Medúza – obávaná mytologická postava, známá pro své hadí vlasy a pohled, kterým každého na místě promění v kámen – byla pro nás sama proměněna v sochu. Není však znázorněna s useknutou hlavou, jak bylo zvykem, nýbrž jako živá postava se silným emocionálním výrazem ve tváři. Dá se nějak vysvětlit toto neobvyklé ztvárnění Medúzy a může reflektovat zranitelnost svého pravděpodobného autora Giana Lorenza Berniniho?

První zmínka o díle Hlava Medúzy pochází z roku 1731, kdy byla darována markýzem Francescem Bichim do římského Palazzo dei Conservatori. Jedinou zmínkou o původu Hlavy Medúzy byl nápis na jejím podstavci: celeberrimus statuarius neboli oslavovaný sochař. Netrvalo proto dlouho a mramorová busta v nadživotní velikosti byla především na základě sochařského stylu připsána Gianu Lorenzovi Berninimu (1598–1680). Historici umění její vznik řadí do rozmezí let 1636 až 1640, avšak ani v jednom z jeho dobových životopisů, sepsaných Fillipem Baldinuccim a jeho synem Dominicem Berninim, se busta neobjevuje. Medúza tak zůstává poměrně záhadnou sochou – dodnes není zcela jisté, zda ji opravdu vytesal Bernini, anebo jde o dílo jednoho z jeho žáků. Připsání autorství tomuto velikánovi barokního sochařství nám však může osvětlit způsob ztvárnění tohoto námětu. Continue reading →