V návaznosti na starší příspěvek publikovaný na našem blogu SE OPĚT PODÍVÁME NA umělecká díla, která se podařilo v nedávné minulosti objevit a určit jako tvorbu známých mistrů. Jedná se o dva portréty ze 17. století, které se pod vrstvami špíny a přemaleb skrývaly celá staletí.
Prvním tímto dílem je portrét mladíka, nově určený jako dílo Rembrandtovo. Jedná se o muže s hlubokým pronikavým pohledem, který sedí s rukama složenýma v klíně. Je malován na dřevěnou desku olejovými barvami a v současnosti jsou jeho rozměry 40,4 × 31,3 cm. Obraz několikrát prošel aukčním domem Christie’s, poprvé už v roce 1829 a naposledy roku 1976 (prodáno za 12 000 liber), poté se vynořil až v roce 2004 tentokrát v Sotheby’s (prodán za 33 600 liber). V průběhu 19. a 20. století se malba dražila jako originální Rembrandtovo dílo, v Sotheby’s ji pak ale označili za práci dílenského okruhu, a to zřejmě kvůli intenzivním přemalbám, které obraz v průběhu oněch dvou set let utrpěl. Změny se týkaly hlavně oblečení a také klobouku, který měl sedící muž na hlavě. Nový majitel, který obraz roku 2004 zakoupil, jej kvůli nejasnému autorství nechal prověřit a výsledky potvrdily autenticitu díla. Během dalších průzkumů se podařilo objevit i vrstvení barev typické pro Rembrandtův malířský postup. V roce 2020 pak byly nalezeny pentimenti dokazující autorovu korekci kompozice.
Rembrandt van Rijn, Portrét mladého muže s vousem (s přemalbou z 18. století), cca 1656–1658, olej na desce, 40,4 × 31,3 cm, The Leiden Collection, New York
Ony zmíněné proměny díla je možné vystopovat až do sbírky prvního barona Gwydyrského Petera Burrella, která se nacházela na anglickém zámku v Grimsthorpe. Někdy touto dobou byl muži domalován klobouk a rozevřený bílý límec se střapci, zřejmě kvůli zvýšení statusu portrétovaného. V této podobě vstoupil obraz roku 1829 do aukčního domu Christie’s, kde jej popsali jako Portrét purkmistra, a na další aukci v roce 1976 jako Portrét muže, polopostava, v černém klobouku a černém hábitu. Všechny tyto přemalby ale musely zmizet před rokem 2004, neboť naposledy už do Sotheby’s dílo dorazilo bez přemaleb z 18. století.
Rembrandt van Rijn, Portrét mladého muže s vousy, cca 1656–1658, olej na desce, The Leiden Collection, New York
Nejednalo se ale pouze o proměnu námětu, obraz se měnil i formátem. Při průzkumech se ukázalo, že deska byla na horním okraji seříznuta a zřejmě byla zkrácena i na pravé straně, jelikož se Rembrandtův podpis objevuje až nápadně blízko okraje. Původně tak mohl mít muž okolo sebe mnohem více prostoru, který by dal lépe vyniknout jeho osobnosti a charakteru. Také byl nejspíš původně usazený ne na středu panelu, ale mírně vlevo, což stylisticky odpovídá Rembrandtově tvorbě druhé poloviny padesátých let 17. století.
Podrobnější analýzu poznatků, jak z hlediska provenience, tak z hlediska technologického, lze najít na webové stránce Leidenské sbírky, stejně jako vysoce kvalitní snímky současné podoby obrazu.
Druhým obrazem je portrét Isabely Kláry Evženie, španělské infantky a regentky Španělského Nizozemí, jenž namaloval Anthonis van Dyck a který se objevil ve sbírce historika umění Christophera Wrighta. Ten dílo zakoupil jako jednu z mnoha kopií v roce 1970 za pouhých 65 liber. Obraz visel dlouhá léta v salonu pro hosty a Wright mu nevěnoval přílišnou pozornost. Vysoké kvality malby si všiml až Colin Harrison, kurátor v Ashmoleově muzeu v Oxfordu. Při návštěvě u Wrighta vyslovil myšlenku o možném Van Dyckově autorství, na které ho přivedl pohled na ruce portrétované. Podle něj se dílenské práce v detailech jako jsou dlaně a prsty kvalitativně odlišují od těch malovaných mistrem samotným. Wright proto nechal obraz vyčistit a zrestaurovat a odborníci se shodli, že vznikl pod Van Dyckovým dohledem v jeho studiu, ale je velice obtížné určit, zda jej maloval přímo on sám. Harrison a Wright jsou přesvědčeni, že ruce Isabely s jistotou maloval sám mistr, jiní badatelé jsou stále skeptičtí.
Anthonis van Dyck, Portrét Isabely Kláry Evženie, španělské infantky a regentky Španělského Nizozemí, cca 1628–1632
I přes menší nedokonalosti v určení autorství je jisté, že obraz prošel Van Dyckovým studiem a jeho cena se tak ze 65 liber vyšplhala na zhruba 40 000 liber. Po zjištění významu obrazu se jej Wright rozhodl darovat jedné z veřejných institucí, v současnosti je dílo v trvalé výpůjčce ve sbírce holandského a flámského umění 17. století v Cannon Hall Museum v Barnsley.
Zdroje: