V roce 2019 byl pod dohledem Patricka Monsieura dokončen tříletý restaurátorský výzkum a následné restaurování polychromie na korkovém modelu římského Pantheonu v archeologické sbírce Gentské univerzity. Toto unikátní dílo vytvořil v roce 1778 římský architekt Antonio Chichi (1747–1816) v měřítku 1:65 ke stavbě z třicátých let 2. století, vybudované v Římě císařem Hadriánem.
Monumentální centrální typ tholos Chichi převedl do malého, extrémně detailního modelu, který lze v centrální ose rozevřít a nahlédnout do interiéru stavby. Dílo bylo vysoce ceněno již po svém vzniku. Význam modelu také stoupl i se současným bádáním a veškeré zdlouhavé a náročné procedury vynaložené univerzitou do restaurování zcela odpovídají důležitosti tohoto rozměrově nevelkého díla.
Antonio Chichi, korkový model Pantheonu, 1778 – stav před restaurováním a konzervací
Okolnosti, za jakých se model z Chichiho rodného Říma dostal do dnešní Belgie, nejsou zcela známy. Gentská univerzita zakoupila model ze sbírky belgické rodiny Vilainů v roce 1829. Až v roce 2014 na model upnuly pozornost i belgické uměnovědné instituce, které v něm rozpoznaly kus cenného hmotného dědictví, a byl proto umístěn na list vlámských mistrovských děl. Bylo také rozhodnuto o jeho trvalé expozici v muzeu Gentské univerzity (GUM). Gentská univerzita tedy začala řešit i nepříliš dobrý stav modelu, který během staletí utrpěl četné rány i další neautorské zásahy. Při této příležitosti byl proveden rovněž podrobný výzkum pomocí řady moderních technologií, které umožňují nedestruktivní hloubkové zkoumání díla.
Antonio Chichi, korkový model Pantheonu, 1778 – stav po restaurování a konzervaci
Antonio Chichi byl římský architekt, který svůj život zasvětil tvorbě modelů antické architektury v Římě. Za svůj život jich vytvořil opravdu velké množství, vycházeje z 36 skutečných antických staveb. Dnes jsou nám známy tři obsáhlé série pro evropské panovníky: lankraběte Fridricha II. Hesenko-Kasselského (1720–1785), vévodu Augusta Sasko-Gothajsko-Altenburského (1772–1822) a carevnu Kateřinu II. Velikou (1729–1796). Každá z těchto sérií obsahovala okolo třiceti modelů, z nichž se ne všechny dochovaly. Kromě toho je celá řada Chichiho modelů dochována ze sbírek osvícenské šlechty po celé Evropě. Dva jeho modely antických ruin se nacházejí také ve sbírce zámku v Rájci nad Svitavou. Jedná se o romanticky působící pozůstatky chrámu Vespasiana a Tita v Římě z konce 1. století po Kristu a Vestin chrám v Tivoli z počátku 1. stol před Kristem. Oba modely získal kníže Karel Josef ze Salm-Reifferschedtu (1750–1816) a dopravil je na zámek v Rájci nad Svitavou nejspíš po roce 1790. Stejně jako model římského Pantheonu jsou i tyto zhotoveny ve velmi detailním a precizním provedení, které je typické pro tvorbu Antonia Chichiho.
Detailnost a co nejvěrnější nápodoba skutečných staveb je také nejcharakterističtějším rysem Chichiho modelů. Věrnou nápodobu textury kamenného zdiva umožnil korek, a ač je dnes Chichi jeho nejzmiňovanějším protagonistou, za vynálezce této metody je uváděn jeho současník a konkurent Augustino Rosa (1738–1784). Nicméně tradice korku jako materiálu modelů architektury se projevuje už v 16. století, kdy se ovšem ještě jednalo o pracovní modely plánovaných staveb, a nikoliv antických ruin. Chichiho modely se prodávaly téměř po celé Evropě, o čemž svědčí například nabídkový katalog lipského obchodu s uměním z roku 1786, který vedl Carlo Christian Heinrich Rosta (1742–1798) a který uváděl řadu jeho modelů. Chcici byl tedy svům umění proslulý již ve své době.
Nicméně oblíbenost Chichiho a korkových modelů obecně v 18. a 19. století byla do jisté míry dána také dobovým trendem. Po objevení Herculanea a Pompejí v první polovině 18. století vzrostla ve vzdělané společnosti obliba jejich autentické kultury. Tyto modely byly jedním z mnoha projevů, formující nový antikvářský zájem o antiku. Je totiž známo, že Antonio Chichi při své práci na modelech vycházel z vlastního měření budov in situ, ale také z grafik Giovanni Batisty Piranesiho, konkrétně z jeho díla Vedute di Roma z roku 1760. Tato skutečnost má i přímou vazbu na gentský model Pantheonu, který lze rozevřít v centrální ose stavby a jehož průřez cituje Piranesiho grafiku Pantheonu. Tato až analytická přesnost svědčí, stejně jako u jisté části Piranesiho grafik, o využití modelu jako vědecké pomůcky mnohem více než o romantické představě krásy zašlého antického světa.
Antonio Chichi, korkový model Pantheonu, 1778 – snímek portiku během čištění
Skutečná hodnota gentského Pantheonu jako zdroje informací však spočívá v architektonické podobě, v jaké je zobrazen. Římský Pantheon má totiž velice bohatou stavební historii. Chrám nechal vystavět již v roce 27 př. n. l. římský konzul Marcus Vipsanius Agrippa nejspíš jako svoji soukromou svatyni. Na tuto událost odkazuje i inskripce ve vlysu architrávu mohutného portiku chrámu. Nedlouho po tom však byl poničen požárem a rekonstrukce se dočkal mezi lety 80 a 81 našeho letopočtu na příkaz císaře Tita Flavia Domitiana. Po roce 110 do chrámu udeřil blesk při silné bouři a byl opět poničen. Uvádí se, že svou současnou ikonickou podobu získal chrám za vlády císaře Hadriana mezi lety 118 a 128. Podle nalezených kolků na cihlách kruhové budovy chrámu se ovšem předpokládá i vliv císaře Traiana, který vládl před Hadrianem. Další inskripce na architrávu pod vlysem odkazují na přestavbu za období vlády císaře Septimia Severa a jeho následovníka Caracally, tedy mezi lety 193 a 217. Až na počátku 7. století byl pohanský chrám transformován na kostel papežem Bonifácem IV. a byl zasvěcen Panně Marii a všem mučedníkům. Chrám byl proto dál upravován tak aby vyhovoval křesťanskému ritu.
Výše zmiňovaná hodnota gentského modelu potom tedy vychází z anitkvářského přístupu umělců, jako byl Chichi nebo Piranesi, kteří se snažili památku znázornit v ideálním antickém stavu, tedy tak, jak mohla vypadat před zásahem křesťanské kultury. Gentský model Pantheonu ho tedy zobrazuje tak, jak si jej Chichi a Piranesi představovali v období před 7. stoletím a určitě neodráží skutečnou podobu, kterou umělci ve své době viděli. Ostatně v době Chichiho života, měl Pantheon po stranách portiku dvě mohutné zvonice. Dodnes jsou dochovány čtyři kusy Chichiho modelů zobrazující římský Pantheon. Nacházejí se v německém Kasselu a Darmstadtu, v ruském Petrohradě a v belgickém Gentu. Všechny modely jsou stejně jako nedávno zkoumaný gentský model rozevíratelné a vykazují stejné umělecké kvality. Nejvýraznější rozdíly jsou právě v architektonické fázi budovy. Například kasselský model ukazuje jednu polovinu před a druhou polovinu po roce 1747, kdy došlo k dalším výrazným rekonstrukcím v interiéru.
Antonio Chichi, korkový model Pantheonu, 1778 – stav po restaurování, exteriér
Gentský model je ze všech čtyř kopií nejstarší a patrně i nejatraktivnější. Bohužel byl však i poměrně dosti poškozený. Kromě několika zřetelných mechanických škod byl nejvíce alarmující stav polychromie. Ta byla poškozena oxidací laku, silnými vrstvami prachu a dalšími nečistotami. Samotnému restaurování předcházel výzkum, který vedli odborníci z různých oborů. Například pomocí CT skenování ve Fakultní nemocnici v Gentu byl odhalen překvapivě dobrý stav konzervace korkového jádra a dřevěné konstrukce modelu. Pomocí ultrafialového záření a rentgenové fluorescenční spektroskopie se zkoumaly jednotlivé nátěrové vrstvy a pomocí tzv. Ramanové spektroskopie bylo zkoumáno jejich molekulární složení. Tyto procedury nedestruktivně odhalily originalitu jednotlivých nátěrů i pigmenty užité v barvách. Na celý proces dohlížela komise odborníků, složená z řad členů Gentské univerzity, belgických uměnovědných institutů a několik nezávislých restaurátorů. Na základě předchozího výzkumu rozhodovali o dalších krocích. Jejich záměrem bylo co nejlépe zachovat současný stav díla, proto se kladl největší důraz na čistění, konzervaci a drobné domalby a opravy. Také byla odstraněna většina nepůvodních nátěrů, které byly nejvýraznější v prostoru portiku, který byl celý natřen na černo.
Antonio Chichi, korkový model Pantheonu, 1778 – interiér po restaurování a konzervaci
Po téměř třech letech náročných procedur byl model římského Pantheonu z dílny Antonia Chichiho opět umístěn v prostorách muzea Gentské univerzity. Díky moderním technologiím mohlo dojít k nedestruktivnímu průzkumu tohoto unikátního díla, aniž by bylo ještě více poškozeno. Šetrné a pečlivé odstranění vadných barevných vrstev a nečistot spolu s důkladnou konzervací zachová mistrovskou práci modeláře Chichiho k obdivu dalším generacím. Opět jsou jasně zřetelné veškeré drobné a kouzelné detaily jako krásná mramorová podlaha nebo sloupy imitující egyptskou žulu. Očištěn od stoleté špíny tak může zářit v muzeu Gentské univerzity ve svých původních barvách stejně, jak jej viděl člověk konce 18. století. Svůj odkaz antické krásy, pozorované okem prahu moderní doby, tak nese nadále.
Zdroje:
Anastasia Rousaki – Possum Pincé – Sylvia Lycke et al., In situ and Laboratory Analysis on the Polychromy of the Ghent Pantheon Cork Model by Antonio Chichi, The European Physical Journal Plus 134, 2019, č. (článku) 375, s. 1–11.
Michal Konečný, „…jedině samotný Řím totiž naplňuje vaši duši“. Dva modely Antonia Chichiho na zámku v Rájci nad Svitavou, in: Lubomír Slavíček – Pavel Suchánek – Michaela Šeferisová Loudová (edd.), Chvála ciceronství. Umělecká díla mezi pohádkou a vědou, Brno 2011, s. 95–105.
Koen Verlaeckt, Antonius Chichi Romanus Fecit. Een opmerkelijke kurkmaquette uit de archeologische verzameling van de Universiteit Gent, in: Gentse bijdragen tot de kunstgeschiedenis en oudheidkunde 31, 1996, s. 263–278.
Tod A. Marder – Mark Wilson Jones (edd.), The Pantheon: From Antiquity to the Present, Cambridge 2015.
Jeroen Vanden Berghe, The Conservation of a Unique Masterpiece. Antonio Chichi’s Cork Model of the Pantheon, in: gum.gent [online], Ghent University 2020.
Foto: GUM | Konečný 2011