Začátek každého roku vždy spouští lavinu více či méně věrohodných horoskopů pro každé znamení zvěrokruhu. A Ačkoliv dnes se jedná o populární téma bulvárních tiskovin, dříve se těšilo větší vážnosti.
Astrologie, na níž se horoskopy zakládají, byla po staletí nedílnou součástí lékařství – v rámci svého vzdělání si ji osvojovala většina středověkých lékařů, chirurgů i léčitelů. Tzv. lékařská astrologie (iatromatematika) byla oblíbená a hojně praktikovaná také v raně novověké Evropě. Šlo vlastně o umění propojující v sobě různé vědní obory, např. medicínu, filozofii, matematiku či astronomii. Vzdělávací publikace na toto téma byly na počátku 16. století běžně dostupné a využívané lékaři všech úrovní, od těch s univerzitním vzděláním až po laiky.
Osmiúhelníková planisféra se souhvězdími. Peter Apian, Astronomicum Caesareum, Ingolstadt 1540.
Tato umělecko-vědní disciplína úzce souvisela s tzv. humorální medicínou, kodifikovanou na konci 15. století. Jejím základním předpokladem je, že se lidské tělo skládá ze čtyř tekutin produkovaných čtyřmi vnitřními orgány: srdce – krev, mozek – hlen, játra – žlutá žluč a slezina – černá žluč. V návaznosti na to pak vznikl systém nebesko-zemských vztahů, přičemž jmenované tekutiny spolu se čtyřmi živly spojovali lékařští astrologové s dvanácti znameními zvěrokruhu, ročními dobami, světovými stranami, čtyřmi základními vlastnostmi (teplo, chlad, sucho, mokro), temperamenty a čtyřmi věky člověka. Každému znamení tak přísluší určitá vlastnost, temperament apod. Všichni lidé (pacienti) mají jedinečnou humorální konstituci a jejich zdraví či nemoc jsou definovány relativní rovnováhou, či naopak nerovnováhou zmiňovaných veličin. Jejich rovnováha podléhala mnoha různým faktorům, včetně věku, denní doby, ročního období, stravy, pohybu, geografie, pohybů vesmírných těles atd. Předpokládalo se, že pohyby nebeských sfér hýbou také tekutinami v lidském těle.
Čtyři živly. Isidor ze Sevilly, De responsione mundi et de astrorum ordinatione, Augsburg 1472.
Zajímá-li vás charakteristika a různá doporučení z 16. století pro jednotlivá znamení, nahlédněte do výňatků jedné z dobových publikací – Des weitberümtem M. Johannem Künigspergers, Natürlicher kunst der Astronomei kurtzer Begriff (Štrasburg 1528).
Charakteristickým znakem lékařské astrologie se na počátku 16. století stalo zobrazení „postavy zvěrokruhu“ (anglicky tzv. zodiac man), které se tehdy těšilo postavení exaktně uznávané vědecké pomůcky, než tento status o století později ztratilo. Tato postava vyjadřuje vzájemný vztah mezi nebeskými událostmi a zdravím člověka tím, že zobrazuje znamení zvěrokruhu na lidském těle nebo okolo něj s ukazateli k příslušným částem lidského těla, na které planety v daném znamení působí. Podle zodiakální postavy lékaři vyhodnocovali například kdy je nejvhodnější pacientům pouštět žilou a kdy léčit které části těla. Důležité přitom bylo postavení Měsíce vůči znamení, kterým se řídí postižená část těla. Říkalo se totiž, že pokud se Měsíc zrovna nachází v tomto znamení zvěrokruhu, je léčba daného údu nebezpečná, ba dokonce smrtelná. Během 15. století proto vznikla řada předpisů zajišťující bezpečnost podobných léčebných zákroků skrze povolení vykonávat je pouze za příznivých fází Měsíce. Postava zvěrokruhu nebyla zobrazována samostatně – doplňovaly ji např. planetární tabulky či diagramy a vždy byla součástí širšího informačního nebo obrazového kontextu.
Postava zvěrokruhu. Johannes a Gregorius de Gregoriis, Fasciculus medicinae. Consilium pro peste evitanda, Venice 1493–1494, 8 Recto.
Pozoruhodným příkladem postavy zvěrokruhu je tisk pocházející z titulní strany knihy Armonia astro-medico-anotomica (1690) od Francesca Minnitiho. Jeho šest samostatných klop, odhalujících postupně vnitřní orgány, simuluje pitvu a kolem postavy je zároveň vyobrazeno dvanáct znamení zvěrokruhu indikující příslušné části těla. Pozdní datace tohoto benátského vydání je poněkud neobvyklá, i když částečně vysvětlitelná podobou zodiakální postavy. Anatomické klopové tisky poprvé vynalezl německý lékař a tiskař Heinrich Vogtherr starší ve Štrasburku roku 1538. Jejich plagiované edice z Norimberku brzy ovládly soudobý trh, a to až do počátku 17. století, čemuž odpovídá i toto benátské vydání.
Postava zvěrokruhu, klopový tisk. Francesco Valuasense, Armonia astro-medico-anotomica o sia colleganza degl‘ astri con il microcosmo, Venice 1690, frontispis.
K lékařství neodmyslitelně patřily také horoskopy. Tento výraz označoval zejména kresby nebo diagramy znázorňující postavení planet a znamení zvěrokruhu v určitém čase s ohledem na určité místo. Horoskopy byly individuálně konzultovány, přičemž přihlíženo bylo k místu a času narození pacienta. Na tomto základě přesně určovaly příznivý čas pro zahájení důležitých událostí, jako třeba lékařského ošetření, a také z nich konzultující lékaři dokázali vyčíst odpovědi na pacientovy otázky týkající se zdraví. Pro sestavení horoskopu byl nezbytný výpočet polohy kosmických těles pro určité datum, což vyžadovalo značné matematické schopnosti. Raně novověcí lékaři proto jednotlivé prvky počítali sami jen zřídka a spíše se opírali o již publikovaná data, zaznamenávající zodiakální pozice planet pro určité místo v průběhu několika let.
Schéma nebeských sfér a jejich vztah k pěti zeměpisným zónám Země pro výpočet horoskopu. Peter Apian, Cosmographia, Antwerp 1564, fol. 4 verso.
Na vizuální historii lékařské astrologie v Evropě 15.–17. století je zaměřena on-line výstava Medical Astrology: Science, Art, and Influence in early-modern Europe, kterou uspořádala knihovna univerzity Yale a z níž tento článek čerpá. V rámci výstavy jsou zveřejněno téměř dvě stovky ilustrací ze sbírky raně novověkých textů z Cushing/Whitney Medical Library, Yale University. Výstava má sedm tematických sekcí, v nichž se dočtete nejen o postavě zvěrokruhu, ale také třeba o tzv. planetární postavě, horoskopech, kalendářích a vůbec praktikách lékařských astrologů.
Za tým Centra pro studium raného novověku vám do nového roku přeji, ať horoskopy předpovídají jen spoustu úspěchů a pevné zdraví, které nám už naštěstí nezaručují hvězdy.