Fotografie, kterou vám v naší nové rubrice představujeme jako první, patří k mým nejmilejším. Pochází z relativně početné série snímků, které jsme před lety pořídili s kolegou Pavlem Suchánkem v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Rajhradu u Brna. Zachycuje partii nástěnných maleb Jana Jiřího Etgense (1691–1757) na chrámové klenbě z let 1726–1729. Podobný pohled jste jistě viděli mnohokrát, možná jej máte dokonce ve svém vlastním fotoarchivu. Avšak nenechte se mýlit. Stejný pohled na klenbu totiž nemá nikdo, jen my dva! Vznikl v době úprav chrámového interiéru, kdy bylo na vnitřní římsy instalováno nové osvětlení. Tehdy byla uvnitř chrámu postavena speciální vysokozdvižná plošina podobná těm, které se používají při opravách pouličního osvětlení. Na ni jsme se postavili a pak pomalu stoupali až do výše chrámových oken. Tam se koš zastavil a my se vznášeli pod klenbou – ne tak blízko, abychom nerozeznali celkovou kompozici výjevů, ale zase ne tak daleko, abychom neviděli detaily malby. Pluli jsme prostorem (já se neodvažovala pustit chatrného zábradlí, zatímco Pavel statečně mačkal spoušť našeho prvního služebního „digitálu“) a mně se zdálo, že vidím barevné světlo. Těsně pod klenbou jakoby proudily barevné vlny – to jak jasné denní světlo dopadalo zvenku na pastelový kolorit fresky.

Jan Jiří Etgens, Vize sv. Benedikta, klášterní kostel benediktinů v Rajhradě u Brna, fotografováno na podzim 2002 z visuté plošiny

Teprve mnohem později jsem objevila i intelektuální bohatství Etgensovy malby, o níž stejně jako o chrámové architektuře vzniklo množství pozoruhodných uměleckohistorických studií. Prostor, v němž jsme se tak poeticky vznášeli, je ústředním prostorem chrámu – prostřední „rotundou“, kterou Santini vyprojektoval na místě chóru původního klášterního kostela, místě kdysi sloužícím také jako pohřebiště členů řádu. Prostřední „rotunda“ má tedy v koncepci architektury a její výzdoby zvláštní postavení a tomu odpovídá i námět Etgensových nástěnných maleb. Ty zachycují Vizi sv. Benedikta, okamžik, v němž řádový zakladatel spatřil celý svět v záři božského světla Nejsvětější Trojice. Benediktova vize je současně oslavou celého řádu šířícího křesťanskou víru do všech koutů světa, jak názorně ukazují postavy benediktinských misionářů v pendentivech klenby, zachycených při udílení křtu či kázání domorodým obyvatelům Afriky, Asie a Ameriky. Ústřední malbu ikonografického programu doprovázejí zobrazení dalších dvou světelných vizí: Proměnění Krista na hoře Tábor v kněžišti a Zjevení třetího nebe sv. Pavlovi v západním chóru laiků. Proměnění Krista, při němž podle biblického textu připadla stěžejní úloha sv. Petrovi, a Pavlova vize třetího nebe, nepoznatelného a obývaného pouze Kristem, jsou zároveň oslavou apoštolů Petra a Pavla, jimž je chrám zasvěcen.

Exkluzivitě námětů odpovídá výjimečná architektonická koncepce stavby, jež je dílem Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723). Ze zachovaných plánů je však zřejmé, že Santini nepočítal s takto rozsáhlou freskovou výzdobou a že pro nástěnné malby vyhradil pouze nevelká pole ve vrcholu kleneb. Ke změně došlo po Santiniho smrti, kdy se představený kláštera a stavebník chrámu probošt Antonín Pirmus (1709–1744) přiklonil k jinému pojetí interiéru. Patrně pod vlivem velkých freskových realizací v dolnorakouských klášterech, kam tendoval i politicky, inicioval změnu zaklenutí chrámu, přičemž klenby, nyní mnohem lépe uzpůsobené nástěnné malbě, nechal pokrýt monumentálními Etgensovými freskami. Malíř pod Pirmovým vedením vytvořil „barevný prostor“ v duchu malířské výzdoby rakouských chrámů a vytvořil tak jednu z nejpůsobivějších interpretací Santiniho architektury. Barevný prostor, v němž, když máte štěstí, uvidíte i barevné světlo.

Pohled na klenbu centrálního prostoru klášterního kostela benediktinů v Rajhradě u Brna, malba: Jan Jiří Etgens, Vize sv. Benedikta, foto Martin Mádl

Literatura:

Ulrich Fürst, Die lebendige und sichtbahre Histori. Programmatische Themen in der Sakralarchitektur des Barock (Fischer von Erlach, Hildebrandt, Santini), Regensburg 2002.

Martin Mádl, Radka Heisslerová, Michaela Šeferisová Loudová a Štěpán Vácha, Benediktini: barokní nástěnná malba v českých zemích, Praha 2016.