Když se v roce 1599 v kryptě baziliky Santa Cecilia in Trastevere zvedala víka starobylých sarkofágů, přihlížející mohli jen stěží tušit, jaký zázrak spatří. Mezi hedvábnými závoji a látkami leželo neporušené tělo raně křesťanské mučednice a patronky kostela. Sv. Cecílie se díky svému zázračnému nalezení stala nejen symbolem baziliky, ale i obnovy raně novověkého Říma během jubilejního roku 1600. Téhož roku vytvořil na počest onoho vzácného okamžiku italský sochař Stefano Maderno sochu sv. Cecílie. Jaké politické, náboženské a emocionální významy se v tomto díle skrývají?

V období 17. a 18. století se hrozivá mučednická smrt raně křesťanských světců stala v Římě velmi populárním motivem pro výzdobu kostelů. Barokní umělci, fascinovaní dramatickým patosem, našli zalíbení ve znázorňování tragického osudu mučedníků a ve svých dílech kladli důraz na jeho silný emocionální účinek na diváka. To dokládá například šípy probodnutý Sv. Šebestián (1600) od Alessandra Vittoria, na roštu umučený Sv. Vavřinec (1617) od Giana Lorenza Berniniho nebo i mučednice jako třeba v plamenech se zmítající Sv. Anežka (1660–1664) od Ercola Ferraty. Continue reading →