsou zahrnuty i Diana a Akteon a Diana a Kallistó; díla, které vlastní londýnská Národní galerie společně se Skotskými národními galeriemi.
Titian, Diana a Kallistó, 1556-9
Jeden z neznámějších obrazů slavného malíře Johannese Vermeera (1632–1675), Dívka čtoucí dopis (1657), skrýval po celá staletí nečekaný objev.
Loňský rok byl v objektech Národního památkového ústavu věnován rodům Gallasů a Clam-Gallasů, které jsou spjaty nejenom s významnými paláci například v Praze nebo ve Vídni, ale také s uměním a sběratelstvím. Jejich členové stáli u zrodu Společnosti vlasteneckých přátel umění, Vlasteneckého muzea v Čechách, Pražské konzervatoře a dalších důležitých institucí. Continue reading
Díky belgickému projektu VERONA (Van Eyck Research in OpeN Access), usilujícímu o přiblížení díla Jana van Eycka širší veřejnosti, je nyní možné obdivovat téměř veškeré dílo tohoto vlámského mistra online ve vysokém rozlišení. Continue reading
Kromě představení šíře této oblasti dějin umění spočívá cíl tohoto kánonu také v rozpoutání diskuse o kurátorství a umění jako takovém. Continue reading
Jak shrnuje anotace výstavy:
„Mezi lety 1600 a 1650 byl Řím centrem umění, které lákalo mnoho talentovaných umělců. Byl místem, kde se utvářel nový přístup k umění – podnícený malířem Caravaggiem (1571-1610) a rozvíjený sochařem Berninim (1598-1680) – jenž počal ovlivňovat celou Evropu. Caravaggio a Bernini začali vytvářet realistická vyobrazení osob. Při jejich zobrazování sledovali jejich vnitřní pohyb a pocity. Toto spojení mezi realitou a emocemi bylo nové a stalo se charakteristické pro barokní období. Výstava tak otevírá dialog mezi sochami a malbami, a současně ukazuje, jak byli Caravaggio a Bernini vnímáni svými současníky.“
S Narozením Ježíše Krista v Betlémě souvisí úzce i scény Zvěstování pastýřům a Klanění pastýřů, byť bychom zřejmě nenašli tolik příkladů jako v případě předchozích představených témat vánočního cyklu Zvěstování nebo Narození. Přesto se jedná o velmi důležitý motiv, s jehož přímým popisem se setkáváme i v Lukášově evangeliu.
