V návaznosti na starší příspěvek publikovaný na našem blogu SE OPĚT PODÍVÁME NA umělecká díla, která se podařilo v nedávné minulosti objevit a určit jako tvorbu známých mistrů. Jedná se o dva portréty ze 17. století, které se pod vrstvami špíny a přemaleb skrývaly celá staletí.
Prvním tímto dílem je portrét mladíka, nově určený jako dílo Rembrandtovo. Jedná se o muže s hlubokým pronikavým pohledem, který sedí s rukama složenýma v klíně. Je malován na dřevěnou desku olejovými barvami a v současnosti jsou jeho rozměry 40,4 × 31,3 cm. Obraz několikrát prošel aukčním domem Christie’s, poprvé už v roce 1829 a naposledy roku 1976 (prodáno za 12 000 liber), poté se vynořil až v roce 2004 tentokrát v Sotheby’s (prodán za 33 600 liber). V průběhu 19. a 20. století se malba dražila jako originální Rembrandtovo dílo, v Sotheby’s ji pak ale označili za práci dílenského okruhu, a to zřejmě kvůli intenzivním přemalbám, které obraz v průběhu oněch dvou set let utrpěl. Změny se týkaly hlavně oblečení a také klobouku, který měl sedící muž na hlavě. Nový majitel, který obraz roku 2004 zakoupil, jej kvůli nejasnému autorství nechal prověřit a výsledky potvrdily autenticitu díla. Během dalších průzkumů se podařilo objevit i vrstvení barev typické pro Rembrandtův malířský postup. V roce 2020 pak byly nalezeny pentimenti dokazující autorovu korekci kompozice.
Ony zmíněné proměny díla je možné vystopovat až do sbírky prvního barona Gwydyrského Petera Burrella, která se nacházela na anglickém zámku v Grimsthorpe. Někdy touto dobou byl muži domalován klobouk a rozevřený bílý límec se střapci, zřejmě kvůli zvýšení statusu portrétovaného. V této podobě vstoupil obraz roku 1829 do aukčního domu Christie’s, kde jej popsali jako Portrét purkmistra, a na další aukci v roce 1976 jako Portrét muže, polopostava, v černém klobouku a černém hábitu. Všechny tyto přemalby ale musely zmizet před rokem 2004, neboť naposledy už do Sotheby’s dílo dorazilo bez přemaleb z 18. století.
Nejednalo se ale pouze o proměnu námětu, obraz se měnil i formátem. Při průzkumech se ukázalo, že deska byla na horním okraji seříznuta a zřejmě byla zkrácena i na pravé straně, jelikož se Rembrandtův podpis objevuje až nápadně blízko okraje. Původně tak mohl mít muž okolo sebe mnohem více prostoru, který by dal lépe vyniknout jeho osobnosti a charakteru. Také byl nejspíš původně usazený ne na středu panelu, ale mírně vlevo, což stylisticky odpovídá Rembrandtově tvorbě druhé poloviny padesátých let 17. století.
Podrobnější analýzu poznatků, jak z hlediska provenience, tak z hlediska technologického, lze najít na webové stránce Leidenské sbírky, stejně jako vysoce kvalitní snímky současné podoby obrazu.
Druhým obrazem je portrét Isabely Kláry Evženie, španělské infantky a regentky Španělského Nizozemí, jenž namaloval Anthonis van Dyck a který se objevil ve sbírce historika umění Christophera Wrighta. Ten dílo zakoupil jako jednu z mnoha kopií v roce 1970 za pouhých 65 liber. Obraz visel dlouhá léta v salonu pro hosty a Wright mu nevěnoval přílišnou pozornost. Vysoké kvality malby si všiml až Colin Harrison, kurátor v Ashmoleově muzeu v Oxfordu. Při návštěvě u Wrighta vyslovil myšlenku o možném Van Dyckově autorství, na které ho přivedl pohled na ruce portrétované. Podle něj se dílenské práce v detailech jako jsou dlaně a prsty kvalitativně odlišují od těch malovaných mistrem samotným. Wright proto nechal obraz vyčistit a zrestaurovat a odborníci se shodli, že vznikl pod Van Dyckovým dohledem v jeho studiu, ale je velice obtížné určit, zda jej maloval přímo on sám. Harrison a Wright jsou přesvědčeni, že ruce Isabely s jistotou maloval sám mistr, jiní badatelé jsou stále skeptičtí.
I přes menší nedokonalosti v určení autorství je jisté, že obraz prošel Van Dyckovým studiem a jeho cena se tak ze 65 liber vyšplhala na zhruba 40 000 liber. Po zjištění významu obrazu se jej Wright rozhodl darovat jedné z veřejných institucí, v současnosti je dílo v trvalé výpůjčce ve sbírce holandského a flámského umění 17. století v Cannon Hall Museum v Barnsley.
Zdroje: