[STUDENTSKÉ] HIS ARTIBUS
4. Bienále centra pro studium raného novověku
6. června 2025 | Olomouc, kaple Božího Těla – Umělecké centrum UP, Univerzitní 3
9:45-10:00 | zahájení
I. Umění a šlechta
10:00-10:20 | Úvod do vizuální kultury luterské šlechty v severních a severozápadních Čechách (Soňa Vlková, Olomouc)
Příspěvek se zaměřuje na patronátní aktivity a struktury luterské šlechty v severních a severozápadních Čechách v době předbělohorské, konkrétně na panstvích Redernů, Šliků, Salhausenů a rytířů z Bünau. Na přelomu 15. a 16. století představovalo pohraničí otevřený mezikulturní a multi-konfesní prostor, kde se usazovaly nově příchozí rody, které stále spojovaly silné příbuzenské a umělecké vazby na saská a slezská centra, projevující se mimo jiné i ve specifické vizualitě (př. „saská renesance“ či „vratislavský manýrismus“).
10:20-10:40 | Dvorní kaple Albrechta z Valdštejna (Veronika Řezníčková, Brno)
Generalissimus Albrecht z Valdštejna (1583–1634) byl snad vůbec nejambicióznějším kariéristou raného novověku v českých zemích, jehož spíše, než strach z Božího soudu poháněla touha po moci. Jak tedy do jeho kariérního a společenského vzestupu zapadalo zřizování dvorních kaplí, které by ze své podstaty měly být výrazem zbožnosti svého objednavatele? Co všechno lze vyčíst z výzdoby kaple Valdštejnského paláce v Praze a jaká úskalí výzkum podobných sakrálních prostor potridentského období přináší? Právě tyto otázky se pokusím zodpovědět ve svém konferenčním příspěvku.
10:40-11:00 | Počiatky formovania portrétnej galérie šľachtického rodu Zay z Uhrovca a jej zámerné adaptácie v priebehu 19. storočia (Andrea Smitková, Trnava)
Moja výskumná úloha sa zameriava na portrétnu galériu šľachtického rodu Zay z Uhrovca, ktorá bola v 50. rokoch 20. storočia v rámci záchranných zvozov premiestnená do Slovenského národného múzea – Múzea Bojnice. V muzeálnej zbierke je možné identifikovať približne 180 portrétov pochádzajúcich z tejto galérie. Z tohto súboru približne 40 diel pochádza z obdobia baroka a rokoka (najstarší datovaný portrét v kolekcii je z roku 1641), pričom v 19. storočí boli sekundárne premaľované. Po začlenení týchto diel do zbierky múzea prešla časť z nich reštaurovaním, čím sa odkryla ich umelecká hodnota. Zvyšná časť portrétov v kolekcii pochádza z 19. storočia.
11:00-11:20 | diskuse
II. Umění a města
11:20-11:40 | Obrazy mesta a ich (re)konštrukcia: Metodologické úvahy na príklade ranonovovekej Bratislavy (Adam Korcsmáros, Trnava)
Príspevok predstavuje časť výskumu zameraného na obraz mesta ako špecifický vizuálny fenomén, ktorý pozostáva z viacerých vrstiev – od hmotového a priestorového usporiadania urbánneho prostredia cez jeho vizuálne reprezentácie až po mentálne predstavy o ňom utvárané. Na príklade ranonovovekej Bratislavy načrtáva možnosti a limity použitia tohto konceptu v konkrétnom historickom kontexte. Sústredí sa pritom najmä na premeny spôsobov utvárania obrazov mesta na rozhraní stredovekých a novovekých vizuálnych a myšlienkových tradícií a súčasné možnosti ich interpretácie.
11:40-12:00 | Bratislavskí meštianski sochári 18. storočia a možnosti ich výskumu (Katarína Orviská, Bratislava)
V dejinách umenia stredoeurópskeho novoveku sa bežne stretávame s menami slávnych a úspešných umelcov, ako sú Georg Raphael Donner (1693–1741), Matyáš Bernard Braun (1684–1738), Johann Bernhard Fischer von Erlach (1652–1723) a pod. O týchto umelcoch existuje množstvo biografií aj rozsiahle výskumy. Aké však máme možnosti pri výskume dodnes nespracovaných umelcov, najmä tých lokálnych? Kde vieme o nich získať informácie? S výskumom umelcov stredoeurópskeho novoveku sa spája veľký objem limitov, ktoré budú analyzované v predloženom príspevku na príklade bratislavských meštianskych sochárov. Príspevok v prvom rade sumarizuje možnosti samotného výskumu, nezameriava sa na konkrétneho umelca alebo mecenáša.
12:00-12:20 | Posledná baroková generácia maliarov Bratislavy (Katarína Tánczosová, Bratislava)
Umelecká scéna Bratislavy – historického Prešporka a jej profesijné organizácie 18. storočia sú napriek istým snahám naďalej umelecko-historicky málo preskúmané. Zachované špecializované pramene o-to prezrádzajú až o povahe neskorších profesionálnych združení (okolo r. 1800 a neskôr). Mestské a regionálne archívy či dobová tlač však stále ukrývajú široké spektrum iných informácií o živote a pohybe umelcov v mestách. Tie napriek svojej fragmentárnosti umožňujú pristúpiť k istej rekonštrukcii dobovej mestskej výtvarnej scény. Naviac ju na základe informácií o odbornom školení, sieťovaní, aj obchodných stratégiách relevantných profesií umožňujú bližšie charakterizovať. V nadväznosti na nedávnu prácu Kolbiarz Chmelinovej sledujúcej obdobie po roku 1780, sa príspevok koncentruje na predstavenie časti maliarskej scény Bratislavy s dôrazom na maliarov narodených po 1750. Dosiaľ objavené súvislosti značia, že tvorcovia tejto generácie, tak na poli vizuálnej tvorby, ako aj v sociálnej či obchodnej sfére konzervovali barokové tradície a prenášali ich pomerne hlboko do 19. storočia. Cieľom príspevku bude prezentovať zistenia a súčasne ukázať bádateľstvu aktuálne možnosti pre výskum sociálnych a kultúrnych sietí výtvarných umelcov sledovanej doby v Bratislave.
12:20-12:40 | diskuse
12:40-13:40 | oběd
III. Umění a církev
13:40-14:00 | „…ad reddendum splendidiorem annum saecularem“. Mimořádný červenec roku 1724 v olomouckém jezuitském konviktu a konviktní kaple Božího Těla (Jan Malý, Olomouc)
Rok 1724 rozhodně nebyl pro olomoucké jezuity a zejména pro zdejší jezuitský konvikt rokem všedním či obyčejným. Právě v červenci toho roku totiž uplynulo přesně sto let od nadace konviktu, založené císařem Ferdinandem II. Toto důležité jubileum se tak stalo důvodem uskutečnění řady červencových slavnostních událostí, jejichž účelem bylo nejen oslavit samotný akt nadace, ale také připomenout právě císaře Ferdinanda II. Podle nových zjištění bylo navíc právě v červenci roku 1724 zahájeno budování raně novověké konviktní kaple Božího Těla. Je možné mezi těmito událostmi spatřovat nějakou spojitost a jaké okolnosti stály na pozadí vzniku kaple? Příspěvek si klade za cíl tyto otázky zodpovědět a na základě studia diářů rektorů olomoucké koleje jednotlivé události interpretovat. Zvláštní přihlédnutí pak bude v příspěvku věnováno zejména přístavbě konviktu (tzv. Novému konviktu) s kaplí Božího Těla, přičemž cílem není pouze rekonstruovat jednotlivé události související s jejich vznikem, ale také nabídnout nové způsoby chápání jejich vzniku v širším kontextu.
14:00-14:20 | Jean-Baptiste L’Ecuy a reforma premonstrátského řádu: osvícenská vize kláštera? (Štepánka Grunová, Brno)
Církevní řády se ve 2. polovině 18. století potýkaly s úzkými mantinely, které jejich fungování vymezoval stát, stejně jako s osvícenskou kritikou řeholního života jako neužitečného. Poslední generální opat v Prémontré, Jean-Baptiste L’Ecuy, se v 80. letech 18. století vydal cestou dalekosáhlé reformy, která měla transformovat spiritualitu řádu i jeho starobylé předpisy do podoby více prospěšné společnosti. Součástí jeho plánů byl i novoklasicistní klášterní kostel, jehož realizaci překazil nástup Velké francouzské revoluce. Ve svém příspěvku bych se chtěla věnovat právě této reformě a položit si otázku, nakolik může být její studium – a rovněž zkoumání církevních řádů v měřítku přesahujícím hranice dnešních států – užitečné i pro uměleckohistorický výzkum.
14:20-14:35 | diskuse
IV. Umění – školení a praxe
14:35-14:55 | Johann Peter Molitor a jeho vzory (Tadeáš Kadlec, Praha)
Bližší studium známých i nově připsaných děl v Praze usedlého německého malíře Johanna Petera Molitora (1702–1757) prozrazuje, že při práci na svých kompozicích v dosud netušené míře spoléhal na grafické předlohy nejrůznějšího původu a stáří. Četnost rozličných, zpravidla velmi přesných citací a parafrází cizích prací, předchozími badateli zatím většinou nerozpoznaných, dovoluje Molitorovo důsledné užívání grafických vzorů označit za signifikantní rys jeho tvorby. Cílem příspěvku je zamyšlení se nad možnostmi odpovídajícího metodologického uchopení problému, který se při práci na monografii díla malíře, obvykle považovaného za nejvýznamnějšího představitele své generace, stává obzvlášť podstatným.
14:55-15:15 | Mezi Prahou a Vídní. Mobilita pozdně barokních středoevropských sochařů (Kryštof Loub, Praha)
Ve svém disertačním projektu se zabývám sochařstvím druhé poloviny 18. století v Čechách se zaměřením na možné zahraniční kontakty. Do své studie zahrnuji jak tovaryšské a další studijní umělecké cesty místních umělců do zahraničí, tak i možné cesty zahraničních umělců do Čech, ať už studijní nebo přímo na domácí objednávku. Jeden z důležitých momentů, který doposud není pro Čechy tolik akcentovaný, je role Vídně a tamní Akademie výtvarných umění. V sochařství je téměř výlučně spojován s touto institucí Ignác František Platzer (1717–1787), usazený poté v Praze. Ve svém příspěvku bych rád upozornil na mnohé další české sochaře (druhý vídeňský pobyt I. F. Platzera, P. Prachner, I. Neuber, J. N. Platzer aj.), kteří ve Vídni studovali přímo na Akademii, školili se u tamních sochařských mistrů, či našli zaměstnání přímo ve Vídni. Rád bych ale také vyzdvihl několik rakouských sochařů, kteří byli pozváni do Čech v rámci šlechtických zakázek či alespoň plánovali dodat sochařské práce českým objednavatelům (J. B. Hagenauer, J. A. Zinner, J. Grießler, F. Zacherle aj.).
15:15-15:30 | diskuse
V. Umění – materiály a technologie
15:30-15:50 | Diferenciace mezi restaurátorskými zásahy a falzy u pompejských artefaktů v kontextu současného výzkumu (Eliška Petřeková, Brno)
Kopie a reprodukce antických starožitností se v 18. a 19. století staly běžnou součástí šlechtických a aristokratických sbírek. Některé objekty však vyvolávají pochybnosti, zda jde o kopie, falza, nebo dokonce autentické starožitnosti dotčené tehdejší památkovou péčí. Tento příspěvek má za cíl na příkladu „pompejské“ nádoby z Mnichova Hradiště jasně vymezit a odlišit doposud nejednoznačně definovanou hranici mezi konzervací a falzifikací antických starožitností na přelomu 18. a 19. století v Neapoli. Její artefaktuální a ikonografická analýza, prvkové složení slitiny a nově objevené archivní prameny pomohou odhalit, zda jde o moderní falzum, nebo o specifický způsob neapolské restaurátorské praxe v 19. století.
15:50-16:10 | Rozdílné přístupy k restaurování pozlacených povrchů sochařské výzdoby (Zuzana Auská, Litomyšl)
Zlacení představuje nedílnou součást povrchových úprav sochařských děl vzniklých v období raného novověku. Nad způsobem restaurování těchto objektů však mezi českou odbornou veřejností nepanuje zcela shoda. Příspěvek prezentuje různé přístupy a diskutuje hlavní argumenty včetně etických aspektů restaurování jako je reverzibilita, rozlišitelnost, ad.
16:10-16:30 | diskuse & závěr
Exkurze
17:00 | Restaurování sloupu Nejsvětější Trojice
MinulÁ bienále / Previous BiennIals
2023 | Shaped by Greed: Reflections and Impacts of Environmental Exploitation in European Visual Cultures 1200–1900
8–9 June 2023 | Brno, Masaryk University
2021 | His Artibus: Autor, jeho prostředí a umělecké dílo. K možnostem umělecké biografie v současnosti
27.–28. května 2021 | Brno, Masarykova univerzita
2018 | His Artibus: Perspektivy vizuální kultury v raném novověku
24.–25. května 2018 | Brno, Masarykova univerzita
