Dlouho se mělo za to, že Vermeer maloval svá díla sám, bez jakýchkoliv žáků či asistentů. Bylo tomu ale opravdu tak? Restaurátorské průzkumy toto přesvědčení zpochybňují.
Při nejnovějším zkoumání obrazů Johannese Vermeera (1632–1675) se podařilo objevit nové přelomové skutečnosti, které mění náš pohled jak na umělcovy malby, tak i na samotnou osobnost malíře. Objevy souvisí se dvěma výstavami. První s názvem Vermeer’s secrets probíhala od 8. října do 8. ledna v Národní galerii umění ve Washingtonu. Druhou je pak dosud největší výstava Vermeerových obrazů v Rijskmuseu v Amsterdamu, která začíná 10. února a potrvá do 4. června. V ní se představí na dvacet tři děl, zapůjčených z galerií z celého světa, včetně oblíbené malby Dívka s perlou.
Tým kurátorů, konzervátorů a vědců Národní galerie umění přišel na nová zjištění týkající se dvou Vermeerových obrazů, a to Dívky s červeným kloboukem a Dívky s flétnou. Nejprve se zaměříme na malbu Dívka s červeným kloboukem, která byla původně datována do roku 1666–1667, ale na základě nejnovějších poznatků se nyní uvádí datace 1669. Malba vznikla ve zlomovém bodu umělcovy kariéry, jedná se o klíčové dílo ve Vermeerově pozdním stylu. Umělec v obraze experimentoval, zaměřil se na výrazné kontrasty tmy a světla a využil živější barvy, které nanášel odvážnějším způsobem. Výzkumný tým také dokázal pořídit jasnější snímky portrétu muže, který byl poprvé rentgenem objeven na počátku sedmdesátých let 20. století. Jednalo se o částečně dokončený portrét muže s širokou krempou, dlouhými vlasy, bílým límečkem a pláštěm.
Co může být ještě zajímavější, je porovnání malby Dívka s červeným kloboukem s Dívkou s flétnou. Průzkum těchto dvou děl přinesl nové poznatky o možné spolupráci Vermeera s dalšími malíři. Mohl figurovat jako instruktor a mentor, mohl mít i své studenty a asistenty. Toto zjištění mění náš pohled na osobnost Vermeera jako osaměle pracujícího umělce. Obraz Dívka s flétnou, který byl namalován mezi lety 1669–1675 možnou Vermeerovu spolupráci s dalším malířem naznačuje. Charakter a vzhled malby úzce souvisí především s obrazem Dívka s červeným kloboukem, ale kvalita zdaleka nedosahuje Vermeerových standardů.
Johannes Vermeer (dílna), Dívka s flétnou, kol. 1669–1675
Neznámý umělec, který tento obraz vytvořil, mohl být Vermeerovým žákem nebo i úplný amatér, který uměli platil za lekce. Je tu i možnost, že se jednalo o člena Vermeerovy rodiny – jeho nejstarší dceru Marii, které v době dokončení malby bylo v rozmezí patnáct až dvacet jedna let. Obraz není padělkem vyrobeným za účelem klamání. Způsob malby je velmi odlišný od Dívky s červeným kloboukem. Aplikace barvy postrádá Vermeerovu přesnost a kontrolu, tahy jsou neohrabané a pigmenty ve svrchní vrstvě jsou hrubě namleté, takže povrch působí zrnitě. To je oproti Vermeerovi zcela opačný postup nanášení jednotlivých vrstev. Umělec používal hrubé pigmenty pro podklad a jemné, spíše tekuté barvy pro povrch malby. Tím dosáhl celkového hladkého vzhledu díla. Na obrazu Dívka s flétnou je pořadí vrstev nevysvětlitelně obráceno. Mikroskopická analýza ale ukázala, že na malbě byly použity stejné pigmenty, se kterými pracoval Vermeer. Z toho vyplývá, že malíř byl důvěrně obeznámen s Vermeerovými způsoby tvorby. Tyto i další objevy byly prezentovány na výstavě Vermeer’s Secrets.
Další nové zjištění se týká malby Mlékařka, kterou Vermeer vytvořil v letech 1657–1658 a která bude součástí zatím největší Vermeerovy retrospektivní výstavy v Rijskmuseu. Tento obraz byl již dostatečně prozkoumán, a přesto se díky výzkumu s pomocí nejmodernějších technologií přišlo na nové skutečnosti. Skenování díla odhalilo podmalbu, jejíž zjištění vrhá na zcela nové světlo. Předpokládalo se, že umělec při tvorbě tohoto obrazu pracoval velmi pomalu a precizně, nicméně se podařilo objevit rychle nanesenou silnou černou čáru pod levou paží mlékařky. Z toho můžeme vyvodit, že Vermeer nejdříve rychle namaloval výjev ve světlých a tmavých tónech a poté teprve pracoval na detailech. Dalším zjištěním je rozpracovaný, ale nedokončený držák na džbány, který se měl nacházet na zdi za hlavou ženy. Posledním nejnovějším objevem na malbě je takzvaný ohnivý koš v pravém dolním rohu, který byl nakonec také přemalován. Takovýto ohnivý koš, do kterého se vložila miska se žhavými uhlíky, se využíval k zahřívání novorozenců a sušení plen. Vermeer koš překryl kamny.
Na příkladě Vermeera vidíme, že i na již dostatečně prozkoumaných obrazech je stále možné objevit něco nového. Na dvou zmíněných výstavách nejsou představeny jen nejnovější zjištění o Vermeerových dílech, ale je prezentována i důležitost moderních technologických průzkumů, které prohlubují naše znalosti o umělcově tvůrčím procesu.
Zdroje:
National Gallery of Art | The Art Newspaper | Rijksmuseum