Jméno Francisca Goyi je až notoricky známé. Na přelomu 18. a 19. století ve Španělsku maloval nejen portréty šlechty a královské rodiny, ale také díla satirická a ke konci svého života vytvářel i velmi expresivní temné malby. Nejvíce ho však proslavil cyklus leptů Los Caprichos (Rozmary) s ikonickým výjevem Spánek rozumu plodí monstra, jehož možnými výklady se zaobírá nespočet odborných studií. Jak ale nahlížet na celý cyklus? Pod fantaskními scénami se skrývá fascinující svět ironie, karikatury a symboliky. Goyovo dílo tak může být výzvou k zamyšlení nad dobou plnou hlouposti, revolucí a válek, ať už tehdy, či dnes.
Konec 18. století byl v Evropě obdobím revolucí a vrcholícího osvícenství, které s sebou přinášelo množství ambiciózních reforem. Ty však v konzervativním Španělsku často narážely spíše na odpor. A ačkoliv král Karel III. Španělský (1759–1788) dokázal spoustu z nich prosadit, vyvolaly vždy spíše nevoli, a to nejen ze strany církve či aristokracie, pobouřených například připravovanou pozemkovou reformou, ale také ze strany nižších společenských vrstev, znejistěných osvícenskou kritikou tradiční lidové víry a zbožnosti.
