Tým restaurátorů, vědců a historiků nasadil mikroby k odstranění odolné špíny z Michelangelových soch v kapli Medici ve Florencii.

Na objednávku papeže Klementa VII. byly v roce 1520 Michelangelem Buonarrotim navrženy do florentské medicejské kaple hrobky Lorenza di Piera a Giuliana de’ Medici. Obě sestávají z podobizen vévodů vyobrazených coby římští vojevůdci, z nichž každý sedí nad sarkofágem obklopeným alegoriemi denních dob. Pod sochou Giuliana jsou to alegorie ztvárňující Den a Noc, postava Lorenza je usazena nad Soumrakem a Svítáním. V průběhu staletí se však zejména na Lorenzově sarkofágu nahromadily nečistoty, které jej zanechaly v žalostném stavu. Již dříve se muzeu podařilo opravit stěny hrobky poškozené vlhkostí a otisky rukou a odhalit poškození soch sádrovými odlitky používanými při jejich reprodukci. Čím čistší ale byla, tím více vyčníval poničený sarkofág. Nahromaděnou špínu a usazeniny, které nešly vyčistit ani při předchozím restaurování, se tým expertů rozhodl odstranit nekonvenčním způsobem: bakteriemi.

Aplikování bakterií na Michelangelovu sochu Giuliana di Lorenzo de‘ Medici

Odborníci hledali bakteriální kmeny, které by rozežraly zbytky odolných nečistot bez poškození samotného mramoru. Úsilí o restaurování začalo již v roce 2019, kdy Muzeum kaple Medici požádalo Italskou národní výzkumnou radu o provedení infračervené spektroskopické analýzy znečištěných hrobek. Ta odhalila stopy kalcitu, silikátu a organických materiálů a přinesla důležité informace pro biology, jejichž cílem bylo určit nejvhodnější bakterii k čištění povrchů soch. Projekt byl však kvůli pandemii Covidu-19 přerušen a obnovil se až v říjnu 2020. Nutno podotknout, že o něm veřejnost nevěděla, neboť vše bylo, jak říká restaurátorka Daniela Manna, „přísně tajné“.

Skvrny na sarkofágu Lorenza di Piera de‘ Medici

Mřížkový test kmenů bakterií

Formou malé mřížkové palety ze zadní strany hrobky provedli vědci test osmi kmenů bakterií, vybraných ze sbírky čítající tisíc vzorků. Jako nejúčinnější se jevil druh SH7 Serratia ficaria izolovaný z půdy kontaminované těžkými kovy nedaleko Sardinie. Bakterie byly následně pomocí gelu rozetřeny po zasažených místech. Mikrobi přes noc zkonzumovali nepoddajné zbytky po sádrových odlitcích a především rozsáhlé skvrny z nesprávně zlikvidovaného těla Alessandra de’ Medici, syna Lorenza di Piera. Tento vévoda z Florencie byl v roce 1537 zavražděn a zamotaný v koberci vhozen do hrobky jeho otce. Tělo však nebylo posmrtně řádně připraveno a po staletí prosakovalo pomalu do mramoru, což podle expertů způsobilo největší zkázu. Výsledné hluboké zabarvení se objevilo již v popisech sarkofágu z roku 1595 a zůstalo imunní vůči všem dosavadním snahám o jeho odstranění. „SH7 snědla Alessandra“, řekla před již čistou a lesklou hrobkou Monica Bietti, bývalá ředitelka Muzea kaple Medici.

Nová Sakristie v kapli Medici po restaurování

Bakterie však k čištění uměleckých památek nebyly povolány poprvé. K odstranění „černé krusty“ z části milánské katedrály byla použita bakterie rozkládající síru a fungovala lépe než srovnatelné chemické ošetření. V Pise pomohl bakteriální kmen požírající znečišťující látky vyčistit poškozené fresky ve zdejší katedrále. Podobné bakterie, které byly vybrány pro kapli Medici, také pomohly k vyčištění mramorového reliéfu Setkání Attily a papeže Lva od Alessandra Algardiho, poničeného zbytkovým voskem ze svíček v bazilice sv. Petra v Římě.

Zdroje:

TheNewYorkTimes | Hyperallergic | SmithsonianMagazine | TheVerge