Ve stálé expozici mikulovského zámku, příznačně nazvané Galerie Dietrichsteinů, se nachází střelecký terč, jenž nechal vytvořit kníže Walter Dietrichstein při příležitosti návratu knížecích synů Karla Maxmiliána a Jana Leopolda z kavalírské cesty Evropou do Mikulova.
Ve sbírkách Regionálního muzea v Mikulově se nachází celá řada střeleckých terčů, avšak pouze tento byl již od roku svého vzniku zařazen do zámeckých uměleckých sbírek a dochoval se do dnešní doby. Ostatní terče patřily mikulovskému Měšťanskému ostrostřeleckému spolku, nejstaršímu spolku ve městě, založenému roku 1712. Tyto terče byly umístěny v hostinském sále střelnice a muzeum je získalo do svých sbírek roku 1987, kdy byla tato střelnice zbourána.
Terč s motivem mladých Dietrichsteinů si zažil mnohem dramatičtější osudy, přežil totiž ničivý požár hlavního paláce mikulovského zámku na konci druhé světové války, kdy ze zámku zbylo pouhé obvodové zdivo. Terč pravděpodobně přečkal tuto pohromu v prostorách zámecké knihovny, která díky odlehlejší poloze byla této zkáze ušetřena.
Měšťanská střelnice v Mikulově (Regionální muzeum v Mikulově)
Zmiňované terče se od sebe liší jak tvarem, tak i námětem. Dietrichsteinský terč je kruhový, zatímco spolkové terče jsou převážně hranaté, což bylo pravděpodobně účelové. Po soutěžních střelbách plnily funkci dekorace střelnice, byly tedy přitloukány na strop, kde tvořily ucelené seskupení v řadách, připomínající kazetování. Najdeme na terčích velmi širokou škálu motivů, od loveckých, vlasteneckých, přes milostné, žertovné, až po vyobrazení samotné střelnice či významných událostí města. Právě tento námět nese dietrichsteinský terč, a je tedy památkou a připomínkou velkolepého návratu mladých knížecích synů Karla Maxmiliána a Jana Leopolda z kavalírské cesty.
Střelecký terč z roku 1827 (Regionální muzeum v Mikulově)
Co všechny terče spojuje, jsou všudypřítomné nápisy. Velice často odkazují na vítěze střelecké soutěže, ještě častěji však komentují zobrazovaný humorný výjev, např. na jednom z terčů je vyobrazen střelec ve vodě držící netopýra a je doplněn o text Da hätt i‘ do mein Kopf verwett daß däs an Ant’n wär. Bestscheibe des Johann Lebwohl von 5. Mai 1861 (Hlavu bych na to vsadil, že to byla kačena. Nejlepší trefa Johanna Lebwohla z 5. května 1861). Také terč ze zámeckých sbírek je opatřen nápisem: Hoch-Graftliches Paar! Nach Tausend Gefahr hier sicher einfahr, což v překladu znamená Vysoce urozený hraběcí pár! Po tisících nebezpečích se v pořádku vrátili.
A cože za nebezpečí to mladí knížecí synové podstoupili? Mezi léty 1719 a 1724 podnikli tzv. kavalírskou cestu. Na rozdíl od pozdějších Grand tour, které můžeme s lehkou nadsázkou označit za zhýralé a plné dobrodružství, v této době se mladí šlechticové vydávali na cestu za studiem na zahraniční univerzity.
„Kavalír je pokládán za pilného, jestliže se alespoň jednou týdně objeví na půdě univerzity.“
Střelecký terč s motivem návratu mladých Dietrichsteinů z kavalírské cesty (Regionální muzeum v Mikulově)
Místem studia Karla Maxmiliána a Jana Leopolda se postupně staly univerzity v Salzburgu, Leidenu, Bruselu, kde se jim krom tradiční výuky (výchova duševních i tělesných schopností, vzdělání ve zbrani i umění, v hudbě, malířství) dostalo i té nové (němčina, dějiny, geografie, matematika). Poslední rok své cesty strávili v Itálii, jež v 18. století již nebyla zemí, kam se jezdilo za studiem, nýbrž za uměním, architekturou a hudbou.
A jak dobrodružný byl rozvrh mladých Dietrichsteinů?
Dopoledne Odpoledne
6 hod. – probuzení 1 hod. – studium
7 hod. – opakování práva kanonického 3 hod. – opakování civilního práva
8 hod. – tělesná cvičení, šerm, jízda 5 hod. – hudební cvičení
9 hod. – mše 6 hod. – studium
10 hod. – kolegia 7 hod. – večeře
11 hod. – oběd 9 hod. – spánek
Tato cesta je velice dobře zdokumentována díky výměně korespondence mezi knížetem Walterem a hofmistrem, kterému na této cestě svěřil své syny. V dietrichsteinském rodovém archivu se tak nachází pozoruhodný spis obsahující Instrukce, jíž se má řídit pan Theodor de l’Eau, hofmistr pánů Karla a Leopolda, hrabat z Ditrichštejna. Mimo jiné se zde dočteme, že má hofmistr dopřát mladým hrabatům vše co potřebují, ať se však vystříhá zbytečné nádhery a přepychu, hrabatům je též zakázáno stýkat se a přátelit s mladými šlechtici, kteří necestují v doprovodu svého hofmistra, nesmí chodit do společnosti jeden bez druhého a hofmistr musí dohlédnout, aby se žádný z mladíků nedostal do bližšího styku s nějakou dámou. Jak moc byl hofmistr důsledný v dodržování těchto instrukcí, vyčteme z jejich korespondence: „…dále se zdá, že hrabě Karel není nepřátelský princezně a já k přerušení dalších možných následků se s mladými pány zítra vydám na malou cestu…“ Kníže na to odpověděl Karlu Maxmiliánovi jasně a rezolutně: „…musím upozornit, že nejste v zemích, abyste dával v sázku rodovou čest, ale abyste studoval mravy a dobré ctnosti, což mne dosud stálo již hodně pěněz…“
Jak vidět, tak největšího dobrodružství se mladým Dietrichsteinům patrně dostalo až na samotném střeleckém terči. Zde jsou vyobrazeni, jak připlouvají majestátně na své lodi, v pozadí je již dobře patrná silueta mikulovského zámku a za nimi se řítí loď plná Maurů. Často byl cíl umisťován na střed terčů, zde však díky své důležitosti byli umístěni knížecí synové, a tak se cíl dostal mimo optický střed. Byl to právě jeden z Maurů, jenž se stal zvýrazněným cílem pro střelce, čemuž odpovídá i značné poškození terče kulkami. Jedna ze zatoulaných kulek trefila dokonce jednoho z mladých Dietrichsteinů. Naštěstí to snad bylo pouze povrchové zranění a mladý knížecí syn z toho vyvázl bez následků, ostatně jako nešťastník, co kulku vystřelil. Doufejme.
Literatura
- Jiří Kroupa, Mikulovské a evropské kořeny josefinismu (Studijní cesta hrabat z Ditrichštejna), Studie Muzea Kroměřížska 1979, s. 59-69
- Dobromila Brichtová, Stálá výstava Galerie Dietrichsteinů v Mikulově, RegioM. Sborník Regionálního muzea v Mikulově 2004, s. 111-115
- Ivo Cerman, Zrození osvíceného kavalíra. Vzdělání a cestování Jana Karla z Dietrichsteina, Časopis Národního Muzea – řada historická 172, 2004, s. 157-190
- Jiří Kubeš, Náročné dospívání urozených: kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750), Pelhřimov 2013
- Viktor Palíšek, Sbírka malovaných střeleckých terčů Muzea Vyškovska (diplomová práce), Brno 2008