Vůně jehličí, plamínky svíček, třpytivé vánoční ozdoby, jmelí a cukrovinky – to všechno neodmyslitelně patří k vánočním svátkům stejně jako vánoční stromeček. Kdy ALE vznikly Vánoce, jak je slavíme dnes?  

Dnešní podoba Vánoc, zahrnující slavnostní výzdobu pokojů, rodinnou sešlost u jídelního stolu a dárky hromadící se pod nastrojeným stromečkem, je poměrně novým fenoménem. Vyvíjel se v 19. století, kdy se na přetrvávající starší tradice nabalily nové příběhy a postavy, jež jsou dnes s Vánoci neodmyslitelně spjaty.

Vánoční stromeček

Jedním ze symbolů Vánoc je ozdobený stromeček. Tradice zdobení domovů zelenými stromy, věnci a girlandami je spojováno s obrazem věčného života, přičemž symbol stromu života se objevuje už v kultuře starověkého Egypta a Hebrejců. První zmínky o stromcích strojených u příležitosti vánočních svátku se pojí s protestanským prostředím v německých zemích. Zde byly již v 16. století do domácností umisťovány malé zelené stromečky s dřevěnými a slámovými ozdobami, které nahradily tradiční katolické jesličky. Brzy došlo k rozšíření této tradice a vánoční stromečky našly postupně své místo v protestantských aristokratických rezidencích, kde byly zdobeny voskovými svíčkami, jablky, perníčky a dekoracemi ze sušených bílků známých jako Windgebäck.

Na vídeňském panovnickém dvoře došlo k rozšíření tradice vánočního stromečku až po sňatku arcivévody Karla Rakousko-Těšínského s mladou protestantskou šlechtičnou Henriettou von Nassau-Weilburg. V nově přestavěném paláci na augustiniánské baště, dnes známém jako muzeum Albertina, hostila společně se svým manželem během Vánoc panovnickou rodinu. Oslav se účastnil i Karlův bratr arcivévoda Jan, který celou událost popsal ve svém deníku. Srovnával dřívější oslavy Vánoc z dob svého strýce Alberta Sasko-Těšínského, kdy výzdobu tvořily pouze jesličky a sladkosti a netajil se svým pohoršením z novinek. Okázalou nádherou, zejména řezaným stromkem zdobeným hořícími svíčkami, cukrovinkami, jablky či oříšky, byl doslova znechucen, stějně jako tím, že celý palác byl plný hraček pro děti. Vánoční výzdoba paláce na augustiniánské baště tak u dvora vyvolala senzaci a již následujícího roku 1824 pořídil do svých apartmánů vánoční stromek také císař František I. Protestantský symbol Vánoc tak proniknul na katolický panovnický dvůr do Vídně, odkud se následně šířil po celé monarchii.

Jedním asi z nejznámějších příkladů přenesení tradice z německých zemí, je první vánoční stromek, kterým byl vyzdoben palác královny Viktorie v Londýně. Tradice vánočního stromečku se na Britské ostrovy rozšířila s příchodem prince Alberta, který pocházel z dynastie Sasko-Coburg-Gotha původem ze středního Německa. V roce 1848 byla publikována i rytina, která zpodobňovala královskou rodinu kolem vánočního stromečku osvětleného svíčkami. Toto vyobrazení získalo na značné popularitě a bylo několikrát znovu publikováno v různých novinách a časopisech, a bylo šířeno po britském impériu i do oblasti Nové Anglie. Vánoční stromeček se tak stal velmi rychle senzací a posléze i tradicí.

 

 

The Night before Christmas a Christmas Carrol

Podoba Vánoc se v 19. století více zaměřovala na rodinné oslavy, jejichž oblíbenost, stejně jako tomu bylo také u stromečku, souvisela i s rostoucí oblibou básně The Night Before Christmas (též A visit form St. Nicholas), publikované roku 1823. Ta dala podobu Vánocům, jaké se teď slaví především ve Spojených státech amerických. Báseň zpopularizovala postavu Santa Clause s typickým sobím spřežením, který nosí dárky dětem. Autor básně Clement Clarke Moore zakomponoval do textu soudobé oslavy a tradice spojené se svatým Mikulášem, jenž dával dárky do zavěšených punčoch v předvečer 6. prosince. Moore však tento zvyk přesunul na Štědrý večer.

Twas the night before Christmas, when all through the house

Not a creature was stirring, not even a mouse;

The stockings were hung by the chimney with care,

In hopes that St. Nicholas soon would be there;

Recitace v anglickém originálu zde na odkazu.

Dalším oblíbeným vánočním textem se stala A Christmas Carrol (Vánoční koleda) od Charlese Dickense, která byla publikována roku 1843. První vydání bylo doplněno o kolorované tisky, jež zachycují hlavní události děje, zejména příchod ducha Jacoba Marleyho. Charles Dickens sice nevynalezl viktoriánské Vánoce, ale jeho Vánoční koledě se připisuje zásluha na popularizaci a šíření svátečních tradic. Motivy rodiny, charity, dobré vůle, míru a štěstí, které jsou v knize přítomny, vytvářejí základ viktoriánských svátků a jsou do značné míry součástí Vánoc, které dnes slavíme.

Vánoční dekorace v 19. století

Propracovanou záležitostí se stala v polovině 19. století také vánoční výzdoba. Středověká tradice používání řezaných zelených větví se udržela, ale nabyla jisté sofistikovanosti, kdy začal být důležitější styl a umístění těchto dekorací. Přetrvávalo zdobení dveří a oken větvemi, avšak byl kladen větší důraz na řád a eleganci. V tisku vycházely přesné pokyny pro paní domu, jak vytvořit správnou vánoční atmosféru a vyzdobit dům.

Na Britských ostrovech se pro tyto účely nejvíce používaly červené stužky, svíčky symbolizující Krista jako světlo světa, borovicové jehličí, ozdoby, a hlavně tolik typická cesmína. Viktoriánské Vánoce byly přízračné svými dekoracemi z papírových řetězů, zavěšených sladkostí a svíček. Typické bylo ale také vystřihování papírových vloček a andělů, tvoření řetězů z navlékaných popkornů nebo brusinek, jimiž se zdobily stromečky. Zavěšování skleněných baněk je spojováno s územím Čech a německých zemí, kde byly vyráběny od poloviny 19. století. Odtud se šířily prodejem i do okolních států.

Dávání dárků tradičně probíhalo na Nový rok, ale později bylo přesunuto, jelikož Vánoce se staly významnějšími. Dárky byly zpočátku spíše skromné ​​– ovoce, oříšky, sladkosti a ručně vyráběné drobnosti ​​– které se obvykle zavěšovaly na vánoční stromeček. Když se však rozdávání dárků stalo běžnějším a začaly být větších rozměrů (a často kupované), přesunuly se pod stromeček.

V 19. století vzniklo také množství žánrových maleb zobrazujících veselí během vánočních svátků. Jedním z příkladů může být i olejomalba dánského malíře Vigga Johansena (1851–1935), jež zachycuje tančící rodinu kolem nastrojeného stromečku, což je tradice, kterou skandinávské země dodržují doteď. Rodiny se na Štědrý den drží za ruce a tančí v kruhu a zpívají společně koledy.

Koledy přitom nebyly v 19. století novinkou, ale tradicí, která se začala aktivně oživovat a popularizovat. Viktoriáni považovali koledy za příjemnou formu hudební zábavy a za potěšení, které stojí za to pěstovat. Stará slova dostala nové modernější melodie. V roce 1833 byla vydána první významná sbírka koled. Často se zpívalo ve skupinách na ulici jen tak pro radost nebo se vybíraly peníze na pomoc chudým.

Ať už jsou vaše Vánoce spíše tradiční, stále navazující na 19. století, nebo je slavíte úplně moderním způsobem někde na pláži, tak Vám přeji, ať jsou letos hlavně šťastné a veselé!

 

 

 

Zdroje:

Christian Benedik, The Alberina. The Palais and Habsburg State Rooms, Vienna 2008, s.169–171.

Curbed | Britannica | History | BBC | ThoughtCo.

 

Zdroje obrázků:

TheVictorianWeb | Wikipedia