Vídeňské Dorotheum pořádá v druhé půli října tradiční aukce s názvem Obrazy starých mistrů I. a II. V Palais Dorotheum je proto od 12. do 22. 10. k vidění řada mistrovských kousků. Aukce Obrazy starých mistrů I. , v níž jsou nabízeny mnohé vysoce ceněné skvosty, se koná 22.10. od 17 hodin a od 18:30 pak navazuje stejnojmenná dražba s pořadovým číslem II.

Ať už se zajímáte o italskou renesanci či vlámské baroko, nebo preferujete nizozemskou krajinomalbu či obrazy s křesťanskými náměty, přijdete si na své.

Početnou skupinu tvoří právě malby s křesťanskou tematikou a hned tři z nich zaujímají přední místa na žebříčku děl dle jejich vyvolávací a odhadované ceny. Zatímco vyvolávací cena Posmívání Kristu od Jusepe de Ribery (1591–1652) a Madony s dítětem autorsky spojené s Raffaelem (1483–1520) začíná na 300 tisících eur, odhadovaná cena starozákonního obrazu Davida s hlavou Goliáše od Artemisie Gentileschi (1593–1654) se pohybuje v rozmezí 400 až 600 tisíc eur.

 

 

 

 

 

 

 

 

Všechny tři uvedené obrazy bezpochyby představují to nejlepší z aukcí nejen pro svůj původ a kvalitu ztvárnění.  Například kompozice obrazu, jež znázorňuje výsměch Kristu, poukazuje na autorovu znalost zaalpského umění 16. století, zatímco obscénní gesto levé ruky a vypláznutý jazyk mladého vojáka navazují na tvorbu Caravaggia.  Madonna s dítětem z počátku 16. století odráží kompozici tohoto námětu oblíbenou Raffaelem v jeho rané tvorbě. Přímá účast Raffaela na obraze zatím není prokázaná, nicméně rysy obou postav, stejně tak jako krajina v  pozadí a azurová obloha, svědčí minimálně o jeho přímém vlivu. Velkolepý obraz Davida s hlavou svého soupeře v životní velikosti od Artemisie Gentileschi je pak pravděpodobně malbou, již roku 1631 popsal a počastoval superlativy Joachim von Sandrart (1606–1688) během své návštěvy v malířčině studiu v Neapoli.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mezi krajinomalbami  jistě zaujmou ideální fiktivní úrodné krajiny Bernarda Bellotta (okolo 1720–1780), Johanna Nepomuka Schödlbergera (1779–1853) či Lucase Gassela (1490–1568). Divokou a nespoutanou přírodu pak zastupuje malba vlámského umělce Roelanta Saveryho (1576–1639).

Za zmínku stojí rovněž několik portrétů, z nichž upoutají zvláště Portrét janovské dámy a Portrét muže s plnovousem od Anthonise van Dyck (1599–1641), Portrét Martina Luthera z dílny Lucase Cranacha ml. (1515–1586) a Portrét muže s plnovousem z ruky Bartolomea Veneta (doložen od 1502–1531). Zmiňovaný Van Dyckův portrét neznámé aristokratky představuje v umělcově tvorbě ojedinělý případ malby na měděnou podložku a svědčí o vazbách mezi Antverpami a Janovem. Neméně zajímavá je také série osmi portrétů prominentních mladých dam z římské společnosti, kterou vytvořila dílna Ferdinanda Voeta (1639–1689) na objednávku kardinála Chigi. Tyto portréty jsou ve skutečnosti součástí rozsáhlejší série nazvané Galerie krásy, jež byla vytvořena mezi lety 1672–1678 pro kardinálův palác v Ariccii.

 

Mezi sto čtrnácti položkami z první aukce najdeme rovněž několik děl s mytologickými, historickými a literárními náměty. Smrt Kleopatry zachytil ve svém obraze Alessandro Turchi, zvaný Orbetto (1578–1649). Z ruky Abrahama Bloemaerta (1564–1651) pochází obraz Spící Psyché s Cupidem namalovaný s využitím jemného sfumato efektu. Velmi dobře zachovaná malba olejem na měděné podložce z dílny Petra Paula Rubense (1577–1640) nesoucí název Nymfy, Satyrové a roh hojnosti , odkazuje hned ke dvěma příběhům vyprávěným římským básníkem Ovidiem, v nichž hlavní roli hraje ztracený nebo násilně odlomený roh, který našly a ovocem i květinami naplnily nymfy.  Z téže dílny pochází rovněž velmi zdařilá malba Angeliky s poustevníkem odkazující na epickou báseň Orlando Furioso Ludovica Ariosta o krásné orientální princezně Angelice. Báseň byla poprvé publikována v roce 1516 a na počátku 17. století se stále těšila velké popularitě, což dokazují také další dva obrazy s obdobným námětem namalované Rubensem samotným v letech 1635 a 1640.

 

 

 

 

 

 

Závěrem bych ráda upozornila na několik zdařilých zátiší Jana Brueghela (1601–1678), Jacoba Fopsena van Es (okolo 1590–1666),  Osiase Beerta (1580–1623/24) či Tomase Hiepse (?1610–1674). A máte-li rádi zvířata, jistě vás potěší drobné studie Giovanny Garzoni (1600–1670) či Portrét italského mastifa a trojbarevného kokršpaněla před zdí a s krajinou v pozadí z ruky Giovanni Francesca Barbieriho, známého jako Il Gercino (1591–1666).