Nedávno byl znovuobjeven dosud nejranější samostatný autoportrét Petra Paula Rubense. Jedná se o přípravnou studii k autoportrétu, jejž malíř začlenil do své nejdůležitější zakázky pro rod Gonzagů, a totiž do jedné ze tří jeho maleb určených pro jezuitský kostel v Mantově.
Rubens působil od roku 1600 jako dvorní malíř mantovského vévody Vincenza I. Gonzagy, pro něhož v letech 1604–1605 namaloval tři rozměrná plátna: Rodina Gonzagů uctívající Nejsvětější Trojici, Křest Krista a Proměnění Páně, jež byly umístěny do jezuitského kostela Nejsvětější Trojice v Mantově. Svůj autoportrét zakomponoval Rubens do ústřední scény s Nejsvětější Trojicí, a prezentoval se tak jakožto autor obrazu – jeho autoportrét zde byl jakoby „vizuálním podpisem“ umělce.
Na začátku 19. století byly malby Napoleonovými vojsky vyjmuty z kostela a následně zvlášť přesunuty do různých evropských zemí. Ústřední plátno bylo navíc rozřezáno na několik částí, přičemž některé se dochovaly, jiné ne, právě tak je i Rubensův autoportrét dodnes ztracen. Jeho podobu ovšem zachycuje nedávno znovuobjevená přípravná studie, kterou dříve provázely kontroverze, avšak nyní se její autorství podařilo připsat Rubensovi. Do dnešních dnů je tak pátým identifikovaným autoportrétem malíře a druhým vystaveným v Rubensově domě v Antverpách.
Zdroj: RubensHuis