Co mají společného přední italští šéfkuchaři a proslulá florentská galerie? netrpělivé očekávání přívalu turistů! Mistři kuchyně a špičkoví restauratéři proto v posledních týdnech servírují pokrmy a nápoje inspirované vybranými obrazy z galerie Uffizi, ovšem zatím pouze virtuálně.

Seznámit se o něco blíže s obrazy, jež zachycují italské gastronomické dědictví, a s tradičními recepty šéfkuchařů inspirovanými mistrovskými malbami je nyní možné prostřednictvím série krátkých videí, a to na webových stránkách galerie, kanálu YouTube nebo na Facebooku.

Florentská galerie Uffizi 14. ledna představila na svých webových stránkách novou sérii přibližně pětiminutových videí, která má přiblížit italské výtvarné a gastronomické dědictví. Od ledna bylo zveřejněno již jedenáct videí, jejichž průvodci se stali oslovení šéfkuchaři, cukráři, řezníci a restauratéři. Vybraná díla ze sbírek galerie Uffizi a paláce Pitti, většinou zátiší se zeleninou, ovocem, masem nebo rybami, pocházejí ze 16. až 21. století. Projekt se zaměřuje na osvětlení vztahu mezi uměleckými díly, toskánskou historií a tradicemi a současnou gastronomií.

Prvním dílem série provázel Fabio Picchi, známá televizní osobnost, šéfkuchař a majitel restaurace Cibrèo a kuchařské školy stejného jména. Spolu se svou manželkou, herečkou a divadelní režisérkou Mariou Cassi, vlastní tento šéfkuchař také známé divadlo Teatro del Sale. Zatímco Maria Cassi v něm vystupuje coby herečka, Picchi zde připravuje pokrmy. V tomto díle šéfkuchař připomněl starý recept na pavoučího kraba, který se hojně vyskytoval ve vodách kolem ostrova Elba. Inspirací mu byla malba s názvem Chlapec s košíkem ryb a krabem od Giacoma Cerutiho, zvaného Pitocchetto (1698–1767). Ceruti si svou přezdívku, která by se do češtiny dala volně přeložit jako žebráček, vysloužil díky tomu, že často maloval chudé osoby či žebráky. Chudý chlapec na Cerutiho obraze nadšeně předvádí bohatý úlovek. Picchi upozornil na časté zaměňování kraba za humra v názvu díla a vysvětlil, že krab připravený pozvolným vařením, ochucený jednoduchou majonézou a rajčatovou omáčkou, v ideálním případě podávaný s krabími vajíčky a těstovinami, znamenal pro početnou chudou rodinu opravdové štěstí.

Dva obrazy plných spižíren od Jacopa Chimentiho, přezdívaného l’Empoli (1551–1640), inspirovaly k vytvoření lahodných pokrmů kuchaře Daria Cecchiniho a Valeriu Piccini. Chimenti představoval nejen vyhledávaného malíře oltářních obrazů, ale rovněž uznávaného tvůrce zátiší. Řadu zakázek vytvořil také pro slavný rod Medicejů. Plná spíž symbolizovala hojnost domácnosti, a proto se Dario Cecchini, toskánský řezník a provozovatel restaurace Antica Macelleria Cecchini ve městě Panzano,  rozhodl připravit vydatnou kotletu s žebírkem na ohni, kterou po dopečení ochutil solí a olivovým olejem. Ke kotletě pak doporučil tradiční toskánské červené víno – Chianti, Brunello či Nobile di Montepulciano. Druhý pokrm, inspirovaný jinou Chimentiho spižírnou, připravila šéfkuchařka restaurace Da Caino ve městě  Montemerano, Valeria Piccini. Piccini si zvolila zátiší, jemuž dominuje drůbež zbavená peří a zavěšená na hácích ve spižírně. Lahodným orestovaným kachním masem, paštikou a kachní omáčkou, doplněnými černou kapustou s šalotkou, vzdala šéfkuchařka hold tradičním vydatným jídlům podobně jako Chimenti svými malbami plných spižíren.

Věhlasná cukrářka Debora Massari se ku příležitosti výročí svatby významného obchodníka s látkami a uměleckého mecenáše Agnola Doniho s Maddalenou Strozzi (31. ledna 1503) rozhodla převést portréty snoubenců z ruky Raffaela Santiho (1483–1520) do sladké alegorie. Vytvořila jeden tmavý a jeden bílý kruhový dortík s pudinkem, podle Massari oblíbený na medicejském dvoře. Oba sladké kruhy poté umístila dovnitř třetího, který napodobuje rám Michelangelova tonda Svatá rodina. Obraz je označován také jako Tondo Doni, jelikož právě Agnolo Doni byl jeho objednavatelem, a to navíc v době, kdy si bral Maddalenu Strozzi. Massari záměrně využila motiv kruhu pro jeho symbol nekonečnosti, aby podtrhla význam věčného svazku snoubenců.

Zátiší s paprikami a hrozny, namalované Giorgiem de Chiricem (1888–1978) roku 1930, se stalo inspirací pro šéfkuchaře Marca Stabile, který ve své vlastní restauraci Ora d´Aria ve Florencii překvapuje hosty svými inovativními recepty.

Jeho pokrmy se vždy skládají z autentických toskánských surovin, čímž se šéfkuchař snaží o představení tradičních jídel zcela novým způsobem. Barvy, zemitou vůni a chuť odcházejícího léta a nastupujícího podzimu, kterou malíř vizuálně zachytil na plátně, se Marco Stabile rozhodl ztvárnit na talíři. Výsledkem bylo originální lanýžové rizoto s pečenými kousky papriky a restovanými hrozny.

Naopak šéfkuchař vegetariánské restaurace Joia v Miláně, Fabrizio Marino, si zvolil období jara. Zátiší malířky Giovanny Garzoni (1600–1670) s názvem Čínská mísa s artyčoky, růží a jahodami podnítilo Marina k sestavení dietního a svěžího pokrmu: vařených artyčoků zapečených na másle s česnekem a tymiánem, podávaných s fondue z ovčího sýra, hořčicí a čekankou. Mariniho recepty staví na používání organických surovin od malých a spolehlivých dodavatelů.

Giovanna Garzoni, která byla vzdělaná v přírodních vědách, byla ve své době uznávanou a vyhledávanou malířkou přírodních námětů. V jejích akvarelech se objevují květiny, ovoce či zelenina, jež doplňuje drobná fauna, obvykle hmyz či ptáci, jak je patrné také například v zátiší Talíř bobových lusků. Často na nich můžeme pozorovat také exotické motivy, jako je například čínský porcelán.

Rovněž šéfkuchař restaurace Il Palagio ,Vito Mollica, čerpal inspiraci pro svůj recept z díla Giovanny Garzoni. Mollico představil recept na kohouta vařeného s řapíkatým celerem, podávaného s třešněmi a boby. V tomto případě se jedná se o některé ze surovin vyobrazených na akvarelu Starý muž z Artemina.

Marta Scalabrini, která je od roku 2014 majitelkou a šéfkuchařkou restaurace Marta in Cucina ve městě Reggio nell´Emilia, si pro představení vlastního receptu zvolila zátiší španělského malíře Diega Velázqueze (1599–1660). Pohled na zátiší s chlebem, sýrem a pórkem jí připomněl její vlastní recept na rybí vývar s pórkem doplněný o těstoviny z nastrouhaného chleba a sýra smíchaného s vajíčkem a dochucený červeným lambruscem.

Galerijní projekt nezapomněl ani na nápoje. Caravaggiův (1571–1610) obraz zpodobňující boha vína a bujarého veselí Bakcha (Dionýsa) s číší v ruce a hrozny i listy vinné révy ve vlasech zaujal výrobce vín Lamberta Frescobaldiho. V jednom z dílů upozornil Frescobaldi na gesto boha nabízejícího číši vína. Dle Frescobaldiho se víno nesmí pít o samotě, nýbrž ve společnosti, zvláště ve společnosti přátel. Měli bychom k němu přistupovat s dychtivou pozorností a vychutnat si jej do hloubky stejně tak, jak si vychutnáváme umělecká díla.

V posledním videu se mladý michelinský šéfkuchař Massimiliano Alajmo věnuje soše Roberta Barniho (nar. 1939) umístěné na pravé straně budovy galerie Uffizi (u Via dei Georgofili). Právě zde totiž došlo 27. května 1993 k bombovému útoku, při němž zahynulo pět osob a došlo k poškození okolní architektury. Socha byla vytvořena k dvacátému výročí tragické události. Alajmo se inspiroval jak příběhem stojícím za vznikem díla, tak provedením – konkrétně pozlacením – a připravil rizoto se šafránem a lékořicí. Kořen lékořice, část rostliny, k níž nedosáhne slunce, tvoří protiklad šafránu, jenž roste na světle. Na talíři mají tyto dvě ingredience obrácenou pozici. Žlutá barva rýže představuje v oblasti gastronomie zlato a lékořice, která na povrchu rýže zvlhne, pak určitým způsobem „září“. Dlouhá štafeta chutí mezi šafránem a lékořicí – hořkost šafránu, která pomalu přechází do sladka, a naopak zpočátku sladká lékořice s hořkou dochutí – symbolizuje hledání smyslu života.

Všechna videa naleznete na webových stránkách galerie v italštině, některá s anglickými titulky: https://www.uffizi.it/video-storie/uffizi-da-mangiare

Vybrané zdroje:

• https://www.uffizi.it/magazine/uffizi-da-mangiare
• https://artreview.com/paintings-on-a-plate-uffizi-galleries-creates-cooking-show-inspired-by-art/
• https://www.apollo-magazine.com/uffizi-cookery-videos-chefs-paintings/
• https://www.virtualuffizi.com/jacopo-chimenti-called-empoli.html
• https://www.uffizi.it/en/artworks/holy-family-known-as-the-doni-tondo

Zdroje obrázků : wikipedia commons, arte.it