Už jen do konce října 2024 máte možnost zhlédnout v prostorách bývalého augustiniánského kláštera ve Šternberku výstavu děl olomouckého barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho! Jedná se o největší výstavu, která byla k poctě tohoto umělce doposud realizována. Právě letos je to totiž 330 let od malířova narození a 250 let od jeho smrti.

Jan Kryštof Handke (1694–1774) vešel ve známost jako jeden z předních malířů 18. století na Moravě, jenž stál v čele prosperující malířské dílny v Olomouci. Jeho tvorba je zajímavou syntézou vlivů vídeňského a českého uměleckého prostředí a jednotlivá díla byla či stále jsou součástí nemalého počtu významných moravských barokních památek. Největší slávu a postavení mu přinesly zejména zakázky realizované pro olomoucké objednavatele nebo právě augustiniánskou kanonii ve Šternberku, pro niž vytvořil největší část svých děl. Díky mnohdy až nadstandardním vztahům, které Handke s probošty šternberského kláštera udržoval téměř celý svůj život –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ např. s Patrikem Vavřincem Lehmannem, Patrikem Janem Meixnerem a především Janem Josefem Glätzlem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se z Handkeho postupně stal snad nejvíce protěžovaný malíř zdejší kanonie, přičemž právě za jeho působení zde docházelo k nejznatelnějšímu uměleckému rozkvětu. Jak nás ostatně sám Handke informuje ve své autobiografii, zdejší klášter pro něj znamenal mnohé nejen v pracovní, ale i osobní rovině. V této autobiografii lze zaznamenat několik Handkeho zápisů, které líčí vřelé a pevné vztahy přímo s proboštem Glätzlem, jenž je v textu opakovaně zmiňován.

Obrazový cyklus Čtrnácti svatých pomocníků (1719) vystavený v chodbě kanonie

Sv. Markéta z cyklu Čtrnácti svatých pomocníků

Šternberská výstava sestává nejen z místních děl, ale doplňuje ji i celkem dvacet osm maleb zapůjčených z různých uměleckých institucí, kostelů či farností. Mezi nejvýznamnější díla výstavy patří bezesporu kupříkladu soubor Čtrnácti svatých pomocníků (z nichž se dochovalo pouze dvanáct), považovaný za jednu z prvních zakázek, které Handke pro tento klášter vytvořil. Podle jeho známé autobiografie vznikly všechny obrazy cyklu snad už okolo roku 1719, jedná se tak o malířovu ranou tvorbu. Součástí výstavy je dále rozměrné plátno Klanění tří králů z roku 1747, jež bylo zhotoveno pro letní refektář Šternberského kláštera. Dalším neméně významným obrazem je Stigmatizace sv. Františka z Assisi z roku 1726. Toto dílo je zapůjčeno z opavského konventu minoritů, resp. z tamního klášterního kostela sv. Ducha, na jehož bočním oltáři se původně nacházelo. Obraz vznikl jako součást realizace nové barokní výzdoby kostela po požáru Opavy v roce 1698, v rámci níž Handke provedl také freskovou výzdobu, která však byla koncem 18. století poškozena dalším požárem a následně zamalována.

Nesení kříže (1736)

Zmínku si rovněž zaslouží obraz Nesení kříže z roku 1736. Již od doby svého vzniku se nacházel v olomouckém kapucínském klášteře, v němž byl snad ještě roku 1855, kdy jej zde zaznamenal historik Řehoř Volný. Obraz měl patrně i svůj protějšek s námětem ukřižování, který se však bohužel nedochoval. Nesení Kříže bylo znovu nalezeno až v 90. letech 20. století v podkroví kostela sv. Mořice v Olomouci. V porovnání s jinými Handkeho díly spočívá jedinečnost této malby v jejích neobvykle velkých rozměrech a bohaté figurální kompozici. Díky tomu je obraz, společně s výše zmiňovaným Klaněním tří králů, jedním z nejunikátnějších exponátů této výstavy. V rámci ní je možné spatřit také klenební freskovou výmalbu některých místností, dnes výstavních prostor kanonie. Z Handkeho autobiografie se dozvídáme, že nástěnné realizace byly poněkud rozsáhlejšího množství. Za dobu proboštství Jana Josefa Glätzla vyzdobil Handke freskovou výzdobou například zimní a letní refektář, knihovnu nebo schodiště, nicméně mnohé z těchto maleb se do dnešních dnů bohužel nedochovaly. Těšit se však lze mimo jiné z výmalby prostor bývalého probošství, jež zahrnuje třeba Apoteózu Panny Marie zasazenou do štukového zrcadla ve tvaru kvadrilobu. V hlavním sále děkanství je pak možné zhlédnut Povolání Natanaela za učedníka, personifikace křesťanských ctností, podobizny zakladatelů kláštera Alberta a Petra ze Šternberka a personifikace kardinálských ctností. Na těchto malbách Handke pracoval se svým učedníkem Josefem Ignácem Sadlerem, což se na fresce projevuje mírně odlišným koloritem i celkovým pojetím kompozice.

Hlavní sál děkanství, Povolání Natanaela za učedníka (1744)

Detail freskové výmalby v hlavním sále děkanství – personifikace Zbožnosti

Výstava se rozprostírá prakticky po celém jednom patře kanonie, což návštěvníkům nabízí nejen celkem zajímavý vhled do Handkeho tvorby, ale i do útrob samotného kláštera. Některá díla, jež byla už od doby svého vzniku v majetku kanonie, je tak možné vidět na svém původním místě, pro které byla koncipována. Nejsou to však pouze Handkeho malby, které zde lze spatřit. V jedné z místností je například poměrně známý obraz Zvěstování Panně Marii z roku 1751 od již zmíněného Handkeho žáka –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ malíře Josefa Ignáce Sadlera. Jedná se o obraz realizovaný pro zdejší kanonii zřejmě krátce po Sadlerově návratu ze studijního pobytu v Římě a je dnes součástí Handkeho galerie, která ve Šternberském klášteře sídlí.

Josef Ignác Sadler, Zvěstování Panně Marii (1751)

Tato jedinečná výstava je nejen poctou Handkeho uměleckému odkazu, který je součástí našeho kulturního dědictví, ale jedná se rovněž o příležitost k hlubšímu a možná i osobnějšímu poznaní Handkeho tvorby a jeho nepopiratelnému vlivu na podobu moravské barokní malby. Výstavu je možné zhlédnout do konce října tohoto roku, a to každý den kromě pondělí dle otevíracích hodin šternberského kláštera. K zakoupení zde naleznete také katalog výstavy, jehož autorem je kurátor výstavy Leoš Mlčák, který se dlouhodobě zabývá výzkumem barokní umělecké produkce na severní Moravě a Olomoucku, jako i Handkeho tvorbě a životu. Zmiňovaný katalog je k prostudování také v Gettyho knihovně (sig. L‘-II-138). Pakliže byste výstavu nestihli, je možné po jejím ukončení navštívit alespoň Handkeho galerii, která v prostorách šternberské kanonie funguje po celý rok, avšak již bez avizovaných zapůjčených děl. Případně pak můžete navštívit výstavu Barokní malíř. JAN KRYŠTOF HANDKE. Janovický rodák (1694–1774) v Rýmařově, jež potrvá do 24. listopadu 2024.

Handkeho menší závěsná díla

Literatura:

Filip Hradil – Jiří Kroupa (edd.), Šternberk. Klášter řeholních lateránských kanovníků, Šternberk 2009.

Leoš Mlčák, Jan Kryštof Handke (1694–1774). Malíř šternberského kláštera, Olomouc 2024, zvl. s. 114, 116.

foto:

Adéla Hubáček a Štěpánka Grunová