Jeden ze dvou dochovaných kartonů vytvořených Michelangelem právě prochází restaurováním
Britské muzeum v Londýně se může pochlubit přípravnou kresbou slavné Michelangelovy Epifanie, vytvořenou v polovině 16. století. V současnosti tento jeden z pouhých dvou dochovaných kartonů prochází restaurováním v nejmodernějších konzervátorských ateliérech muzea, kde se odborníci snaží co nejlépe zachovat složitou strukturu a černé křídové linie. Práce na kartonu začaly už v roce 2018, ale byly přerušeny pandemií. Nyní se dokončení prací plánuje na květen roku 2024, kdy by mělo být dílo opět součástí stálé sbírky Britského muzea.
Michelangelo Buonarroti, Epifanie, 1550–1553
Šestadvacet listů papíru vyrobených z bavlny, konopí a lnu bylo překryto a slepeno dohromady moučnou pastou, aby vznikla plocha o rozměrech 2,32 × 1,65 m, na níž Michelangelo pracoval. Karton pro umělce vytvořil Ascanio Condivi, nevýrazný umělec, známý spíše jako Michelangelův životopisec. Černou křídou vloženou do rákosu pak Michelangelo zobrazil Pannu Marii s Ježíškem u nohou, jak levou rukou odstrkuje mužskou postavu, pravděpodobně sv. Josefa. Před ním se nachází malý Jan Křtitel, po Mariině levici ještě neidentifikovaná postava dospělého muže a v pozadí je naznačeno několik dalších mužských hlav. Na první pohled je zřejmé, že Michelangelo opakovaně měnil kompozici. Původně měla kresba zřejmě znázorňovat Tři krále, odkud by plynul i název díla. Nyní je výjev chápán jako odkaz na Ježíšovy nevlastní sourozence z Josefova předchozího manželství a na nenaplněné manželství Josefa a Marie, která zůstala pannou. Tento výklad zmínky o Ježíšových sourozencích v Evangeliu nabídl Svatý Epifan ze Salaminy (asi 315–403), biskup kyperský a jeden z církevních otců, jehož jméno rovněž mohlo dát Michelangelovu dílu název.
Emma Turner, hlavní konzervátorka, uvádí, že kromě černé křídy použil Michelangelo také uhel. Při bližším pohledu je patrné i křížové šrafování a stínování. Kresba se nacházela v Michelangelově ateliéru v době jeho smrti, ačkoli velké množství svých kreseb údajně umělec před svou smrtí spálil, aby nebyly odhaleny jeho pracovní metody. V Itálii zůstal karton až do konce 18. století, poté putoval do Anglie, Nizozemska a zpět do Anglie. Britské muzeum jej získalo v roce 1875.
Během několika staletí již dílo prošlo několika pokusy o konzervaci. Kresba byla patrně obložena textilií a od 19. století je podpírána hnědým papírem a upevněna do borovicového rámu, jenž už byl odstraněn. Současné práce jsou financované z projektu Bank of America na ochranu umění, který podporuje muzea a další instituce při ochraně historicky nebo kulturně významných děl. Turner a její kolegové nyní zvažují, jak dílo nejvhodněji stabilizovat. Používají proto nejrůznější metody výzkumu, jako zobrazování pomocí transformace odrazu (RTI), tedy fotografickou metodu, která odhaluje informace o povrchu neviditelné při běžném zkoumání. Do konce roku čeká restaurátory složitý a riskantní krok, kdy se pokusí překlopit dílo, aby mohli podrobně prozkoumat rubovou stranu, včetně několika trhlin, které procházejí jak kresbou, tak podkladovým papírem. Posléze chtějí karton připevnit na lehkou, ale pevnou hliníkovou desku z voštin a zarámovat tak, aby bylo možné vystavit nedávno odkryté okraje kartonu. Turner připouští, že Epifania již nikdy nebude v perfektním stavu, ale doufá, že práce umožňují kresbu alespoň stabilizovat.
Zdroje:
Obrázky:
