Je tu podzim a s ním chladno, tma a déšť. A víte, kam se před plískanicí schovat? Třeba do galerie! Vzhledem k dodržování stabilních podmínek pro vystavená díla se tam sice nejspíš moc neohřejete, a pokud se vydáte na výstavu grafiky, tak se nevyhnete ani přítmí, avšak vystavené umění a úžas nad tím, jak vynalézavý a citlivý člověk dokáže být, jistě přinese do vašeho života světlo a zahřeje vás u srdce.
Zahraniční výstavy:
Michaelina Wautier – Malerin | Kunsthistorisches Museum Wien
30. 9. 2025 – 22. 2. 2026
Tvorba teprve nedávno objevené malířky vlámského baroka Michaeliny Wautier je v KHM představena širokému publiku skrze výstavu téměř všech jejích doposud známých děl. Malby, jako například monumentální Bakchův triumf (1650), byly tradičně připisovány Michaelininu bratru Charlesovi, protože se nepředpokládalo, že by žena mohla malovat tak rozměrné mytologické obrazy. Smyslností barevné palety i zachycením emočních výrazů však lze tuto ženu, pracující se svým bratrem v Bruselu, srovnávat s velikány, jako byl Anthonis van Dyck nebo Peter Paul Rubens. Právě jejich malby jsou v KHM hojně zastoupeny, a tak toto odvážné porovnání můžete zhodnotit sami na vlastní oči.
1. Michaelina Wautier, Dvě dívky jako svatá Anežka a svatá Dorota, 1643–1659, olej na plátně
Einhorn. Das Fabeltier in der Kunst | Museum Barberini Potsdam
25. 10. 2025 – 1. 2. 2026
Ačkoliv si dnes duhové či bonbónkově růžové jednorožce spojujeme s malými holčičkami a internetovou popkulturou, tato bájná zvířata byla velmi oblíbeným motivem středověkého i renesančního umění. Jakožto divoký tvor, kterého může zkrotit jen panna, se stal křesťanským symbolem vtělení Krista, a bývá tak zobrazován, jak pokládá hlavu do klína Panny Marie. To však není jediná významová rovina, kterou výstava v postupimském muzeu zaměřená na jednorožce v umění představuje – uvidíte zde díla od Gustava Moreaua, Arnolda Böcklina, Reného Magritta, ale i díla současných umělců či poklady z kunstkomor, včetně rohu z pravého jednorožce.
2. Luca Longhi, Dáma s jednorožcem, 1535–1540, olej na plátně
Herkules – Held und Antiheld | Staatliche Kunstsammlungen Dresden
22. 11. 2025 – 28. 6. 2026
Drážďanský Zwinger otevírá výstavu věnovanou hrdinovi antických mýtů Herkulovi – vizuálně vděčnému ztělesnění nadpozemské síly, odvahy a vytrvalosti. Bylo by však nespravedlivé redukovat jej na svalnatce s kyjem nebo na „tu sochu s prominentním pozadím“. Jeho příběh je mnohem složitější – zahrnuje nesnadné krocení vlastní zuřivosti, náročná rozhodnutí, šílenství, nesmrtelnost i krvelačné, mnohdy nespravedlivé vraždění. Tím vším si hrdina prošel, než dosáhl zbožštění a vystoupil na Olymp mezi ostatní bohy. Rubensův Opilý Herkules (1613–1616) je jakousi revizí Herkulova heroického statusu a připomíná, že ani hrdina není imunní vůči slabostem. Podléhání neřestem bývá přitom v prospěch mýtu spíše opomíjeno a promíjeno.
3. Peter Paulus Rubens, Opilý Herkules, 1613–1616, olej na plátně
Monument i detal – sztuka i majestat architektury | Muzeum Narodowie v Krakowie
14. 10. 2025 – 22. 3. 2026
Výstava Národního muzea v Krakově ukazuje na 67 starých tiscích a 16 mapách krásu architektonických plánů. Ty nemusí být jen funkční, ale podle teorie architektury hlavně ladné, proporční a harmonické. Smysl pro detail, ať již v interiérových dekoracích, fontánách, zahradách, nebo kamenických prvcích, je pečlivě zaznamenán na skicách i mědirytech, které pak prvotní nápad architekta mohly šířit mezi veřejnost. Uvidíte plány od Andrey Palladia či Jacopa Barozziho da Vignola, kresby a grafické listy zobrazující kostely a další veřejné stavby stojící v Polsku a Německu, ale i vizuální záznamy vojenské či efemérní architektury 16. až 18. století.
4. Ch. H. Eilenburg, Návrh královského kabinetu naturálií v Drážďanech, 1755, mědiryt
Tuzemské výstavy:
Karikatura. Od Leonarda po Gillraye | Národní galerie Praha – Schwarzenberský palác
26. 9. 2025 – 4. 1. 2026
Karikatura je velmi zajímavým výtvarným žánrem, který od kreslířských studií tváří a emočních výrazů postoupil k sociální a politické kritice. Tak jako Lucas Cranach na Lutherovu objednávku zesměšnil papeže jeho převtělením v osla či krvelačnou saň, tak katolíci odpověděli výmluvnou grafikou, na níž si Luther musí své obří panděro vézt na trakaři. Tak jako si Napoleon s Pittem porcují zeměkouli jako dobře uleželý vánoční pudink, tak se šklebí znetvořené hlavy na leptech od Václava Hollara. Inspirací přitom Hollarovi byly četné studie Leonarda da Vinci, který zvířecí a ďábelské rysy komponoval jako protiváhu k hledání ideální lidské formy, vyjadřující božskou podstatu. Národní galerie Praha připravila v grafickém kabinetu Schwarzenberského paláce výstavu, kde můžete vedle anonymních pamfletů či karikatur 18. a 19. století zhlédnout například i grafiky Williama Hogartha, zachycující prostopášnost, (ne)morálku a snobismus georgiánské Anglie.
5. James Gillray, Švestkový pudink v ohrožení, 1805, kolorovaný lept
Životy. Umělci perem Karla van Mandera | Muzeum moderního umění Olomouc
9. 10. 2025 – 11. 1. 2026
Většina studentů dějin umění zná Karla van Mandera (1548–1606) především jako autora Het Schilder-boeck (1604) – vasariovské příručky o malířství, která obsahuje klíčové biografické údaje o záalpských malířích. Tento „příběh umění“ od bratří van Eycků přes rodinu Brueghelů, Massijse a van der Weydena až po Manderovy současníky a spolupracovníky, jako byli Goltzius a Spranger, sleduje i výstava v MUO. Ta kromě souboru severských děl zapůjčených z rozličných českých institucí a soukromých sbírek představuje van Mandera také jako malíře, který byl ve své době velmi ceněn. Jeho obraz Amor omnibus idem (1604), obvykle vystavený na zámku Duchcov, či Klanění pastýřů (1596) z Národní galerie Praha ukazují, že van Mander byl významným představitelem manýrismu – stylu, který si osvojil na cestách po Itálii – a měl vliv také na jeho rozvoj v Haarlemu, na vídeňském dvoře i v Praze.
6. Karel van Mander, Triumf lásky – Amor omnibus idem, kolem 1602, olej na dřevě
Architektura v grafice 16.– 18. století | Arcidiecézní muzeum Olomouc
16. 10. 2025 – 4. 1. 2026
Od 16. století umožnily nové tiskařské techniky šířit architektonické ideje napříč Evropou. Grafické listy, veduty a bohatě ilustrovaná alba se staly nejen ozdobou knihoven, ale i nástrojem, který formoval vkus a znalosti stavitelů i mecenášů, a nejinak tomu bylo i u olomouckých biskupů. Arcidiecézní muzeum Olomouc představuje kurátorský výběr těch nejcennějších děl ze svých sbírek, jejichž společným tématem je architektura a její rozmanité podoby v tiscích 16.–18. století. Od renesančních teoretických spisů přes veduty měst až po bohatě ilustrovaná alba barokních architektů Paula Deckera, Johanna Bernharda Fischera z Erlachu či Salomona Kleinera. Nechybí ani pohledy na antické památky, italské zahrady či práce slavného grafika Giovanniho Battisty Piranesiho.
7. Model milánského dómu s architektonickými alby v pozadí
Antonín Blažek (1874–1944) – architekt Brna a Hodonína | Galerie výtvarného umění v Hodoníně
6. 11. 2025 – 8. 2. 2026
Členové našeho Centra pro studium raného novověku Jan Galeta a Tomáš Valeš připravili v Hodoníně výstavu věnovanou moravskému architektovi přelomu 19. a 20. století Antonínu Blažkovi, který vzhledem ke svému příklonu k tradičním formám – v době, kdy převládal funkcionalismus – zůstává dodnes spíše opomíjen. Výstava, prezentující Blažkovy architektonické návrhy, plány, nákresy i fotografie realizovaných staveb, se koná v Domě umělců v Hodoníně, který Blažek sám projektoval, a jehož vstup zdobí malované žudro – prvek slováckého lidového stavitelství, které Blažek při tvorbě veřejných i nájemních domů v Brně, Hodoníně a dalších moravských městech eklekticky kombinoval s modernismem, secesí a rondokubismem.
V Galerii je ke zhlédnutí také výstava Franta a Joža, která se zaměřuje na tvorbu Blažkových současníků bratrů Uprků. Pestrobarevné kroje slováckých vesničanů na plátnech Joži Uprky doplňují dynamické sochy jeho mladšího bratra Franty.
8. Pohled na výstavu Antonín Blažek
Obrázky:
Úvodní foto: KHM
