NAHLÉDNUTÍ DO ZÁKULISÍ TŘETÍHO ROČNÍKU SCOLA TELCZ
Chvíli před vypuknutím semestru jsme se s Verčou opět vydaly na mezinárodní interdisciplinární workshop Scola Telcz 2018. Jde o spolupráci tří univerzit (MUNI, ČVUT a Donau-Universität Krems) a vždy je jedno společné téma, které se řeší ve skupinách v průběhu týdne. V rámci týdne jsou zařazeny i přednášky a exkurze, a celý program probíhá také za podpory NPÚ Telč, Centra Excelence Telč a také samotného města Telč. My jsme zde skoro „štamgastky“, jelikož jsme se workshopu účastnily již po třetí (a měl zatím tři ročníky :D).
Takovou již tradicí této „školy“ se stávají společné večeře v budově ČVUT, kdy každý večer vaří jiná univerzita. Letošní menu bylo: houbové rissoto, zeleninové kari s červenou čočkou a segedínský guláš. A dokonce, když se ve čtvrtek večer dokončovaly všechny přípravy a projekty před pátečními prezentacemi, tak nám uvařili profesoři, abychom se mohli soustředit na práci. Po večeři se vždy dlouho do večera sedí, povídá se a seznamují se lidé mezi sebou.
Pro letošní workshop byla vybrána budova staré synagogy, která byla v průběhu minulého století proměněna na jesle, policejní stanici a dokonce i skladiště.
dnešní stav x původní stav
Letos nám byly přiděleny ke zpracování dva úkoly, navrhnout možné využití budovy do budoucna a vytvořit site-specific instalaci, což byla novinka. Týmy zapojily i telčské obyvatele a proběhly různé rozhovory na téma, jaké funkce by lidé od budovy očekávali. V rámci zviditelnění budovy zde proběhlo i večerní promítání filmu. Celá synagoga a její okolí se proměnily v jeden umělecký prostor.
A pokud by vás zajímalo, jak se se zadáním poprala moje skupina, můžete shlédnout následující video mapující celotýdenní proces, ke kterému patří i krátká anotace pro zasazení videa do kontextu:
Po společné diskuzi, jsme došly k názoru, že prvním krokem je upozornění na samotnou existenci budovy, kolem které obyvatelé chodí, aniž by ji vnímali. Pomocí vymyšlené přestavby jsme chtěly ukázat místo v novém kontextu. Dále jsme se snažily přimět obyvatele přemýšlet nad významem a budoucností místa a rozpoutat možnou debatu, ze které by mohlo v dalším kroku vyplynout, co zde lidem chybí a jak synagogu vnímají.Zvolily jsme formu fiktivní rekonstrukce, přičemž jsme vycházely z myšlenky, že často se lidé začnou zajímat až v průběhu realizací. Chtěly jsme obyvatelům ukázat co nejkonkrétněji jeden z možných osudů budovy a tím v nich vzbudit emoce, které by bylo možné přetavit v akci.
Foto: Jan Kuták, Anna Pavelková, Tereza Říhová, http://www.dedictvivysociny.cz
