Od Konstantinova snu k Vasariho domu…
Procházeje ulicemi Florencie, jako by člověk listoval Příběhem umění Ernsta Gombricha; zároveň – jako by mu přes rameno nahlížely tisíce dalších očí. Od šílenství jednoho z turisticky nejexponovanějších míst světa si však lze snadno vydechnout návštěvou některého menšího města v okolí. Z florentského nádraží Santa Maria Novella co půl hodinu vyjíždějí vlaky jihovýchodním směrem, které po hodině jízdy staví v Arezzu, jednom z center etruské civilizace, významném působišti malíře Piera della Francesca a především rodišti architekta, malíře a nejstaršího „historika umění“ Giorgia Vasariho. První památky čekají jen pár stovek metrů od budovy železniční stanice. Jsou to zakonzervované vykopávky antického amfiteátru, k němuž přiléhá budova archeologického muzea. To nejznámější starověké dílo spjaté s Arezzem v klasicky pojaté muzejní expozici chybí – etruská bronzová socha tzv. Chiméry, objevená v blízkosti brány San Lorentino v Arezzu v roce 1553, se záhy stala součástí medicejských sbírek ve Florencii a dnes je vystavena v tamním archeologickém muzeu. Současným obyvatelům starého etruského města zbyla jen replika umístěná na kašně před vlakovým nádražím.
Pro návrat do Gombrichova Příběhu umění, který jsme prozatím opustili ve Florencii, však musíme jít dále, vzhůru k centru města, do kostela San Francesco, kde se nacházejí dvě výjimečné památky. Tou první je emocemi prostoupený krucifix od proslulého malíře Cimabua, jehož životopisem Giorgo Vasari otevírá své Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. V presbytáři chrámu v letech 1452–1456 vymaloval Piero della Francesca příběh o nalezení svatého Kříže podle vyprávění zaznamenaného ve Zlaté legendě Jakuba de Voragine. Presbytář je nyní přístupný návštěvníkům po několikaletém restaurování raně renesanční malby. Po opravě vyniká barevnost noční scény Konstantinova snu – zásadní součásti příběhu, kdy se císaři Konstantinovi I. před rozhodující bitvou s císařem Maxentiem, jež se odehrála roku 312 u Milvijského mostu, ve snu zjevil anděl nesoucí kříž. Nedlouho po vítězné bitvě pak Konstantin vydal Edikt milánský a zastavil pronásledování křesťanů. Malíř zobrazené scéně vetkl vskutku snovou atmosféru, když vymaloval dva vojáky a jednoho rádce dohlížející na klidný spánek císaře v pootevřeném polním stanu, nad kterým se v kontrastu s temnou noční oblohou zjevuje zářící anděl, jehož však nikdo z císařova doprovodu nevidí.
Od františkánů vede cesta vzhůru do centra města, v jehož nejvyšším bodě se nachází raně gotická katedrála. Nedaleko od ní je v jedné z bočních ulic za vcelku obyčejnou fasádou ukryt dům Giorgia Vasariho, který se v Arezzu roku 1511 narodil a kde strávil i podstatnou část života, přestože je jeho kariéra spojena s medicejskou Florencií a zakázkami v Římě. Casa Vasari je sídlem malého muzea, jehož hlavní exponát představuje sama budova. V interiéru se dochovala fresková výzdoba provedená Vasarim a jeho žáky, jež zcela odpovídá tomu, že dům obýval malíř, architekt a intelektuál – hlavními tématy jsou personifikace umění a Múzy. Milým zpestřením prohlídky je možnost vstupu do zahrady situované na terase zcela odříznuté od ruchu ulice.
A jelikož minimálně od dob Carla Friedricha Rumohra je poznávání vynikajícího umění spojeno také s gastronomickými zážitky, na závěr nezbývá než doporučit podnik Gelateria Sunflower na dohled od kostela San Francesco. Jejich zmrzlina je prostě skvělá…
Foto: Zdeňka Míchalová, Wikipedia