185. výročí narození architekta Augusta Prokopa

15. srpna 1838 se v Jihlavě narodil August Vincenz Andreas Prokop, nebo také August Čeněk Ondřej Prokop, jak je roku 1868 česky zapsán v matrice coby ženich. Tento činorodý muž vystudoval architekturu ve Vídni a během své kariéry působil nejen jako architekt, ale i ředitel UMPRUM muzea v Brně, profesor na vysokých školách v Brně a ve Vídni, jako pracovník památkové péče a restaurátor, propagátor a teoretik architektury a nakonec jako diletující historik umění. v roce 1904 totiž ve čtyřech svazcích vydal první skutečně komplexní pojednání o dějinách umění na Moravě.

August Prokop v 70. letech 19. století a okolo roku 1900

„Nekulaté“ výročí Prokopova narození je dobrou příležitostí, jak si ho připomenout jako architekta, jehož stavby dodnes přitahují pozornost svou kvalitou a promyšleným vizuálem – ať už jde o synagogu ve Velkém Meziříčí, tělocvičnu v Brně, kostel v Tvarožné či Redlichovu vilu ve Slavkově. Je ale vhodné připomenout jej také z toho prostého důvodu, že dodnes se jen málokteré pojednání o dějinách umění obejde bez toho, aby citovalo jeden ze čtyř svazků jeho Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher beziehung (vydáno ve Vídni 1904). Na cca 1500 stranách Prokop vylíčil dějiny moravského umění (se zvláštním zřetelem k architektuře) od středověku po jeho současnost a doprovodil to stovkami fotografií a plánů, které jsou mnohdy unikátní. Své dílo založil na vlastním dlouholetém výzkumu a z hlediska architektury odvedl poměrně dobrou práci. Ovšem v částech věnovaných ostatnímu umění se dopustil desítek, ne-li stovek omylů a chyb. Ty mu dostatečně vyčetli již jeho současníci a ukázali, že především co se týče malířství a sochařství baroka, nemá smysl na jeho údaje vůbec spoléhat. Prokop nebyl historik ani historik umění, a to se značně podepsalo na jeho pracovních metodách i na výsledku. Knihu, která mu zabrala roky práce, tak dnes musíme chápat v prvé řadě jako dobový dokument. Ostatně i v jeho době to byla zároveň taková „coffee table book“.

Die Markgraftschaft Mähren in Kunstgeschichtlicher Beziehung

Vyzdvihnutí je pak hodna zejména veřejná činnost Augusta Prokopa. Za svou kariéru totiž v Brně a ve Vídni proslovil mnoho přednášek, zvláště pro širší veřejnost. Část z nich pak také publikoval. Desítky jich věnoval moravské architektuře a památkám, klášterům (Velehrad), hradům (Buchlov, Pernštejn), zámkům (Telč) i městům (Brno, Olomouc), jako jeden z prvních se věnoval moravské barokní architektuře. Krom toho však poutavě seznamoval publikum také s uměním doby Lucemburků, mluvil o kolínské katedrále, o Alhambře a španělské architektuře, o Donatellovi, Hansi Makartovi, o knihách a jejich vazbě a výzdobě, o Friedrichu Schmidtovi, Fuggerovském domě v Augsburgu, o japonském uměleckém řemesle, kobercích, koptském umění, o předmětech ze zlata a kovů, o objevení Tróje atd. Šíře jeho záběru byla tedy obdivuhodná. Přednášky navíc doprovázel fotografiemi promítanými skrze skioptikon (jednoduchou promítačku), plány, nákresy či grafy.

August Prokop, jeho tvorba a především šíře jeho profesních aktivit a společenských vztahů jsou v současnosti podrobovány novému kritickému výzkumu a v plánu je vydání monografie o této osobnosti. A v tomto světle je 185. výročí jeho narození dobrou příležitostí k připomenutí několika jeho doposud opomíjených nebo zcela zapomenutých architektonických realizací, byť se jedná v celkovém ohledu o drobnosti. Je také třeba říci, že nebýt krachu na vídeňské burze v roce 1873, zřejmě by se nikdy nevrátil do Brna a zůstal by vídeňským architektem. Zda by tam zazářil tak jako na Moravě, či zapadl jako mnoho jeho současníků, je jiná otázka. Pokud tedy budeme Prokopa považovat za moravského architekta, přičemž on sám se za Moravana vždy označoval, pak právě jeho vídeňská činnost je tím, čím mezi svými kolegy vyniká. Jen těžko budeme v druhé polovině 19. století hledat jiného architekta z Moravy, který by se v hlavním městě mocnářství uplatnil a přitom tam trvale nezůstal. Prokop nejdříve od konce 60. let 19. století pracoval jako zástupce ředitele společnosti Wiener Baugesellschaft, která měla na starosti výstavbu budov Kunsthistorisches Museum a Naturhistorisches Museum od Sempera a Hasenauera a dalších objektů v hlavním městě, například Chemického institutu od Heinricha Ferstela, s nímž se Prokop osobně znal. Na počátku 70. let 19. století však ve Vídni stavby sám také projektoval.

Palác Müller
Hotel Union
Hotel Union

Ve své knize zmiňuje, že je autorem hotelu Union (1872) na Nussdorfestrasse, který i spoluvlastnil. Velkolepá hotelová hala se světlíkem připomene Prokopův starší projekt společenského sálu u hotelu Czap v Jihlavě. Pro svého známého Johanna Nepomuka Müllera, uhlobarona z Rosicko-Oslavanska, vyprojektoval rovněž nájemní palác na Kolingasse (1872). Obě vídeňské stavby se nesou v duchu italizující neorenesance hansenovského ražení a jejich fasády připomenou Prokopem projektovaný nájemní dům Fanny Nožičkové na Lidické ulici v Brně (1869, kde se narodil Jan Kotěra). Ačkoliv pouze skrze osobní kontakty či vlastní investici, přesto byl Prokop schopen se ve Vídni architektonicky prosadit. Bezpochyby také s ohledem na stavební typ hotelu a nájemního paláce se nepouštěl do experimentů s cihelnou neogotikou jako na Moravě, ale využil pro své realizace slovník typické vídeňské neorenesance.

Wannieckova vila

Z doby, kdy podruhé pobýval v  Brně, pak pochází dvě další zajímavé realizace. Někdy v letech 1878–1889 vyprojektoval v Želešicích vilu pro továrníka Friedricha Wanniecka. Jedná se o typický exemplář historizující vily, kdy hlavní těleso je hmotově rozrušeno různými verandami, lodžiemi a vystupujícími rizality a celou stavbu doplňuje věž. Prokop s Wannieckem koncem 80. let 19. století čile spolupracoval na přípravě stavby Německého domu, a bezpochyby právě proto dostal v této době i zakázku na vilu. V Prokopově tvorbě stavba svým hmotovým pojetím zapadá do řady vil (Hermíny Ripkové, 1883–1885, Hermanna Redlicha, 1884, Jenny Langové, 1888, zbořeno), nekoresponduje však s nimi svým formálním pojetím. Nejedná se totiž o stavbu využívající atikové štíty, cimbuří a prvky severské neorenesance, ale ve velkém uplatňující dřevěné konstrukce a hrázděné zdivo. Snad na přání stavebníka tak tady Prokop užil repertoáru heimatstilu.

Festhalle v Pisárkách

V roce 1892, na konci Prokopova druhého brněnského pobytu, než jej císař povolal coby profesora do Vídně na Vysokou školu technickou, vyprojektoval ještě dočasnou dřevěnou slavnostní halu na střelnici v Pisárkách pro IV. celorakouské spolkové střelby. Tato velká společenská událost přitáhla do Brna tisíce návštěvníků, včetně císaře. Je dobré zmínit, že členem střeleckého spolku v Brně byl také Adolf Ripka von Rechthofen, objednavatel projektu pisárecké vily pro svou ženu Herminu. Sám Prokop byl součástí pořadatelského týmu Spolkových střeleb coby předseda stavebního odboru. Navrhl pro tuto příležitost dřevostavbu v kulisovitém stylu hradu, s věžičkami a vyhlídkovou galerií nad vstupem, přičemž se jednalo o velkou hodovní síň (1290 m²) s kuchyní a dvěma výčepy, kde u stolů mohlo sedět až 950 osob a věnovat se dobré zábavě u jídla a pití.

Ke 185. výročí narození Augusta Prokopa tak lze dodat, že tato osobnost nabízí stále nové možnosti interpretací i základního výzkumu a zejména představuje ideální ilustrativní případ pro mnohostranné poznání architektonické praxe v 19. století, především ve spojení se sociálními aspekty tohoto povolání.

Zdroje:
  • Emil Winkler, Technischer Führer durch Wien, Wien 1873.
  • Der Bautechniker, 1892.
  • August Prokop, Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher beziehung IV, Wien 1904.
  • Mährisches Magazin für  Biographie und Kulturgeschichte I, Brünn 1908.
  • Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815–⁠1915: Průvodce, Brno 2006.
  • Pavel Zatloukal, August Prokop, Prostor Zlín, č. 3, 1997.
Obrazová příloha: