Technologická analýza spolehlivě potvrdila stáří obrazu

Dvojportrét neznámé saské vévodkyně v bohatém brokátovém šatu, která svírá ručku svého synka oděného v červeném kabátci a hermelínovém plášti, obohatil britskou královskou sbírku v roce 1840, když jej královna Viktorie zakoupila pro svého manžela, prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského. Ten s velkým zaujetím sbíral staré umění, mimo jiné i díla svého krajana Lucase Cranacha staršího. Zatímco královský pár pevně věřil, že podobizna šlechtičny s chlapcem je autentickým Cranachovým dílem, v odborných kruzích se na počátku 20. století objevily vážné pochybnosti. Obraz byl autorsky připsán norimberskému malíři Franzi Wolfgangu Rohrichovi (1787–1834), který na začátku 19. století vytvořil celou řadu kopií a variací na obrazy Lucase Cranacha a jeho dílny. Jedním z podpůrných argumentů pro tuto úvahu byl i matčin něžný stisk chlapcovy ruky, tedy gesto v portrétním malířství první poloviny 16. století ne zcela běžné.

Portrét před restaurováním

Současný vzhled díla

Správnost starší hypotézy, že jde o obraz přímo z Cranachovy dílny a původní předlohu pro pozdější variace, potvrdil technologický průzkum provedený při nedávném restaurování malby. Analýza pigmentů doložila shodu s dalšími Cranachovými obrazy. Rozbor také odhalil v podkladovém nátěru desky organická vlákna pocházející z ptačích šlach, která se přidávala do směsi zabraňující prohýbání a praskání dřeva, což odpovídá receptuře užívané v 16. století. Portrét byl proto opětovně zařazen do œuvru Lucase Cranacha s podílem jeho malířské dílny a v tomto kontextu byl také prezentován na velké výstavě na jaře roku 2017 v Düsseldorfu. Nyní je opět přístupný veřejnosti v expozici zámku Windsor, kde je vystaven společně s dalšími cranachovskými obrazy z královské sbírky.

Zdroj obrázků: thehistoryblog.com