Umělecká výzdoba holandského sálu v pozdně barokním zámku Napajedla nás již na první pohled upoutá svým kvalitním, na detaily zaměřeným provedením. Můžeme zde obdivovat zdařilé znázornění odrazů ve vodní hladině, trefnou hru světla a stínů či velmi realistické zachycení materiálových vlastností nejrůznějších předmětů. Malby, které doposud nebyly předmětem širší uměleckohistorické analýzy, nám však svou formou, zejména zúžením jednoho z pláten, dávají také najevo, že primárně nebyly určeny pro prostor, ve kterém se dnes nacházejí. Odkud mohly být malby převzaty? A kdy se tak mohlo stát? Kdo je vlastně jejich autorem? To jsou jen některé z otázek, které si můžeme klást při konfrontaci s uměleckým dílem vytrženým z původního kontextu.
Zámek Napajedla, v němž se holandský sál nachází, byl vybudován na zakázku dcery posledního mužského zástupce rodu Rottalů v polovině 18. století, a to místním stavitelem, který pracoval podle původního plánu významného moravského architekta Františka Antonína Grimma (1710–1784). Umělecká výzdoba holandského sálu, jež byla předmětem výzkumu mé diplomové práce, je tvořena malbami pokrývajícími téměř celou plochu zdí. Celkem čtyři ze šesti pláten zachycují idealizovaný krajinný průhled rámovaný tmavě zeleným rocaillovým ornamentem, v němž se nacházejí alegorie nejrůznějších vědeckých disciplín, na které potom odkazují předměty umístěné po obvodu. Na jednom z obrazů si lze povšimnout dobře viditelných stop po zmenšení a šestá malba cyklu je dokonce umístěna v postranní chodbě. Z toho vyplývá, že malby nebyly původně určeny pro samotný sál v Napajedlích, ale byly sem odněkud přemístěny.
Holandský sál, zámek Napajedla.
V krbovém nástavci místnosti je zavěšen datovaný a signovaný obraz V malířově ateliéru od dordrechtského malíře Aerta Schoumana (1710–1792), znázorňující klasickou scénu vycházející z Pliniových textů – Apella malujícího Kampaspe. Z komparace s dalšími díly umělce je zřejmé, že napajedelský obraz V malířově ateliéru z roku 1756 je velmi podobný stejnojmennému pozdějšímu dílu z roku 1761, které se nachází v domě De Onbeschaamde v Dordrechtu. Zatímco dordrechtský obraz je v odborné literatuře dobře znám, vyobrazení Apella malujícího Kampaspe z Napajedel v bibliografii o díle Aerta Schoumana zcela chybí a je zmíněno pouze v Uměleckých památkách Moravy a Slezska.
Aert Schouman, V malířově ateliéru, 1756, zámek Napajedla.
Aert Schouman, Malířství, 1761, Het Onbeschaamde, Dordrecht.
V zahraniční literatuře je zmíněno, že kromě obrazu v Dordrechtu z roku 1761 namaloval Aert Schouman stejné téma i na malbě, která byla součástí dekorativní umělecké výzdoby v domě Oestenrijk v Dordrechtu na ulici Voorstraat č. 148. Zároveň je zde uvedeno, že samotná malba již není známa, a musela být proto ztracena. V dordrechtském regionálním archivu se však podařilo najít fotografii z období kolem roku 1900, která zachycuje malířskou výzdobu ve zmíněném domě Oestenrijk. Ta ukazuje sál s krbem, v jehož nástavci ve zlatém rámu visí vyobrazení Apella malujícího Kampaspe, stejně tak jako i dekorativní malby zdobící zdi pokoje, které nabízejí průhled do italizující krajiny a které rámuje výrazný a nezaměnitelný rocaillový ornament. Můžeme tak vidět, že malby, a to nejenom ústřední Schoumanův obraz, ale i okolní panneau, jsou přesně ty, které dnes můžeme vidět v holandském sálu v Napajedlích. Malby byly ještě počátkem 20. století v domě na svém původním umístění v Dordrechtu, následně byly ale převezeny na zámek na Moravě a současně bohužel na jedno další století zapomenuty.
Dům Oesterijck, Místnost ve stylu Ludvíka XV., 1898–1902, Voorstraat č. 148, Dordrecht.
Přesné datum převozu maleb z Dordrechtu do Napajedel není známo. Muselo tak však být učiněno po roce 1900, kdy byl dům Oestenrijk prodán společnosti Pictura, která zde sídlí dodnes. Nejstarší dochované fotografie interiéru zámku v Napajedlích ze Státního okresního archivu ve Zlíně pocházejí až ze třicátých let 20. století a ukazují již malby situované v salonku. Na začátku 20. století proběhla značná renovace a modernizace interiéru zámku, a to pod vedením inženýra F. Reinicha. Pozdější plány zámku ukazují na výraznou změnu dispozice prvního patra i holandského sálu. V tomto období bylo běžnou praxí, že byly malby dekorující zdi interiérů přemisťovány a zasazovány do nových prostor tak, aby dávaly najevo starobylost sídla. Rekonstrukci financovala nejspíše Marie Terezie ze Stockau (†1941), která se provdala roku 1884 za Aristida Baltazziho (1853–1914). Ten pocházel z vlivné bankéřské rodiny, která byla známa pro svou zálibu v dostihovém sportu.
Šestice velkoformátových panneau si kladla za cíl přenést diváky v jejich myšlenkách do idealizované přírody. Ve snaze vytvořit optickou iluzi měla navodit snění o těchto idylických místech, v němž se diváci stávali poutníky na cestě krajinou. Vědecké disciplíny vyobrazené na plátnech ve vzájemném souladu a propojení, typickém právě pro 18. století, odrážely kultivovanost a vytříbenost vkusu původního objednavatele uměleckých děl, který však není znám. Detailní naturalistické zpracování mělo divákovo oko oklamat zdárnou imitací reality. Samotný osobitý malířský projev umělce nás přivedl ke srovnání s uměleckou výzdobou dvou sídel v Nizozemí, a to Akerendamu a Sparrendaalu, kde se nacházejí malby podobného stylového charakteru. Napajedelské malby by tak mohly být zařazeny mezi práce nepříliš známého malíře Gerke Janse de Jagera (1748–1822) narozeného v Leeuwaedenu, který byl veden jako malíř (fijnschilder) a který vytvořil i malířskou výzdobu v těchto venkovských sídlech v Nizozemí. Je dosti pravděpodobné, že pracoval v rámci dílenské produkce tzv. behangselfabrieken, kteří díky spolupráci byli schopni zhotovit daleko více dekorativních maleb a tapet na zakázku. Malby tak můžeme datovat nejdříve do devadesátých let 18. století, což nám naznačuje nejspíše i pozdější vytvoření dalších dvou cyklů v Nizozemí a změnu jejich datace.
Detail italizující krajiny první malby, zámek Napajedla.
Zdroje: RKD | Regionaal Archief Dordrecht