Nastalo léto, což pro mnohé z nás znamená, že diáře přeplněné schůzkami a deadliny konečně trochu prořídly. a kdy jindy vyrazit na cesty za novověkem, odpočinkem a mnohdy i dobrým jídlem než teď? přinášíme vám tipy od našich členů a spolupracovníků.

MICHAELA HOJDYSZ

Lázeňské město Baden u Vídně

Vydejte se během horkých letních dnů po stopách aristokracie do lázeňského města Baden u Vídně. Během 19. století zažilo spolu s výstavbou lázeňských objektů, jako jsou hostince, soukromé domy, kavárny a lázeňské pavilony, značný rozmach i samotné město. Na jeho architektuře se podíleli přední vídeňští architekti Josef Kornhäusel, Pietro Nobile nebo také Charles de Moreau. Prostředí Badenu se zvedajícími se kopečky ukrývajícími romantické zříceniny hradů Rauhenstein a Rauheneck lákaly mnohé návštěvníky k prozkoumávání už od 19. století. Snadná dostupnost z Vídně, termální prameny a krásná okolní příroda vytvořila z Badenu oblíbené letovisko rakouské aristokracie včetně císaře Františka I. Dnes je možné podniknout několik hezkých procházek do okolních kopců nebo podél řeky Schwechat krásným údolím Hellental. Ale i posezení na letní zahrádce některé z útulných místních kaváren a vychutnání si sacher dortu nebo jablečného štrůdlu může být tím pravým zážitkem.

PAVEL SUCHÁNEK

Kopicův statek v Českém ráji

V srdci Českého ráje, jen kousek stranou od hlavních turistických cest, se na okraji malého skalního města skrývá malebný Kopicův statek z roku 1787. Jeden z jeho pozdějších majitelů vytesal na začátku 20. století s pomocí primitivního kamenického vybavení (špičák, palička a upravený krumpáč) v okolních skalách dvacet reliéfů s náměty z českých dějin. Nechybí žádná z klíčových postav české (a československé) kolektivní historické paměti – najdeme zde mimo jiné například Karla IV., mistra Jana Husa, Jana Žižku, Jiřího z Poděbrad, Jana Ámose Komenského či Jánošíka. Kopicovy roztomile rustikální reliéfy, doplněné o různé historické citáty a vlastenecké průpovídky, jsou uspořádány do podoby komponované, poutavé procházky ve skalách kolem statku. Matyáš Bernard Braun by měl ze svého novodobového následovníka (jednoho z několika) bezpochyby radost!

MONIKA DRLÍKOVÁ

Lvov

RADKA NOKKALA MILTOVÁ

Barokní zahrada Großsedlitz, Českosaské Švýcarsko

V rámci konference navštívila Radka Nokkala Miltová barokní zahradu Großsedlitz, která je takovým propojením italského a francouzského typu barokní zahradní architektury. Unikátní je také tím, že její podoba se od roku 1732 nezměnila, a proto se svými 60 sochami (jejichž autory jsou Johann Christian Kirchner a Johann Benjamin Thomaes) a více než 400 druhy rostlin přináší nezapomenutelný zážitek.

TOMÁŠ VALEŠ

Znojemsko 

Tomáš Valeš se ve svých tipech zaměřil na poznání Znojemska z různých úhlů pohledu. Jako hlavní lákadlo můžeme vnímat  Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji u Znojma – po desetiletích chátrání unikátně zrestaurovaný chrámový interiér s jedinečnými nástěnnými malbami Franze Antona Maulbertsche zhotovenými na objednávku louckých premonstrátů mezi lety 1773–1778. Pro přístup je nelepší kontaktovat duchovního správce v nedalekých Tasovicích – P. Mgr. Jana Sokulského, CSsR. Na celém území nalezneme také krajinu s vřesovišti, stepí a drobnými sakrálními památkami mezi Znojmem – Konicemi – Popicemi – Havraníky – Hnanicemi. Mimo přírodní památky je možné sledovat doklady působení různých řeholních společenství (rezidence křižovníků s červenou hvězdou – Popice, premonstráti – Havraníky, Hnanice atd.), drobné sakrální stavby a sochy citlivě umístěné v krajině. Ideální je trasa z Konic po červené turistické značce přes Popice a Havraníky až k vinici Šobes (kde svá vína pěstuje znojemský Znovín) a dále po žluté do Hnanic. A kdybyste se chtěli vydat za hranici regionu a přitom nedaleko, nabízí se rovněž vinařská obec Retz, o které jsme se již zmiňovali podrobněji zde.

VERONIKA ŘEZNÍČKOVÁ

Muzeum barokních soch v Chrudimi

Chrudimské Muzeum barokních soch sídlí ve zrekonstruovaných prostorách kostela sv. Josefa v areálu bývalého kapucínského kláštera. Návštěvníkům nabízí unikátní expozici kamenných a dřevěných soch reprezentující východočeské sochařství konce 17. a první poloviny 18. století.K vidění jsou zde díla Jiřího Františka Pacáka, Ignáce Rohrbacha, Jana Pavla Čechpauera, ale především Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Expozici doprovází promítání filmu Kamenný
příběh, který ukazuje fungování chrudimské sochařské dílny během výstavby sloupu Proměnění Páně na Resselově náměstí. K muzeu patří také zrekonstruované klášterní zahrady s promenádou a rozáriem, kde můžete rozjímat nad tímto zdařilým souzněním starých dobrých barokních soch a nově upravených prostor, které umocňují jejich krásu.

MICHAELA ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ

Vác – pohodový výlet vlakem za Maulbertschem

Nejdříve si vyberte z našich knižních tipů na léto (z těch loňských, nebo si ještě chvíli počkejte na ty letošní), kupte si jízdenku a můžete vyrazit. Pojedete-li z Brna, budete potřebovat čtení zhruba na tři hodiny. Zbývajících 40 minut cesty rozhodně věnujte výhledům na Dunaj a na místa, kolem kterých vlak projíždí – například Ostřihom nebo Visegrád. Do Vácu, třicetitisícového města ležícího asi 30 kilometrů severně od Budapešti, dorazíte před obědem. Ideální čas dát si espresso v kavárně na hlavním náměstí (Március 15. tér), od kavárenských stolků obhlédnete půdorys středověkého kostela sv. Michala a pak hurá do místního muzea. Diecézní muzeum v Proboštském paláci dýchá milou atmosférou ničím nerušeného klidu, avšak překvapí vás pečlivě připravenou expozicí, která představuje historii města a zdejší katedrály, a to zejména prostřednictvím fotografií, tudíž je srozumitelná i ne maďarsky hovořícím návštěvníkům. Zajímavá je i budova sama: hlavní sál piana nobile je dekorován (zatím autorsky neurčenou) nástěnnou malbou exotických rostlin, zvířat a krajinných scenérií, jež připomene Berglovu výzdobu brněnského letohrádku Mitrovských. U muzea ústí do náměstí ulice Köztársaság, po níž dojdeme k další pamětihodnosti Vácu – triumfálnímu oblouku, jedinému v celém Maďarsku. Spolu s mnoha dalšími efemérními slavobránami jej nechal v roce 1764 vystavět kardinál Cristoforo Antonio Migazzi u příležitosti návštěvy Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Pod obloukem symbolicky projdeme k vrcholu našeho výletu: promenáda na břehu Dunaje nás zavede zpět pod hlavní náměstí (kolem rybí restaurace, kde lze královsky poobědvat) a pak dál ke katedrále Nanebevzetí Panny Marie. Tuto pozoruhodnou stavbu, jež měla být „Svatým Petrem na Dunaji“, projektoval na objednávku kardinála Migazziho Isidor Canevale. V letech 1770–1771 interiér vyzdobil freskami Franz Anton Maulbertsch (presbytář, kupole; dekorativní malba kazetování byla později odstraněna, původní vzhled zachycují fotografie v Diecézním muzeu). Nástěnný obraz na stěně presbytáře s neobvyklým námětem Magnificat (vzorem zde byl Maulbertschovi grafický přepis oltářního obrazu Jeana Jouveneta z roku 1717 z pařížské katedrály Notre-Dame) byl již krátce po svém vzniku překryt zřejmě obsahově srozumitelnějším Ukřižováním od Martina Johanna Schmidta, jenž dodal plátna také na boční oltáře; obraz z hlavního oltáře je dnes umístěn v lodi. Po cestě zpět ještě nahlédneme do dominikánského kostela na hlavním náměstí: první dvojice oltářů zdobí obrazy Felixe Iva Leichera (Sv. Florián, Vyučování Panny Marie). Na rozloučenou s pohodovým městečkem ještě kopeček zmrzliny a v osm hodin večer můžete být opět v Brně (anebo v Budapešti, ale to už je jiný výlet ?).

TEREZA ŘÍHOVÁ

Dačice, Popelka mezi Telčí a Slavonicemi

Dačice jsem objevila vlastně úplnou náhodou při účasti na jednom projektu, přitom je to ale tak skvělé město! Naleznete zde zámek, ale ne jeden, rovnou dva. Přezdívá se jim starý a nový a oba byly vystavěny rodem Krajířů z Krajku. Tzv. starý renesanční zámek s cimbuřím byl postaven v 16. století a dnes v něm sídlí městský úřad. Nový zámek vznikl zásluhou Oldřicha Krajíře také v 16. století, svou dnešní podobu ale získal až po proměnách majitelů roku 1728,  přičemž  ovšem neunikl také modernizacím 19. století.  K zámku přiléhá i velký park, ve kterém se za Dalbergů v 19. stol. nacházel i empírový skleník, několik altánků, chaloupky, kaplička, přístaviště pro loďku, tenisový kurt, kuželna a střelnice. Kromě kapličky se ale bohužel žádná ze staveb nedochovala. Dačice jsou známé především pro svoji kostku cukru. Tomuto přelomovému objevu se věnuje jedna z expozic Městského muzea a galerie sídlící opět na zámku, a to v jeho jižním křídle. Traduje se, že hospodyňka paní Juliana Radová musela zajít pro sekáček, když chtěla jídlo přisladit a odseknout malý kousek z velké homole cukru. Jednoho dne v měsíci srpnu roku 1841 se  paní Julianě stala nehoda a při sekání homole cukru se zranila na prstě. Ta se pak obrátila na svého muže a další úředníky dačické rafinerie, přítomné na obědě s výzvou, aby nalezli způsob, jak odstranit obtížné sekání a štípání cukru z homolí. A stejného roku vznikl kostkový cukr a o rok později se začal vyvážet i do okolních zemí. A pokud už opustíme zámek, dostáváme se ke kostelu sv. Vavřince, který pochází z 18. století (na stejném místě stával původní gotický, ale shořel) a jeho autorem je Michael Kirchmayer.  V jeho interiéru nalezneme tři iluzivní  freskové oltáře – sv. Vavřince, sv. Valburgy a Panny Marie od Josefa Winterhaldera ml.

Na obrázku si povšimněte také památníku kostky cukru

ZDEŇKA MÍCHALOVÁ

Poutní místo Klokoty

Pokud někdo navštíví jihočeský Tábor, milé město s pozdně gotickým a renesančním městským jádrem, neměl by minout ani poutní místo Klokoty. Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v počátku 18. století leží jen asi kilometr od táborského náměstí. Výstup na vcelku prudký kopec je odměněn výhledem na malebnou skrumáž věžiček a luceren kostela a kaplí zakomponovaných do ambitů obklopujících hlavní chrám. Tradice mariánského poutního místa v Klokotech sahá už do středověku, v husitském období byla přerušena, v 17. století obnovena a na počátku 18. století se areál dočkal velkolepé obnovy. Hlavní pouť se v Klokotech koná v srpnu na svátek Nanebevzetí panny Marie.

Tak už víte, kam vyrazíte? Nebo máte sami nějaký tip kam se vydat na výlet?

Foto: velorun.at, br.de, Pavel Suchánek, mywanderlust.pl, heidenau.de, novinychrudim.cz, rightplacerighttime.cz,  Tereza Říhová, kudyznudy.cz, baroqueart.museumwnf.org