Na začátku května jsme se společně s kolegy z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zúčastnili exkurze, která nás zavedla mimo jiné na několik pozoruhodných památek z období raného novověku.
První barokní stavba nás čekala v Táboře, kde naše kroky po prohlídce radnice zamířily ke klášteru bosých augustiniánů s kostelem Narození Panny Marie, v jehož interiéru jsme si prohlédli obrazy rakouského malíře Felixe Ivo Leichera (1727–1812), spolupracovníka věhlasného Franze Antona Maulbertsche (1724–1796). Největším překvapením však byla chladná krypta chrámu. Podzemní prostory kostela ukrývají neobvyklou freskovou výzdobu s bohatým rejstříkem motivů, jako je například tanec smrti, přechod duše do podsvětí či poslední soud.
Následovala kratší procházka, jež nás zavedla mimo Tábor k poutnímu místu Klokoty. Architektonicky nezaměnitelný komplex ukrývá Milostný obraz Panny Marie umístěný na oltáři, jehož autorem je František Seitz. Oproti blyštivému skvostu tohoto zlatnického mistra vyhlížely postranní oltáře poměrně nenápadně. Při bližším pohledu jsme však mohli docenit jejich originálnost. V chrámu jsou totiž instalovány oltáře z období konce První republiky, které na sobě nesou prosby k Panně Marii o zachování československého státu. Daná provolání tak očividně na ještě nedávnou alianci trůnu a oltáře z dob rakouského impéria nebrala ohled. Na místě poměrně nečekaném tak zajásala i ta část kolegů, jejichž zraky se upínají k vizuální stránce národnostní problematiky. První den byl zakončen dramatickým výstupem na zámek Hluboká, při němž nás zastihl silný déšť, jehož přítomnost však posléze dodala prohlídce novogotického zámku tu správnou atmosféru.
Druhý den byl odstartován současnou architekturou v podobě komunitního centra Máj umístěném v jádru stejnojmenného českobudějovického sídliště. Stejně jako první den výpravy nebyl ani ten druhý ochuzen o poutní místo. V tomto případě se jednalo o kostel Panny Marie Bolestné v Dobré Vodě. Tato stavba, postavená na základě návrhů proslulého architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1689–1751) ve svém interiéru ukrývá fresky, které nás, podobně jako ještě v mnoha další případech, donutily k zaklonění hlavy po nepřirozeně dlouhou dobu. Malby zobrazující Oslavu srdce Bolestné Panny Marie provedla zkušená ruka Václava Vavřince Reinera (1689–1743). Údajne díky kvalitnímu českobudějovickému písku patří daný výjev k nejlépe dochovaným freskám tohoto autora vůbec.
Naše pohledy se však musely od kopule chrámu odtrhnout a zaměřit se na další památky v místě našeho ubytování – v Českých Budějovicích. Po zbytek dne jsme tedy již nemuseli využívat služby našeho ostříleného řidiče autobusu a po jihočeské metropoli, ve které se nám stali hlavními průvodci kolegové z FF JU, jsme se pohybovali po svých. Před vstupem do kostela svatého Jana Nepomuckého, který byl vystavěn mezi lety 1914–1915, mnoho z nás nepředpokládalo přítomnost jakéhokoliv barokního mobiliáře. Opak byl však pravdou! Již od vchodu do kostela se naše pozornost soustředila na hlavní oltář, na kterém je instalován obraz již výše zmíněného malíře Franze Antona Maulbertsche (1724–1796), jenž zobrazuje patrona kostela. Obraz pochází původně z farního kostela a podobně jako Leicherova plátna z Jindřichova Hradce je příkladem importů uměleckých zakázek z Vídně. Radost z přítomnosti malby tohoto mistra byla korunována spontánní debatou nad identifikací různých detailů v ní obsažených. Nicméně také samotná architektura kostela – neorománský sloh ze železobetonu s nezvykle prosvětleným transeptem – si získal srdce několika z nás.
Třetí den naší exkurze doprovázely na každém rohu rožmberské růže. Vše odstartovala prohlídka renesančního zámku Kratochvíle, díla stavitele Baldassara Maggiho. Velký počet účastníků v nevelkých prostorách zámku nás přiměl k maximálnímu sblížení s ostatními kolegy, nebránil nám však opět vzhlédnout k rozmanitým motivům štukatérské výzdoby Antonia Melany.
Jedním z témat, které byly společné pro poslední dva dny, bylo prokazování mariánské úcty v prostředí potridentských konfraternit. První z jeho projevů bylo možné nalézt v chrámu v obci Chvalšiny. Ihned po vstupu do kostela došlo k dalšímu spontánnímu okamžiku, kterým byla svižná chůze napříč chrámovou lodí a následné zaplnění prostoru u mariánské kaple, která byla ke kostelu přistavěna roku 1760. Autorem oltářního obrazu v kapli, která byla financována růžencovým bratrstvem, je malíř, jehož zakázky jsou úzce spjaty s regionem jižních Čech. Jedná se o Františka Jakuba Prokyše (1715–1791). Při pohledu do kopule kaple se nám opět naskytl dechberoucí pohled na dramatické výjevy s mariánskou tématikou. Malba řádového umělce zobrazuje na jedné polovině kupole světské a duchovní stavy, které Bohorodička přivinuje pod dlouhý závoj, jenž díky svým rozměrům zaplňuje značnou část výjevu.
Chvalšiny, kostel sv. Máří Magdaleny, kaple růžencového bratrstva, malba světského a duchovního stavu pod ochranou Panny Marie
Poslední den naší výpravy byl odstartován prohlídkou další památky pojící se s rodem Schwarzenberků. Tentokrát se však již nejednalo o dřevem vykládané útulné interiéry zámku, nýbrž o novogotickou hrobku a chladnou kryptu tohoto rodu, která se nachází poblíž Třeboně a je dílem předního vídeňského architekta Friedricha von Schmidta. Cesta po stopách škapulířových bratrstev vyvrcholila návštěvou kláštera Borovany, v jehož útrobách se nachází jedna z nejexkluzivněji provedených kaplí tohoto typu na našem území. Spojujícím prvkem na freskách, jejichž autorem je již výše zmíněný František Jakub Prokyš, je motiv škapulíře, jehož využití může rozhodnout o spasení či zatracení duše smrtelníků. Velmi pěkným zpestřením byla vodárenská věž Jana Kotěry, v jejímž proskleném vrcholku jsme mohli nabýt dojmu osamělého strážce majáku. Závan Asie jsme pocítili v interiéru stavby, který slouží jako galerie budhistického umění. Exkurze byla zakončena návštěvou poutního kostela Nejsvětější Trojice u Trhových Svin.
Fotografie: Petr Janáč a Aleš Flídr