Níže naleznete postupně anotace, biogramy jednotlivých přednášejících a na závěr ještě jednou programy v českém i v anglickém jazyce. Stačí jen kliknout na jednotlivé obrázky a daný dokument se vám otevře v novém okně.
Seznámit se o něco blíže s obrazy, jež zachycují italské gastronomické dědictví, a s tradičními recepty šéfkuchařů inspirovanými mistrovskými malbami je nyní možné prostřednictvím série krátkých videí, a to na webových stránkách galerie, kanálu YouTube nebo na Facebooku.
Rubens působil od roku 1600 jako dvorní malíř mantovského vévody Vincenza I. Gonzagy, pro něhož v letech 1604–1605 namaloval tři rozměrná plátna: Rodina Gonzagů uctívající Nejsvětější Trojici, Křest Krista a Proměnění Páně, jež byly umístěny do jezuitského kostela Nejsvětější Trojice v Mantově. Svůj autoportrét zakomponoval Rubens do ústřední scény s Nejsvětější Trojicí, a prezentoval se tak jakožto autor obrazu – jeho autoportrét zde byl jakoby „vizuálním podpisem“ umělce. Continue reading
Celá akce proběhne online v prostředí Zoomu a je tedy dostupná všem zájemcům z řad odborníků, studentů i veřejnosti.
Minulý rok se tato akce konala v týdnu od 4. do 11. června a mezi 152 nabízenými položkami se nacházely jak obrazy, tak kresby. Continue reading
Pelagia Róża Potocká (1775–1846) byla vzdálenou příbuznou „polského Winckelmanna“ Stanisława Kostky Potockého, o kterém jsme psali v minulém díle. Stejně jako Izabela Lubomirská, o jejímž pompejském kabinetu na zámku Łańcut byla už také řeč, byla také devatenáctiletá Pelagia Róża obdivovatelkou slavné francouzské portrétistky Louise Élisabeth Vigée Le Brun (1755–1842). Continue reading
(navazujeme zde na předchozí příspěvek Ohlédnutí za výstavou | Aristokratický portrét v baroku – I. část)
Výstavu barokního portrétu v Moravském zemském muzeu jsme dosud procházeli s myšlenkami na specifický burckhardtovský přístup k uměleckým dílům. Ten nás neopustí ani při přechodu k dalším oddílům výstavy. Myslím totiž, že podobný způsob diferenciace a interpretace portrétů může být mimo jiné hodně zábavný. Osobně jsem si sám pro sebe podobný přístup zkoušel alespoň hypotetickou rozvahou. To, že se nám však takový přístup ne tak zcela daří, je zjevně způsobeno tím, že máme jen nepříliš přesné informace o „fungování“ oněch portrétů v rámci zámeckých či palácových interiérů (srov. naopak některé recentní poznatky o renesančních portrétech v Itálii na základě znalosti původního umístění obrazů v konkrétních soukromých a společenských prostorách). Continue reading
Pouze do 14. března tohoto roku byla plánována výstava v Moravském zemském muzeu nazvaná „Tváří v tvář – aristokratický portrét v baroku“. Bohužel skončila v termínu, a to i přesto, že ji mohlo spatřit jen velmi málo návštěvníků. Byla to totiž jedna z těch dnešních nešťastných muzejních realizací, která byla za současné epidemiologické situace sice připravena se značným úsilím, ale byla takřka okamžitě po svém prosincovém zahájení uzavřena na celou dobu jejího trvání. Jistou vzpomínku na ni nalezneme pouze na muzejních webových stránkách, kde je alespoň vizuálně připomenuta fotografiemi výstavních sálů s obrazy na stěnách. Myslím si však, že za ní stálo nemalé tvůrčí nasazení a pozoruhodný tvůrčí koncept a že je proto třeba ji alespoň v krátkosti blíže připomenout.
