Lednový Příběh měsíce je věnován jediné realizované stavbě slavného římského rytce, archeologa a antikváře Giovanniho Battisty Piranesiho. Jeho projekt přestavby kostela Santa Maria del Priorato na římském Aventinu z šedesátých let 18. století byl ovšem řadě současníků trnem v oku a podle některých dokonce Piranesiho uměleckým selháním. Při bližším pohledu je ale Piranesiho stavba pozoruhodným svědectvím nejen o autorových nekonvenčních představách o současné architektuře. Vtělil do ní totiž také svůj osobitý pohled na Řím – nikoliv jako na místo nebo ideál, ale jako nA způsob vytváření dějin.

Na začátku šedesátých let 18. století prožíval Giovanni Battista Piranesi (1720–1778) období plné úspěchů. Přestěhoval se na prestižní adresu do Palazzo Tomati na Via Sistina, kde se jeho nakladatelství a dílna staly svého druhu turistickou atrakcí. Jeho bohatě vypravená obrazová alba se stala jedním z oficiálních darů, jimiž papež a římský senát obdarovávali nejvýznamnější návštěvy Věčného města. V téže době sehrál významnou roli rovněž při archeologických vykopávkách na Aventinu, a právě v souvislosti s nimi získal roce 1764 i důležitou architektonickou zakázku, která nakonec zůstala jeho jedinou realizovanou stavbou. Continue reading →

Prosincový Příběh měsíce nás zavede do kostela, spojeného s náboženským bratrstvem, jehož členové se věnovali péči o nemocné, chudé a vězně – jak již napovídá samotný jeho název San Girolamo della Carità. kostel je známý nejen svou architekturou a historií, ale především pro „damaškovou“ kapli rodu Spada, která je hlavním tématem celého příspěvku.  

Toulání se uličkami Říma a možnost nakouknout do každého otevřeného kostela či navštívit věhlasné galerie je čirou radostí a zároveň i jistým prokletím. Všude je možné nalézt tolik pozoruhodných uměleckých děl, zajímavostí či krásných drobností, tudíž se může lehce stát, že strávíte celý den jen v jedné ulici. V okolí Campo de‘ Fiori, slavné Via Giulia a všeobecně na levém břehu Tibery tomu není jinak. Nachází se zde známé galerie jako ta v Palazzo Spada, paláce (např. Palazzo Farnese) nebo kostely, jako je monumentální San Giovanni Battista dei Fiorentini či drobný Santa Brigita a v neposlední řadě i barokizovaný chrám San Girolamo della Carità. Continue reading →

Významný římský palác Venezia má za sebou bohatou historii – v 15. století Sloužil jako rezidence papeže Pavla II., později se v něm nacházelo velvyslanectví benátské republiky u Svaté stolice, v 19. století sídlo rakouského papežského vyslance, ve 30. letech 20. století pak kanceláře Benita Mussoliniho.

Dnes palác stojící na Piazza Venezia poněkud zaniká v konkurenci s bombastickým pomníkem krále Viktora Emanuela II. (stavěn 1885–1911), za jehož vlády došlo ke sjednocení Itálie. Urbanistické změny konce 19. a začátku 20. století se přímo dotkly také jedné přidružené části Palazzo Venezia, totiž tzv. Palazzeta, které bylo z důvodu budování italského nacionalistického monumentu roku 1909 zbořeno. Proti této akci protestovali památkáři (mj. i Max Dvořák) a architekti z Rakouska-Uherska, avšak marně. V roce 1910 došlo ze strany habsburské monarchie alespoň k tomu, že byla vybudována kopie Palazzeta v jihozápadním cípu Palazzo Venezia. Od boření se ovšem přesuňme do doby 15. století, do doby quattrocenta, kdy došlo k výstavbě palácového komplexu. Continue reading →

Na podzim tohoto roku si budou brněnští obyvatelé připomínat výročí Moravského průmyslového musea (nyní Moravská galerie v Brně), od jehož založení uplynulo již 150 let. Tato specializovaná instituce měla za úkol představit soudobé veřejnosti nejnovější výdobytky vědy a techniky na poli uměleckého řemesla, jemuž se stejně jako jiným odvětvím nevyhnula mechanizace a masová produkce. Společně si přiblížíme především významný a dodnes zachovaný archivní a dokumentační materiál, nyní uložený v archivu Moravské galerie označovaný jako Sbírka předloh, který nás přenese do doby rozkvětu výše zmíněného muzea.

Sbírky předloh, které měly sloužit jako vzorové prototypy pro kultivaci vkusu masové produkce, začaly z popudu Gottfrieda Sempera (1803‒1879) vznikat postupně v průběhu poloviny 19. století na mnoha vzdělávacích institucích, jako byly muzea a školy. Lze zmínit další početné sbírky těchto dokumentů například v Museum angewandter Kunst ve Vídni či Uměleckoprůmyslovém muzeu v Liberci. Tyto reprodukce ať už úplných, či jen detailních záběrů na umělecká díla byly již v době svého zrodu zpřístupňovány všem zájemcům tak, aby poskytovaly neocenitelný zdroj obrazových modelů a předloh pro tvorbu nových a jedinečných vzorů a ornamentů. Continue reading →

V rámci výuky Semináře dějin umění FF MU jsme se byli 19. dubna 2023 podívat na aktuálně restaurované malby v piaristickém kostele sv. Jana Křtitele v Mikulově za doprovodu našich učitelů Michaely Šeferisové Loudové a Tomáše Valeše. Restaurátorské práce zde byly zahájeny roku 2016 a budou pokračovat ještě několik dalších let. Doposud se tamnímu týmu odborníků podařilo obnovit více než polovinu nástěnných maleb, jejichž autorem je přední barokní malíř Franz Anton Maulbertsch (1724–1796). Během naší návštěvy jsme měli jedinečnou možnost vidět zblízka dvě scény, na nichž nyní probíhají poslední obnovovací zásahy: Sv. Jan Křtitel před králem Herodem a Kázání sv. Jana Křtitele. Získali jsme také nečekaný suvenýr – artefakt, jenž je pro historiky umění raritou.

Continue reading →

Besední dům v Brně, kongeniální dílo vídeňského architekta Theophila Hansena, letos Oslaví 150 let od slavnostního otevření, jež proběhlo 3. května 1873. Filharomonie Brno, která v budově sídlí, pojala toto výročí vskutku velkolepě, včetně odborné konference na téma architektury a společenského významu budovy.

Theophil Hansen (1813–⁠1891) se narodil v Kodani, poté působil v Aténách a nakonec se usídlil ve Vídni, kde se stal jedním z hlavních tvůrců tamější Okružní třídy a jedním z nejdůležitějších evropských architektů 19. století. Stylově mu byl východiskem klasicismus a historismus, nicméně pod touto dekorační slupkou fasád se u jeho staveb vždy skrývají perfektně naplánované a fungující vnitřní prostory. Zároveň typologický rozsah jeho realizací je obdivuhodný –⁠ kostely, parlament, akademie, koncertní sál, školy, zámky, nemocnice, muzeum, vily, obytné domy, burza a … český národní dům. Continue reading →

Sexuální násilí na ženách je v dnešní době stále aktuálnějším tématem, a ačkoliv v období raného novověku ještě nebylo zrovna veřejně propíráno, bylo také součástí tehdejšího všedního života. Dubnový Příběh měsíce se zaměří právě na tuto palčivou problematiku ve výtvarném umění, a to skrze dílo Petra Paula Rubense.

Italský básník Ludovico Ariosto představuje ve svém dobově velmi populárním rytířském eposu Zuřivý Roland (Orlando Furioso), vydaném v roce 1516 ve Ferraře, dobrodružné příběhy a osudy hrdinů odehrávající se na pozadí křesťansko-saracénské války. Jednou z hlavních postav je princezna Angelika, odvážná a nebojácná žena, která se stává objektem touhy několika mužských postav. V osmém díle se Angelika setkává se starým poustevníkem, který jí začaruje koně, v důsledku čehož princezna ztroskotá na ostrově a nešťastná následně hledá útěchu u zdánlivě laskavého starce, aniž by o něm věděla, že ovládá temnou magii. Když však poustevníka snažícího se získat její přízeň odmítne, uspí ji stařec kouzelným práškem. V dalších verších Ariosto popisuje, jak stařec Angeliku svléká a dotýká se jí, ale ve snaze zmocnit se jí je zrazen vlastním tělem, a nakonec vedle ní usne. Continue reading →

Minulý semestr se konal netradičně pojatý seminář Za zdmi zámků a paláců: sociální dějiny architektury, v rámci kterého jsme pod vedením doktorů Tomáše Valeše a Jana Galety dostali za úkol zpracovat jeden ze šestice vybraných zámeckých či palácových objektů na Moravě. Zajímat nás neměly ani tak stavební dějiny a autorský podíl s nimi spojených architektů, jako spíše jakým způsobem daná architektura fungovala pro různé skupiny jejích obyvatel, tedy jednoduše řečeno: jak se tam žilo.

Ačkoliv Moravský Krumlov sdílí celou řadu vlastností s daleko známějším Českým Krumlovem – i on je obklopený meandrem řeky a skalisky, která vyvolávají impozantní dojem, a vévodí mu zámek, je dnes poněkud izolovaným maloměstem, turisticky nepříliš atraktivním. Na malé atraktivitě města se podepsaly následky bombardování za druhé světové války, kterému padla za oběť většina historických domů. V podobném stínu nezájmu odborné i laické veřejnosti ležel dlouhou dobu chátrající renesanční zámek. Continue reading →

V roce 2019 byl pod dohledem Patricka Monsieura dokončen tříletý restaurátorský výzkum a následné restaurování polychromie na korkovém modelu římského Pantheonu v archeologické sbírce Gentské univerzity. Toto unikátní dílo vytvořil v roce 1778 římský architekt Antonio Chichi (1747–1816) v měřítku 1:65 ke stavbě z třicátých let 2. století, vybudované v Římě císařem Hadriánem.

Monumentální centrální typ tholos Chichi převedl do malého, extrémně detailního modelu, který lze v centrální ose rozevřít a nahlédnout do interiéru stavby. Dílo bylo vysoce ceněno již po svém vzniku. Význam modelu také stoupl i se současným bádáním a veškeré zdlouhavé a náročné procedury vynaložené univerzitou do restaurování zcela odpovídají důležitosti tohoto rozměrově nevelkého díla. Continue reading →