Author: Jiří Štefaňák

Výstava | Entangled Pasts (1768–now). Art, Colonialism and Change

William Turner a Ellen Gallagher, Joshua Reynolds a Yinka Shonibare, John Singleton Copley a Hew Locke – spojení jmen malířů minulosti s autory současného umění se může na první pohled jevit překvapivým. Výstava jejich děl, organizovaná Royal Academy of Arts v Londýně, ale ukázala, že jde o zdařilý koncept. Společným jmenovatelem celého projektu je téma kolonialismu a jeho odrazu ve vizuální kultuře od konce 18. století až do současnosti.

Může se zdát, že k tragickému úmrtí George Floyda a na něj navázaným aktivitám hnutí Black Lives Matter došlo poměrně nedávno. Opak je pravdou. Již téměř před čtyřmi lety celý svět obletěly fotografie zachycující událost ze 7. června roku 2020, a tedy jak aktivisté svrhávají sochu otrokáře Edwarda Colstona (1636–1721) do vod přístavu v Bristolu. Tato a mnoho dalších veřejných manifestací, mezi které lze zařadit poničení sochy královny Viktorie (1819–1901) v guyanském městě Georgetown či odstranění soch belgického krále Leopolda II. (1835–1909), vyvolalo řadu bouřlivých debat o morální hodnotě umění, jehož významy rozkrývají témata imperialismu, kolonialismu a otroctví. V návaznosti na naléhavě aktuální problematiku se Královská akademie umění v Londýně, stejně jako mnoho dalších britských institucí (National Trust, National Gallery, English Herritage či Tate), rozhodla danému tématu podrobně věnovat ve výstavě Entangled Pasts (1768–now) Art, Colonialism and Change, jež potrvá do 28. dubna 2024. Continue reading →

Aukce | Raffael v Dorotheu

V rámci již tradiční aukce Staří mistři bude dnes večer pod taktovkou vídeňské pobočky aukční síně Dorotheum poskytnuta k dražbě mimo jiné cenná kresba Raffaela Santiho (1483–1520), která sloužila jako přípravná studie pro jednu z fresek umělcovy nejproslulejší zakázky – malířské výzdoby čtyř sálů Apoštolského paláce ve Vatikánu.

Continue reading →

Příběh měsíce | Sociální dějiny architektury: Zámek v Moravském Krumlově

and
Minulý semestr se konal netradičně pojatý seminář Za zdmi zámků a paláců: sociální dějiny architektury, v rámci kterého jsme pod vedením doktorů Tomáše Valeše a Jana Galety dostali za úkol zpracovat jeden ze šestice vybraných zámeckých či palácových objektů na Moravě. Zajímat nás neměly ani tak stavební dějiny a autorský podíl s nimi spojených architektů, jako spíše jakým způsobem daná architektura fungovala pro různé skupiny jejích obyvatel, tedy jednoduše řečeno: jak se tam žilo.

Ačkoliv Moravský Krumlov sdílí celou řadu vlastností s daleko známějším Českým Krumlovem – i on je obklopený meandrem řeky a skalisky, která vyvolávají impozantní dojem, a vévodí mu zámek, je dnes poněkud izolovaným maloměstem, turisticky nepříliš atraktivním. Na malé atraktivitě města se podepsaly následky bombardování za druhé světové války, kterému padla za oběť většina historických domů. V podobném stínu nezájmu odborné i laické veřejnosti ležel dlouhou dobu chátrající renesanční zámek. Continue reading →

Příběh měsíce | Česká korunovace Karla VI. (1723)

Čerstvě započatý rok 2023 s sebou přináší výročí jedné významné události vrcholného baroka. 5. září totiž uplyne tři sta let od korunovace Karla VI. českým králem.

Dne 19. června 1723 opustila impozantní kolona kočárů Vídeň, kam se císařský pár navrátil až za šest měsíců, 23. listopadu. Přípravy na náročnou korunovační cestu Karla VI. zaměstnaly na půl roku dopředu množství úřadů u dvora i v zemi. Průvod využil tradiční spojnici z Rakous do Čech, takzvanou Haberskou stezku. Obě cesty společně s pobytem v Praze byly doprovázeny řadou rozmanitých ceremonií, jež s sebou přinášely také četná setkání se zástupci české stavovské obce. Korunovace, uskutečněná po dlouhé proluce od roku 1656, byla specifická z toho důvodu, že Karel VI. byl vůbec prvním panovníkem, který dosáhl hodnosti římského císaře a až poté byl korunován na českého krále. Pro událost ve svém celku je tak charakteristické směšování imperiálního a českého akcentu, jejímž nejvýstižnějším dokladem je vizuální kultura související s korunovační tematikou. Důležitost symboliky tohoto komplexního procesu se pokusím nastínit na dvou konkrétních příkladech. Continue reading →

Kunsthistorik na cestách | Po stopách Caspara Davida Friedricha (1774–1840)

Německý ostrov Rujána je tradičním cílem prázdninových pobytů mnoha turistů. Malebné krajinné scenérie, které přetínají příkré srázy křídových útesů, zde před více než dvě stě lety obdivoval také nejvýznamnější představitel malířství německého romantismu.

Naše putování začneme příhodně tam, kde se odehrály i první krůčky mladého Caspara Davida Friedricha, v jeho rodném Greifswaldu, který se nenachází v cílové ostrovní destinaci, ale ještě na území pevninského Pomořanska. Malíř se zde narodil 5. září roku 1774. Byl pokřtěn v monumentálním halovém kostele Panny Marie, typickém příkladu severoněmeckého cihlového gotické stylu. Místo křtu jako by předpovídalo malířovo zaujetí pro gotické motivy, které se v období snahy o národní emancipaci stanou jedním ze symbolů germánského ideálu. Město Greifswald v současnosti vzdává poctu svému rodákovi především skrze expozici umístěnou ve Friedrichově rodném domě.

Continue reading →

Příběh měsíce | Ut pictura poesis a Jan van Mieris (1660–1690)

Monografie Jan van Mieris (1660–1690) His Life and Work od Margreet van der Hut byla publikována v loňském roce k výročí 360 let od narození tohoto umělce. Kniha přináší řadu nových poznatků o jeho životě i díle. Kromě úspěchů na poli malby neopomíjí ani Mierisovo básnické dílo, a proto je dobrým výchozím bodem pro připomenutí si tohoto zajímavého umělce v červnovém Příběhu měsíce. 

Jan van Mieris (17. 6. 1660 – 17. 3. 1690) byl nejstarším synem a žákem leidenského malíře Franse van Mierise (1635–1681), který své zkušenosti čerpal v dílnách Gerarda Doua (1613–1675) a Abrahama van den Tempela (1622–1672). Téměř celý svůj krátký život, který byl doprovázen řadou zdravotních komplikací, pobýval Jan van Mieris v Leidenu. Působil zde jako člen zdejšího malířského cechu sv. Lukáše a věnoval se převážně portrétní a žánrové tvorbě. Výjimku v rámci zahraničních pobytů představuje poslední rok umělcova života, který strávil v Římě, kde také zemřel. Continue reading →

Fotoreport | Exkurze do jižních Čech

Na začátku května jsme se společně s kolegy z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zúčastnili exkurze, která nás zavedla mimo jiné na několik pozoruhodných památek z období raného novověku. 

První barokní stavba nás čekala v Táboře, kde naše kroky po prohlídce radnice zamířily ke klášteru bosých augustiniánů s kostelem Narození Panny Marie, v jehož interiéru jsme si prohlédli obrazy rakouského malíře Felixe Ivo Leichera (1727–1812), spolupracovníka věhlasného Franze Antona Maulbertsche (1724–1796). Největším překvapením však byla chladná krypta chrámu. Podzemní prostory kostela ukrývají neobvyklou freskovou výzdobu s bohatým rejstříkem motivů, jako je například tanec smrti, přechod duše do podsvětí či poslední soud. Continue reading →

Příběh měsíce | Mikael Toppelius (1734-1821)

27. prosince uplyne přesně dvě stě let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších malířů chrámových interiérů na území Finska. Příběh Mikaela ToppeliA, jehož díla je možné nalézt ve více než čtyřiceti finských kostelech, se Vám pokusím nastínit v následujícím příspěvku.

Rozsáhlé dílo Mikaela Toppelia představuje doznívající tradici bohatě malovaných interiérů dřevěných kostelů na finském území, jejíž počátky lze sledovat již od pozdního středověku. Výstavba svatostánků ze dřeva byla ve Finsku typická především díky vlivu reformace v průběhu 16. století, kdy bylo součástí švédského království. Continue reading →

Aktuality | Berniniho lebka

Státní umělecké sbírky Drážďany svým návštěvníkům přes prázdninové dny nabízí novou výstavu s názvem Bernini, papež a smrt, jejímž ústředním dílem je věrná napodobenina lidské lebky vytesaná z mramoru.

Umělecký mecenát papeže Alexandra VII. a s ním spojená podpora sochaře a architekta Gian Lorenza Berniniho je v rámci dějin umění známou záležitostí. Vedle monumentálního projektu náměstí sv. Petra ve Vatikánu však stojí řada dalších realizací, mezi něž patří také věrná napodobenina lidské lebky. Jejím vytvořením papež pověřil umělce bezprostředně po svém zvolení v roce 1655. Alexandr VII. v lebce spatřoval jakýsi meditační objekt, který má připomínat „křehkost lidské existence“. Dílo vytvořené z kararského mramoru působí na diváka značně realistickým dojmem. Umělec dokázal vytesat i ty nejdetailnější náležitosti lebky, jako jsou švy na její horní části, mezery mezi zuby nebo jemná nosní přepážka. Berniniho skvost je stejně jako skutečná lebka dutý. Continue reading →