Cincinnati Art Museum v Ohiu láká své virtuální návštěvníky na výstavu o špercích a portrétních miniaturách, jejichž součástí je poměrně netradiční prvek – lidské vlasy.

Před příchodem fotografie byla tvorba portrétních miniatur obvykle jediným způsobem sloužícím ke ztvárnění podobizny člověka, kterou bylo možné mít pořád u sebe.

Prsten vykládaný červeným turmalínem se zeleně obarveným vlasovým dekorem (asi 1780)

Dalším prostředkem k uchování si vzpomínky na své blízké byla výroba šperků obsahující dekorace vyráběné z vlasů. Lidské kadeře nepodléhají rozkladu, a poskytovaly tak ideální materiál pro tvorbu těchto sentimentálních klenotů. Dekorace sloužily buď jako samostatný prvek šperků, například prstenů, přívěsků, či náhrdelníků, nebo byly umisťovány na druhou stranu portrétních miniatur.

Počátky využívání lidských vlasů ve špercích spadají do 17. století. V průběhu 18. století byly vlasové ornamenty využívány především pro dekoraci zadní strany přívěsků s portrétní miniaturou. Vlasová tvorba dosáhla svého vrcholu v 60. letech 19. století. S příchodem fotografie však produkce vlasových dekorací nekončí. Na některých medailonech tak můžeme nalézt fotografii na přední straně a vlasový prvek na straně zadní.

Henry Edridge, portrétní miniatura muže s vlasovým dekorem a iniciálami C. L. (asi 1795)

Tyto nevšední předměty odrážely široké spektrum lidských vztahů. Milostné páry si své podobizny vyměňovaly a novomanželé si pořizovali miniatury ve dvojicích se shodnými vlasovými ornamenty. Specifickým odvětvím této produkce byly smuteční šperky odkazující na zesnulého člena rodiny. Mnoho šperků bylo tvořeno vlasy více než jedné osoby. Kniha Cassell’s Household Guide (1869) uvádí, že kombinace vlasů od více osob „zvýší sentimentální hodnotu šperku“. Vlastník cennosti byl schopen mít doslova část své milované osoby stále u sebe, čímž mezi ním a předmětem vznikl specifický citový vztah.

Smuteční brož s vlasovým dekorem obsahující nápis „May We Meet In Heaven“ (1821)

V průběhu času byla vytvořena celá řada dekorativních motivů, které bylo možné při výrobě šperku využít. Tvorba těchto komplikovaných detailů probíhala dvěma způsoby. V prvním případě byly vlasy navlňovány a natahovány na rovném povrchu. Při druhé metodě byla využívána kruhová forma, pomocí níž byly vlasy splétány dohromady.

Muzeum předkládá zájemcům celou řadu různých druhů šperků a miniatur evropské i americké produkce převážně z 19. a druhé poloviny 18. století. Výstavu je možné zhlédnout zde.

Zdroj | https://artsandculture.google.com/exhibit/UgIy-6ikEsZhIA