Německý ostrov Rujána je tradičním cílem prázdninových pobytů mnoha turistů. Malebné krajinné scenérie, které přetínají příkré srázy křídových útesů, zde před více než dvě stě lety obdivoval také nejvýznamnější představitel malířství německého romantismu.

Naše putování začneme příhodně tam, kde se odehrály i první krůčky mladého Caspara Davida Friedricha, v jeho rodném Greifswaldu, který se nenachází v cílové ostrovní destinaci, ale ještě na území pevninského Pomořanska. Malíř se zde narodil 5. září roku 1774. Byl pokřtěn v monumentálním halovém kostele Panny Marie, typickém příkladu severoněmeckého cihlového gotické stylu. Místo křtu jako by předpovídalo malířovo zaujetí pro gotické motivy, které se v období snahy o národní emancipaci stanou jedním ze symbolů germánského ideálu. Město Greifswald v současnosti vzdává poctu svému rodákovi především skrze expozici umístěnou ve Friedrichově rodném domě.

Dětství však nebylo jedinou etapou Friedrichova života, jež v Greifswaldu strávil. Do svého rodného města se totiž umělec často vracel. Místem, které ho přitahovalo ze všech nejvíc, byly ruiny bývalého kláštera Eldena. Jeden z jeho nejvýraznějších zachovaných stavebních prvků, vysoký fragment chrámu s gotickým lomeným obloukem, se stal jedním z motivů, jež Friedrich varioval ve velkém počtu svých děl. Použil jej také na plátnu nesoucí název Opatství v Eichwaldu, instalovaný spolu s malbou Mnich u moře roku 1810 na výstavě berlínské Akademie. Díla si díky své formální radikalitě a hluboce duchovnímu charakteru záhy získala velký ohlas, díky čemuž se vzápětí ocitla v majetku pruského krále Friedricha Viléma III. a jsou dodnes považovány za klíčové obrazy německého romantismu. Neméně zajímavé jsou však i malířovy celkové pohledy na toto místo ještě předtím, než prošlo renovací, která byla ostatně z velké části vyvolána právě slávou nabytou skrze Friedrichova díla.

Pomyslnou bránu na ostrov Rujána tvoří město Stralsund, jehož opevněnému historickému jádru vévodí tři cihlové gotické chrámy, do nichž malíř v průběhu svého života nepochybně zavítal. Za návštěvu zcela jistě stojí výstup na věž kostela Panny Marie (jehož oltář zachytil Friedrich na jedné ze svých kreseb), ze které je nádherný výhled na celé okolí omývané baltským mořem. Z města, které se marně snažil v časech třicetileté války dobýt Albrecht z Valdštejna, vede v dnešních dnech na ostrov pohodlné přímé spojení v podobě mostu.

Friedrich prozkoumával Rujánu již od mládí. Jeho skicáře jsou zaplněny různorodými detaily přírody, ze kterých následně sestavoval své kontemplativní krajinné kompozice. Mezi běžnými kresbami zachycujícími různé druhy dřevin, čluny a lodě můžeme nalézt také kreslířský záznam, jež nám nabízí poměrně neobvyklé uskupení balvanů. Jedná se o další Friedrichovo oblíbené téma, megalitické stavby. V kresbě Dolmeny zachytil roku 1806 útvar nacházející se v bývalém parku zámku Dwasieden poblíž přístavního města Sassnitz. Zalíbení v těchto záhadných odlescích dávné minulosti nalezl malíř patrně skrze svého prvního učitele kresby Friedricha Quiestorpa, přítele básníka Ludwiga Theobula Kosegartena, který pocházel právě přímo z Rujány. Stejně jako gotické ruiny, také megalitické stavby vyvolávaly v řadě romantických básníků i malířů nostalgické pocity umocněné symbolickými odkazy k lidské pomíjivosti.

Jednou z dodnes nejznámějších návštěv ostrova uskutečnil malíř v roce 1818. Dne 21. ledna tohoto roku se totiž k údivu svých známých oženil s Carolinou Bommerovou, dcerou drážďanského továrníka. Záhy po sňatku společně vyrazili na líbánky právě na Rujánu. Během pobytu zde namaloval obraz Křídové útesy na Rujáně. Výjev s pohledem na nekonečný mořský horizont je orámován útesy a větvovím stromů, přičemž spolu s divákem jsou výhledem uchváceny také další tři postavy. Jedná se o samotného Friedricha, jeho novomanželku a jednoho dnes těžce identifikovatelného muže, jehož pohled se na rozdíl od manželského páru upíná do dálky za odplouvajícími loděmi. Celý výjev je v kontextu svatební cesty možné vnímat také jako malířovu identifikaci se vstupem do nové etapy rodinného života. Místo, kde byla tato malba vytvořena, je možné nalézt v Národním parku Jasmund. Ostré hrany bělostných špiček útesů bychom zde však dnes hledali marně. Kvůli erozi se podoba pobřeží každým rokem proměňuje. Vlivem mrazu se v zimě odlamují celé části útesů, které na pobřeží tvoří nánosy křídové sutě. Ústup pobřežních částí zapříčiňují také stromy, jejichž koruny se vypínají k směrem moři a usilují o co nevětší přísun světla, což však paradoxně při odlomení od pevniny zapříčiňuje jejich zkázu. Svůj konec ve vlnách Baltu nalezl také náš útes Wissower, který se v důsledku přívalu zmrzlých dešťových srážek zřítil do moře 24. února roku 2005. V dnešních dnech tak již při srovnání nejsou některé Friedrichem zachycené přírodní scenérie téměř k rozpoznání. I přesto však návštěva tohoto pozoruhodného ostrova pomůže každému zájemci pochopit, co na něm bylo pro nejslavnějšího německého romantického malíře tak fascinující.

Zdroje:

Charles Sala, Caspar David Friedrich and Romantic Painting, Paris 1994, s. 153–166.

Thomas Kellein, Caspar David Friedrich: Der künstlerische Weg, München 1998, s. 47.

Jens Christian Jensen, Caspar David Friedrich, Leben und Werk, Köln 1974, s. 35–41.

Kurt Wilhelm-Kästner – Ludwig Rohling – Karl Friedrich Degner, Caspar David Friedrich und seine Heimat, Berlin 1940, s. 44–56.

Cornelius Holtorf, Imaginary Worlds of German Romanticism: Megaliths in the paintings of Caspar David Friedrich, Stone 42, 2002, s. 36–42.

Josef Polišenský – Josef Kollmann, Valdštejn. Ani císař, ani král, Praha 1995, s. 135–139.

Ashmolean Museum Oxford | Staatlische Museen zu Berlin | Wikipedia Commons