Česká republika se jako jedna z mála zemí v Evropě může pochlubit takovým množstvím dochovaných a veřejnosti přístupných kulturních památek v poměru ke své rozloze. Moje cesty za historií a kulturou vedly během letošního léta do oblasti severovýchodních Čech. Na tuto týdenní výpravu za památkami jsem se vydala v rámci dovolené s mojí maminkou. Právě ona vybrala tento kraj a většinu míst, která jsme společně navštívily.
První naší zastávkou byl zámek Častolovice. Po vstupu na jeho nádvoří se před návštěvníkem otevře pohled na vcelku unikátní a dobře zachovalou renesanční fresku, která pokrývá celé jedno křídlo zámku, a tvoří tak zajímavou dominantu nádvoří. Původně byla freska patrně rozsáhlejší a pokrývala ještě větší plochu, avšak v důsledku nejrůznějších přestaveb zámku byla částečně zakryta či odstraněna. Dochovaná část této fresky zobrazuje ve čtyřech horizontálních pásech bitevní scénu, pro kterou byly jako předloha zřejmě použity dřevořezy švýcarského umělce Josta Ammana, jež ilustrovaly knihu starověkého historika Tita Livia o dějinách Říma.
Zámek návštěvníkovi nabízí jeden prohlídkový okruh po soukromých a reprezentačních prostorách, v jehož průběhu je možné spatřit například jedinečný akvarel, který prý malovala samotná císařovna Marie Terezie. Lze jej spatřit v malé vitrínce v jedné z ložnic. Je to poměrně nenápadný výtvor zobrazující veraikon, kterého by si člověk snad ani nepovšimnul, kdyby na něj nebyl upozorněn. Mezi mnohými historickými artefakty a uměleckými díly mě také zaujala malá výšivka, jejíž autorkou má být Amálie Mánesová, nebo dvě podobizny staré dámy, které jsou pravděpodobně dílem Jacoba Jordaense.
3. Marie Terezie (?), Veraikon, akvarel
Mnoho zámků v celé České republice bylo po roce 1948 konfiskováno státem. Z různých důvodů se po roce 1989 jen část z nich vrátila původním majitelům. To je i případ častolovického zámku, který byl v roce 1992 v restitučním řízení navrácen Dianě Phipps Sternbergové. Ta je jeho majitelkou i dnes, na zámku žije a pečuje o něj způsobem jí vlastním. Při exilovém pobytu v Anglii se živila jako bytová designerka, což lze vysledovat také na vzhledu zámeckých interiérů.
4. Častolovice, kazetový strop hlavního sálu
Dalším navštíveným místem byl barokní zámek v Rychnově nad Kněžnou, vybudovaný v druhé polovině 17. století Františkem Karlem I. Liebsteinským z Kolowrat (1620–1700). Neodmyslitelnou součástí zámku je přiléhající kostel Nejsvětější Trojice, jehož mohutné průčelí upoutává pohled ihned po příjezdu do mírného údolí, ve kterém se Rychnov nachází. Společně se zámeckým komplexem vytváří jedinečnou dominantu zdejšího krajinného panoramatu. Svůj podíl na onom barokním vzhledu zámku nese architekt Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723), který byl hrabětem Františkem Karlem II. Liebsteinským z Kolowrat (1684–1753), vnukem Františka Karla I., povolán k přestavbě tohoto reprezentačního sídla. Jeho dílem je zejména rozšíření centrální budovy o dvě přízemní křídla zakončená věžemi. Santini pak navrhl také přístavbu jízdárny a koleje piaristů, ty však v pozdější době vyhořely. Architektův osobitý projev a styl se ovšem znatelněji projevil spíše na úpravě přilehlého kostela Nejsvětější Trojice, a to vytvořením loretánské kaple a nového průčelí. Osa původního kostela ze 16. století byla totiž vychýlena od osy fasády nově zbudovaného zámku a bylo potřeba je sjednotit v koherentně působící celek. Santiniho mistrovství lze však dobře sledovat i v jednotlivých detailech. Například povšimneme-li si, jak důmyslně dokázal propojit přechod staršího gotického obvodového zdiva kostela s novým a odlišným barokním průčelím, aniž by výsledný dojem narušoval architektonickou harmonii a celistvost stavby.
5. Zámek Rychnov nad Kněžnou
Interiéry rychnovského zámku obsahují původní mobiliář a jsou zdobeny četnými výtvarnými díly, převážně pak obrazy, které dohromady tvoří cennou rodinnou sbírku pocházející už z 18. století. Na počátku měli Kolowratové „jen“ něco okolo sto třiceti kusů děl a ke konci 18. století již vlastnili okolo dvanácti set obrazů a zhruba tisíc grafických listů. Jedná se především o rodové portréty, mytologická zátiší nebo lovecké výjevy. Mezi obrazy lze například spatřit Zasnoubení sv. Kateřiny od Correggia, jež bylo původně považováno za nejvzácnější obraz sbírky do doby, než bylo zjištěno, že se jedná pouze o kopii. Dále se zde nachází například Podobizna sv. Václava od Karla Škréty, tři obrazy alegorií lidských smyslů od Michaela Václava Halbaxe (chybějící dva jsou aktuálně zapůjčené na výstavě v Praze) nebo dva obrazy řazené k okruhu žáků Petra Paula Rubense. Jedinou výtkou zde z mé strany je, že i přestože se zámek může pyšnit tak početnou obrazovou sbírkou, je při prohlídce samotným uměleckým dílům věnována jen minimální pozornost. V interiéru pak návštěvníka zaujme i neobvykle dlouhá enfiláda, která měří celých 80 m, a je tak druhou nejdelší v republice.
Rychnovský zámek nabízí návštěvníkům dva prohlídkové okruhy, v rámci nichž je možné vidět zámecké interiéry a onen kostel Nejsvětější Trojice s Loretou. Oba prohlídkové okruhy na sebe pohodlně navazují a lze je dohromady zvládnou zhruba během dvou hodin. My měly to štěstí, že v průběhu naší prohlídky kostela zrovna cvičil pan varhaník, což celému prostoru a pocitu z něj dodávalo příjemný kontemplativní nádech. Po skončení prohlídkového okruhu kostela se člověk ocitne přímo před ním, a může si tak ještě jednou v klidu a z blízka prohlédnout jedinečnost barokní fasády.
Nedaleko Rychnova se nachází Nové město nad Metují, vzdálené zhruba necelou hodinu jízdy autem. Zdejší zámek je unikátní především tím, že k jeho poslední přestavbě došlo až ve 20. století, což se promítlo zejména do podoby některých interiérů. Ty jsou, pro zámecké prostředí vcelku netypickou ukázkou stylů první poloviny 20. století, jako jsou kubismus, art-deco a počátky purismu a funkcionalismu. Pro návštěvníka zámků je to příjemná změna. Běžně jsme zvyklí na to, že většina panských sídel si dodnes více méně uchovala svoji renesanční, barokní nebo klasicistní podobu, a to jak navenek, tak i v interiérech. V roce 1908 zámek zakoupil Josef Bartoň, majitel textilní továrny v Náchodě, v roce 1912 povýšený do šlechtického stavu. Přestavbu sídla svěřil dvěma významným architektům své doby – Dušanu Jurkovičovi a Pavlu Janákovi. Díky tomu se tak ze zámku stalo moderní obydlí pro příslušníky nejvyšší společenské vrstvy a také nevšední příklad propojení původního konceptu šlechtického rezidenčního bydlení s modernistickými tendencemi a zásadami nového pojetí obytného prostoru. Snad největší Jurkovičovou realizací je zde zastřešený dřevěný most v areálu zámecké zahrady, který je typický užitím prvků a motivů z lidové architektury. Byl postaven roku 1910 v rámci celkových uprav zámku, navržených Jurkovičem pro rodinu Bartoňových, které probíhaly v období 1909–1913. Pavel Janák se zde realizoval v navržení nábytku ve stylu českého rondokubismu do soukromých pokojů rodiny. Výmalbu některých pokojů provedl František Kysela a setkat se můžeme také s díly české sochařky a keramičky Heleny Johnové. Přesto však na zámku nalezneme také původní renesanční nebo barokní interiéry, které jsou zajímavé především svými dochovanými nástěnnými malbami zobrazujícími mytologické náměty.
Zámek nabízí, kromě základního prohlídkového okruhu, prohlídku věže s výhledem na přilehlé okolí nebo i docela nevšední trasu s názvem „Od střechy po sklep“, v rámci níž lze navštívit místa, která jsou na většině jiných zámků veřejnosti nepřístupná. Zhlédnout je tak možné půdní prostory ústící do věže, kde je vybudována nenápadná zimní zahrada, nebo klenbu zámecké kaple shora. Okruh je zakončen návštěvou původního gotického sklepení pod zámkem, kde byl jako zpestření pomocí originálních ilustrací a stínové projekce vyprávěn příběh nešťastné lásky z historie Rychnovska. Zámek je po předchozí dohodě přístupný i v zimních měsících, což může být výhodné především pro ty, kteří nechtějí svůj výlet na danou památku absolvovat v přítomnosti četnějších skupin turistů během letní sezóny.
10. Hospitál Kuks
Posledním místem, které jsem při těchto cestách navštívila, byl barokní hospitál Kuks. Většina zájemců o památky si s tímto místem jistě spojí především jedinečný soubor soch Cností a Neřestí od Matyáše Bernarda Brauna (1648–1738), který dotváří celkovou velkolepost špitálního komplexu. Méně se však ví, že Braun realizoval také sochy andělů Blažené a Žalostné smrti, sochu představující Náboženství nebo dřevěnou sochu Krista na Kříži v rodové hrobce. Tento špitální komplex však může nabídnout i mnohé další. V rámci hospitálu je možné navštívit hned čtyři prohlídkové okruhy. Vedle toho základního (končí návštěvou lapidária, kam byly roku 1984 přeneseny originály Braunových soch) se návštěvník může vydat po stopách historie lékáren do rodinné hrobky Šporků nebo na expozici zvanou „Historie výroby léku“. Já se z časových důvodů rozhodla navštívit pouze dvě z nich, a to základní okruh a rodovou hrobku. Trasa základního okruhu začínala v obrazárně, kde mě nejvíce zaujal architektonický návrh, pravděpodobně od Giovanniho Battisty Alliprandiho, podle jehož plánů byl Kuks vystavěn a který patrně objednavateli (Františku Antonínovi Šporkovi) dodal vícero návrhů na výslednou podobu Kuksu. Na vystaveném návrhu byla obě křídla řešena členitěji, dynamičtěji a bohatěji. Měly se zde nacházet dvě mohutné věže, které měly svojí výškou dokonce přesahovat výšku samotného kostela, a korunní římsy měly být osazeny sochami. Zjevně však bylo nakonec zvoleno umírněnější a konzervativnější řešení.
11. Giovanni Battista Alliprandi (?), architektonický návrh Kuksu
Prohlídková trasa dále pokračovala přes propojovací chodbu, na které se nachází nově zrestaurovaný cyklus nástěnných maleb Tance smrti a jež vede do kostela Nejsvětější Trojice. Zde jsem měla opět štěstí, jelikož tuto letní sezónu probíhalo v rámci základního prohlídkového okruhu nevšední hudební vystoupení souboru SoliDeo, jehož součástí byla ukázka některých hudebních nástrojů užívaných zejména v 17. a 18. století. Ve spojení s chrámovým prostorem a jeho jedinečnou akustikou takové zpestření bezpochyby zapůsobilo na smysly každého přítomného diváka. Prohlídka pokračovala do barokní lékárny U Granátového jablka (pojmenovaná podle symbolu náležícímu řádu Milosrdných bratří, kteří hospitál spravovali) s dochovaným původním mobiliářem a lékárenským vybavením, která fungovala od roku 1740 nepřetržitě až do roku 1945. Druhou mnou absolvovanou prohlídkou byla rodová hrobka. Tato prohlídka byla značně kratší než základní prohlídkový okruh, což však vyvažovalo to, že se člověk dostane přímo do krypty pod kostelem, kde může chvíli rozjímat nad všudypřítomným mementem mori a kromě železných rakví s příbuznými hraběte Šporka také spatřit onu Braunovu sochu Krista na kříži.
12. Pohled na průčelí kostela Nejsvětější Trojice v Kuksu
V areálu Kuksu člověk jinak může příjemně strávit celý den a ve volných chvílích mezi prohlídkami je možné také navštívit rozlehlou bylinkovou a květinou zahradu, případně se vydat na hřbitov za zahradou. V přilehlém okolí je také nově zrekonstruována stará sýpka, která dnes slouží jako restaurace, a člověk tudíž nemusí objíždět okolí a hledat místo, kde se příjemně najíst.
Zdroje:
zamek-castolovice.cz | zamekrychnov.cz | zameknm.cz | hospital-kuks.cz
Foto:
1.-9., 11.-12. autorka
10. hospital-kuks.cz