V rámci již tradiční aukce Staří mistři bude dnes večer pod taktovkou vídeňské pobočky aukční síně Dorotheum poskytnuta k dražbě mimo jiné cenná kresba Raffaela Santiho (1483–1520), která sloužila jako přípravná studie pro jednu z fresek umělcovy nejproslulejší zakázky – malířské výzdoby čtyř sálů Apoštolského paláce ve Vatikánu.
List papíru nevelkých rozměrů s oboustrannými kresebnými studiemi, jehož hodnota byla odhadnuta až na 600 000 eur (tedy přes 14 000 000 korun), zaznamenal v průběhu 20. století pozoruhodné provenienční i atribuční změny. Dílo zakoupil kolem roku 1930 z blíže neidentifikovatelné francouzské sbírky nizozemský historik umění a sběratel Iohan Quirijn van Regteren Altena (1899–1980), který jej v jednom ze svých článků chybně připsal Petru Paulu Rubensovi (1577–1644). K připsání recta díla Raffaelovu žáku Polidorovi da Caravaggio (1499–1543) pak došlo v roce 1971 díky konsenzu vyššího počtu badatelů, kteří revidovali dosavadní mylné domněnky. O třicet let později, roku 2001, bylo Polidorovi připsáno jak recto, tak i verso (stalo se tak v rámci monografie o tomto tomto malíři). Navzdory těmto snahám o upřesnění autorství bylo v aukci sbírky van Regteren Alteny, organizované aukčním domem Christie’s v roce 2015, k dané položce doplněno „pouze“ obecné zařazení k italské škole 16. století. Až nynější vlastník díla a profesor Paul Joannides došli k aktuálnímu konstatování, totiž že kresbu na straně recto zhotovil Raffael Santi a ta na straně verso Polidoro.
RECTO: Raffael Santi, Studie k bitvě u Milvijského mostu: jezdec na koni a koňská hlava s okem, vpravo dole inskripce „par RAPHAEL“, červená křída a pero na papíře, 22 x 24 cm
Díky srovnání s výslednou malířskou realizací lze obě kresby přímo vztáhnout k jedné z nejznámějších zakázek v dějinách umění vůbec – výzdobě čtyř sálů Apoštolského paláce v dnešním Vatikánu (Stanze di Raffaello), na níž Raffael pracoval po dlouhých dvanáct let až do své smrti (1508–1520). Dražená kresba se vztahuje ke dvěma freskám v nejmladším, Konstantinově sále, jehož výzdoba byla na základě malířových návrhů realizována jeho pokračovateli, mezi něž náleží především Giulio Romano (1499–1546), Gianfrancesco Penni (1496–1528) a právě již zmíněný Polidoro da Caravaggio (1499/1500–1543). Konkrétně se jedná o fresky Konstantinova donace (1520–1524) a Bitva u Milvijského mostu (1520–1525). U druhého výjevu zaznamenávajícího nelítostný souboj vojsk císaře Konstantina s jeho sokem Maxentiem je možné nalézt k Raffaelově kresbě řadu analogií. Dřívější pokusy o atribuci pracovaly vždy s myšlenkou, že strana recto představuje pozdější studii vzniklou na základě fresky. Výsledná malba od Giulia Romana však oproti Raffaelově kresbě vykazuje zjednodušené kontury a při detailním srovnání lze prokázat drobné odlišnosti a doplňky, které dosavadní úvahy převrací. Výmluvným rysem svědčícím o Raffaelově autorství a zároveň o účelu kresby jakožto přípravné studie je rovněž silný důraz na řetězce různorodých expresivně podaných pohledů jednotlivých účastníků výjevu, charakteristických pro malířovy dramatické kompozice. To dokládá především zvláštní pozornost, již malíř věnoval detailům koňské hlavy a oka.
VERSO: Polidoro da Caravaggio, Studie ke Konstantinově donaci: šalamounský sloup a sedící mužská postava, červená a černá křída na papíře, 22 x 24 cm
Součinnost Raffaela a jeho spolupracovníků na přípravných kresbách k sálům probíhala formou drobných sekundárních doplňků do rohů strany recto či vytvářením zcela autonomních studií na straně verso. Takový postup tvorby urbinského mistra byl vcelku běžný a k zaplnění jednoho listu papíru z obou stran díly dvou (či více) umělců docházelo zřejmě jen s nepatrnou časovou prodlevou. Vedle několika dochovaných děl tohoto typu zachycujících doplňky provedené Giuliem Romanem lze o stejném postupu uvažovat i v případě kresby Polidora da Caravaggia související s freskou Konstantinovy donace. Polidoro byl přijat k podílení se na výzdobě daného sálu patrně kolem roku 1518, což mu nepochybně zajišťovalo přístup k Raffaelovým pracovním studiím. Ukazuje se však, že ve svých kresbách na tomto konkrétním listu daleko pravděpodobněji buď vycházel z přípravné skici Giulia či Penniho vytvořené právě k této fresce, anebo zde předkládal autonomní záznamy své vlastní invence.
U příležitosti dražby vydala aukční síň Dorotheum kromě běžného obsáhlého katalogu Starých mistrů, jehož obsah také nepochybně stojí za pozornost, navíc ještě jeden, který se skrze studii Paula Joannidese soustředí výhradně na tyto jedinečné doklady kreslířské bravury vrcholné renesance.