Francesco Mochi vytvořil mezi lety 1603 a 1608 dvojici soch z carrarského mramoru pro presbytář katedrály v Orvietu – jde o archanděla Gabriela zvěstujícího Panně Marii, že počne dítě z Ducha svatého a stane se matkou Syna Božího. Co více nám ale může povědět umělcovo invenční zpracování? Co to vypovídá o proměně vizuálního jazyka na pozadí protireformace? A jak může mramor vyjadřovat emoce?

Dvojice soch s námětem zvěstování byla Mochiho první velkou samostatnou zakázkou, které se mu dostalo, a to díky velkorysé přízni rodu Farnese. Stalo se tak v době proměny vizuálního jazyka během protireformace, kdy vznikaly specifické regule týkající se sakrálního umění, jež byly přijaty dekrety tridentského koncilu. Francesco Mochi tuto příležitost získal krátce po svém vyučení u malíře Santiho di Tito a sochaře Camilla Marianiho ve Florencii koncem 16. století. Oba tito umělci se ve své tvorbě vyznačovali antimanýristickým projevem, který představoval základ Mochiho osobitého přístupu k vlastní tvorbě. Continue reading →