Deset lidí, deset příběhů. Rijksmuseum zpřístupnilo část své nové výstavy věnované otroctví virtuálně a širšímu publiku, a to prostřednictvím deseti krátkých osobních příběhů ilustrujících životy a osudy zotročených lidí, ale také těch, kteří na otroctví profitovali, nebo proti němu bojovali.

Nizozemské umění nejsou jen mírumilovné domácké scény, idylické krajiny a zátiší. Tedy do značné míry ano, ale zdaleka nejsou mírumilovné a jejich idyličnost je také pouze iluzorní.

Frans Post, Pohled na Olindu v Brazílii (1662), koloniální oblast, kterou Nizozemci převzali od Portugalců za účelem výroby třtinového cukru.

Takzvaný zlatý věk totiž  z velké části nazýváme zlatým díky tomu, že Spojené nizozemské provincie v této době figurovaly jako přední koloniální velmoc, a tím pádem se velkou měrou podílely také na obchodu s lidmi v kolonizovaných oblastech. Při pohledu na některá nizozemská zátiší se seznamujeme se jménem malíře, který obraz vytvořil, dokonce snad i se jmény osob, kterým tato zátiší zkrášlovala domy. Dozvídáme se o nejznámějších vynálezech i o tom, jak prostřednictvím rozmanité skladby květin tehdejší publikum mohlo rozjímat nad Božím stvořením.

Tato díla v sobě ale skrývají mnohem více příběhů. Tyto příběhy a zejména životy, a tím spíš jména těch, kteří na vytvoření i těch zdánlivě nejobyčejnějších předmětů vyobrazených na těchto zátiších, jako je například miska se solí, vynaložili tu nejtvrdší práci, však doposud zůstávaly skryté. Rijksmuseum se tento narativ rozhodlo změnit, a to prostřednictvím dlouho připravované výstavy Slavery věnované, jak už její název vypovídá, jedné z neodmyslitelných stránek kolonialismu: otroctví. Zatímco skrytým aspektům kolonialismu a globálního obchodu na příkladu zmíněných zátiší se v roce 2018 věnovala výstava A Global Table ve Frans Hals muzeu, Rijksmuseum se v rámci výstavy Slavery zaměřuje na konkrétní osudy lidí, čímž se snaží potřít  anonymitu často přítomnou v souvislosti s diskuzemi o mase zotročených lidí z koloniálních oblastí.

Andries Beeckman, Trh v Batávii s pohledem na sídlo Holandské Východoindické společnosti, c. 1661.

V centru pozornosti tak kromě konkrétních a skutečných příběhů deseti jedinců stojí především díla explicitně související s otroctvím, jako například předměty, které byli otroci nuceni nosit, nebo scény vyobrazující život na plantážích. Výstava se hned po svém otevření dočkala velkého ohlasu i návštěvnosti. Potrvá až do konce srpna, takže pokud se v létě chystáte na výlet do Holandska, rozhodně stojí za návštěvu. Pokud ne, můžete se i přesto s obsahem výstavy seznámit, a to prostřednictvím deseti krátkých videí zveřejněných na stránkách muzea.

Zdroj | rijksmuseum.nl