Příběh měsíce | O pokoji, který toužil po fresce

Letos si připomínáme sto let od narození prof. Ivo Krska, kterému je věnován Příběh měsíce září.

Představte si pokoj. Prostorný, ale ne příliš rozlehlý, spíš útulný, se stropem vysokým přesně tak, jak mají v oblibě bytoví architekti. Pokoj příjemně omšelý a jemně zaprášený, s lehce vybledlým kobercem na podlaze a knihovnami podél stěn. Uprostřed něj stojí velký stůl se stohy knih a papírů. Pracovna, řekli byste. Nejspíš ji už nikdo dlouho nepoužívá. A přece máte pocit, že to není tak úplně opuštěné a vyhaslé místo. Kde to jsme? V pokoji Ivo Krska. Profesora Ivo Krska. Přední osobnosti českého dějepisu umění, znalce, historika a kritika umění, a také příležitostného malíře. Muže, jenž zasvětil svůj život malířství. Sté výročí narození této osobnosti si letos připomínáme (* 6. června 1922). Continue reading

Příběh měsíce | Ut pictura poesis a Jan van Mieris (1660–1690)

Monografie Jan van Mieris (1660–1690) His Life and Work od Margreet van der Hut byla publikována v loňském roce k výročí 360 let od narození tohoto umělce. Kniha přináší řadu nových poznatků o jeho životě i díle. Kromě úspěchů na poli malby neopomíjí ani Mierisovo básnické dílo, a proto je dobrým výchozím bodem pro připomenutí si tohoto zajímavého umělce v červnovém Příběhu měsíce. 

Jan van Mieris (17. 6. 1660 – 17. 3. 1690) byl nejstarším synem a žákem leidenského malíře Franse van Mierise (1635–1681), který své zkušenosti čerpal v dílnách Gerarda Doua (1613–1675) a Abrahama van den Tempela (1622–1672). Téměř celý svůj krátký život, který byl doprovázen řadou zdravotních komplikací, pobýval Jan van Mieris v Leidenu. Působil zde jako člen zdejšího malířského cechu sv. Lukáše a věnoval se převážně portrétní a žánrové tvorbě. Výjimku v rámci zahraničních pobytů představuje poslední rok umělcova života, který strávil v Římě, kde také zemřel. Continue reading

Příběh měsíce | Restaurování nástropních obrazů ve Sněmovním sále zámku v Kroměříži

Sněmovní sál arcibiskupského zámku v Kroměříži patří k místům, která není nutné nijak zvlášť představovat. Pro většinu návštěvníků zámku je monumentální rokokový sál jednou z jeho hlavních atrakcí a bezmála povinnou zastávkou.

Historií nedotčený posluchač se v něm dozví o zasedání prvního zvoleného parlamentu habsburské monarchie, který se zde v letech 1848 a 1849 neúspěšně snažil dát zaostávajícímu středoevropskému státu moderní ústavu. Snad úplně každý si vzpomene alespoň na některý z řady seriálů, filmů a filmových pohádek, které v něm byly natočeny. Ani znalce a milovníky komiksů jistě nenechá chladnými místo, kde se odehrává (patrně) fiktivní hororový upíří příběh z časů ústavodárného shromáždění. A historik umění si zde bude lámat hlavu nad množstvím vyslovených i nevyslovených hypotéz, nashromážděných několika generacemi tuzemských i přespolních badatelů, a také nad některými záhadami, které ještě čekají na generace budoucí.

Continue reading

Příběh měsíce | Ztracená ostravská panoramata

médii před nedávnem proletěla Zpráva, že v Ostravě má být postaven nejvyšší mrakodrap v Česku. Místní pracoviště Národního památkového ústavu následně vystoupilo proti této 235 metrů vysoké stavbě, protože by zásadním způsobem přetvořila nezaměnitelné panorama Ostravy. Taková kontroverzní situace je ideálním výchozím bodem pro rekapitulaci uměleckého zobrazovaní města, o kterém se ve 20. století tvrdilo, že nemá minulost.

Continue reading

Příběh měsíce | Od známých děl k novým objevům: Ohlédnutí za výstavou o Janu Jiřím Heinschovi v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem

V poslední lednový den letošního roku skončila výstava Jan Jiří Heinsch. Ve službách jezuitů, která se v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem konala už od loňského listopadu. Pořádající instituce umožnila nejen vydání doprovodné publikace, ale připravila rovněž nyní spuštěnou virtuální prohlídku výstavy, díky níž je možné ji zhlédnout, ačkoliv již skončila. Continue reading

Příběh měsíce | Zvířata napříč kontinenty

V loňském roce jste mohli zaznamenat publikaci nakladatelství Brill, která vyšla v oblíbené edici Intersections a nese název Bodies and Maps. Je věnována zobrazení žen v podobě kontinentů a otevírá otázky týkající se raně novověké politiky, cestopisné literatury, sexuality, genderu, procesů tvorby a mobility forem a motivů. Téma vychází ze starověkých alegorií světadílů, které si následně humanisté a raně novověcí umělci přizpůsobili vytvořením schématu čtyř kontinentů se standardizovanými atributy. A právě různorodosti, aktuálnosti a variabilitě tohoto námětu je věnován lednový Příběh měsíce.

Continue reading

Příběh měsíce | Mikael Toppelius (1734-1821)

27. prosince uplyne přesně dvě stě let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších malířů chrámových interiérů na území Finska. Příběh Mikaela ToppeliA, jehož díla je možné nalézt ve více než čtyřiceti finských kostelech, se Vám pokusím nastínit v následujícím příspěvku.

Rozsáhlé dílo Mikaela Toppelia představuje doznívající tradici bohatě malovaných interiérů dřevěných kostelů na finském území, jejíž počátky lze sledovat již od pozdního středověku. Výstavba svatostánků ze dřeva byla ve Finsku typická především díky vlivu reformace v průběhu 16. století, kdy bylo součástí švédského království. Continue reading

Příběh měsíce | Konec „šachů lásky“

Až do 16. ledna 2022 je v Rijksmuseu možné zhlédnout výstavu Remember me. More than 100 Renaissance portraits, from Dürer to Sofonisba, v rámci které muzeum vytvořilo na svých webových stránkách také interaktivní „ochutnávku“ vystavovaných portrétů členěných do devíti tematických sekcí. V jedné z nich je i dílo malířky Sofonisby Anguissoly, konkrétně portrét malířčiných sester hrajících šachy (1555). Právě tohoto zobrazení tradiční deskové hry se týká listopadový Příběh měsíce, ve kterém se pokusím přiblížit jeho výjimečnost. Continue reading

Příběh měsíce | Tizian ve Vídni a (zobrazení) ženy v raném novověku

Nic nemůže pochmurnou atmosféru podzimu rozptýlit lépe, než poutavá výstava mistrovských děl. Pokud navíc představuje senzuálně atraktivní přehlídku ženské krásy, pak je úspěch zaručen a podzimní splín je ten tam. Na to vsadila trojice kurátorek Uměleckohistorického muzea ve Vídni, kde byla 5. října zahájena výstava Tizianových obrazů žen (Tizians Frauenbild, do 16. 1. 2022). K vidění však nejsou zdaleka jen Tizianovy obrazy, ani výlučně malby žen a už vůbec ne výhradně portréty – tedy žánr, který v obecně rozšířené představě spojujeme s identitou obrazu a konkrétní, reálné osoby. Domácí návštěvník, který si v rámci našich sbírek spojuje Tiziana spíše s pochmurným kroměřížským obrazem Apollona stahujícího Marsya z kůže, bude ve Vídni jistě oblažen pestrou přehlídkou děl mnohem radostnějších pláten, doprovázených díly zejména severoitalských (zvláště benátských) malířů jako Giovanni Bellini, Giorgione, Palma il Giovane, Lorenzo Lotto, Tintoretto, Veronese ad. Continue reading