Martin van Meytens (1695 Stockholm – 1770 Vídeň), Vídeň, 1752–1753, olej, plátno, 545 x 385 cm, Státní zámek Valtice
Ve sbírkách zámku Valtice se nachází jeden z nejrozměrnějších barokních profánních obrazů na Moravě – skupinový portrét zachycující všechny příslušníky tří generací knížecí rodiny Liechtensteinů, který po roce 1752 vytvořila dílna dvorního císařského malíře Martina van Meytense. Původem švédský malíř, dokonale obeznámený s produkcí zásadních evropských portrétistů první poloviny 18. století, získal nejvýznamnější zakázky u císařského dvora ve Vídni, kde se po roce 1730 natrvalo usadil. Kromě nadšené císařovny Marie Terezie zaměstnávali Meytense příslušníci nejvyšší dvorské aristokracie, jejichž elegantní a umělecky vytříbené portréty jsou dodnes nedílnou součástí většiny středoevropských galerií a aristokratických rezidencí. Meytens svým charakteristickým malířským rukopisem ovlivnil i řadu dalších tvůrců, kteří od svých objednavatelů zjevně dostávali instrukce vytvořit portrét „a la Meytens“.
Objednavatel obrazu, vládnoucí kníže Josef Václav z Liechtensteinu, významný vojevůdce, diplomat a blízký spolupracovník císařovny, pověřil Meytense vyhotovením monumentálního portrétu v době, kdy mu zemřela manželka, kněžna Anna Marie z Liechtensteinu, a kdy bylo zjevné, že nástupnictví přejde na potomky jeho mladšího bratra knížete Emanuela z Liechtensteinu. Na rozdíl od těžké rodinné krize před rokem 1712, kterou provázely snahy knížete Jana Adama vyloučit předpokládaného a zároveň nenáviděného dědice Antonína Floriána z nástupnictví a zabránit mu v převzetí celého majetku, probíhalo toto předání nástupnictví ve vzájemné shodě. Kníže Josef Václav, důležitý aktér předchozího rodinného rozkolu, zřejmě objednal obraz jako významný vizuální symbol rodové svornosti a soudržnosti. Jeho snaze „vizualizovat“ nástupnickou legitimitu by odpovídala také alegorická malba s námětem oslavy dobré vlády Josefa Václava, rovněž dochovaná ve sbírkách zámku Valtice, kterou u vídeňského malíře Vincence Fischera objednal budoucí kníže František Josef I. z Liechtensteinu; patrně ne náhodou vychází tento kabinetní obraz částečně právě z Meytensova skupinového portrétu.
Kníže Josef Václav je na rozsáhlém portrétu zobrazen v ornátu rytíře Řádu zlatého rouna, v černém dvorském oděvu pak naproti němu sedí jeho mladší bratr, princ Emanuel, nejvyšší hofmistr ovdovělé císařovny Amálie Vilemíny, který zajistil díky svým četným potomkům pokračování hlavní rodové linie, vládnoucí do současnosti. Na plátně jsou dále zobrazeni princové Karel Boromejský, Filip Josef František, Jan Josef Simplicius, princ Leopold Josef, Marie Leopoldina, rozená hraběnka Sternberg-Manderscheid, manželka Františka Josefa I., s dcerou Marií Amálií, budoucí vládnoucí kníže František Josef I., Marie Antonie hraběnka Dietrichstein-Weichseldstädt, manželka prince Emanuela a princezny Marie Anna, Františka Xaverie Marie a dvojčata Marie Kristýna a Marie Terezie Anna.
Monumentální figurální kompozice je zasazena před kulisu iluzivní architektury, z níž vyniká velký knížecí erb s Řádem zlatého rouna. Kompoziční schéma obrazu je analogické k proslulému Meytensovu skupinovému portrétu císařské rodiny z roku 1754 ze zámku Schönbrunn. Mimořádně působivé dílo se dostalo do majetku knížecí rodiny nicméně až v roce 1771, kdy bylo zakoupeno z Meytensovy pozůstalosti za 511 zlatých. Do druhé světové války byl obraz zavěšen v hlavním sále liechtensteinského zahradního paláce ve Vídni. Zřejmě kvůli obavám z bombardování byl převezen na zámek ve Valticích, kde zůstával v depozitáři navinutý na válci zcela nepovšimnutý až do nedávného restaurování.
Liechtensteinský zahradní palác ve Vídni, Johann Adam Delsenbach, 1715