Krádeže, ničení či padělání. Média v loňském roce snad každý měsíc přišla se zprávou o takovýchto zločinech v oblasti umění. Tento článek přináší stručnou rekapitulaci toho nejdůležitějšího, co bylo v loňském roce odcizeno, poničeno, paděláno či naopak po dlouhých letech navráceno.

Zločiny v umělecké sféře nejsou ničím novým a neslýchaným – dějí se prakticky neustále. Jen na začátku letošního roku byly například nalezeny ukradené Picassovy a Chagallovy obrazy, ale i ztracený obraz Gustava Klimta. Historie je samozřejmě krádežemi uměleckých děl opředena. Snad každý si je vědom slavné krádeže a návratu Mony Lisy v Louvru na počátku 20. století, jež učinily obraz Leonarda da Vinciho onou legendou, kterou dnes je (více zde a zde). Fascinující krádeží, jež doposud čeká na své rozuzlení, bylo také odcizení Rembrandtových, Vermeerových a Degasových obrazů a kreseb ze sbírek Isabelly Stewart Gardner v Bostonu roku 1990, která se před časem dočkala úspěšné série na Netflixu, o níž jsme referovali i na našem blogu.

Ne všechny návraty ukradených uměleckých děl, jejich poničení či odcizení se ovšem takto významně zapíší do historie. Například v roce 2004 byla odcizena barokní soška andílka z kostela v mé rodné vesnici, Březové u Vítkova, a následně byla objevena po devíti letech u italských pašeráků umění, zakomponovaná do nábytku. Řada podobných zločinů spojených s uměním zůstane širší veřejnosti neznáma a ani tento článek nemůže zmínit všechny, přesto se zde pokusím připomenout alespoň pár událostí, které proběhly či měly dohru v minulém roce, a které stojí za to si připomenout.

Obrovským tématem je již tradičně otázka pravosti uměleckých děl a problematika padělků a falzifikátů – přesně to řešila například španělská policie v dubnu minulého roku. Na uměleckém trhu se totiž objevily čtyři obrazy, nabízené jako výtvory Francisca Goyi a Diega Velázqueze. V obrazech byly rychle rozpoznány padělky, byly zkonfiskovány a policie započala vyšetřování podezřelých padělatelů. Ti si od prodání těchto padělků slibovali slušné peníze – celkem 76 miliónů eur. Není proto divu, že padělání uměleckých děl je dle šéfa regionálního policejního oddělení čtvrtý nejvýnosnější druh trestné činnosti ve Španělsku (ač kvalita těchto konkrétních padělků není příliš vysoká). Více o případu se dočtete zde a zde.

Ani květen se neobešel bez dramat ve světě umění. Definitivního rozuzlení se dočkala velká krádež z roku 2019. Skupinka ozbrojených mužů se tehdy vloupala do slavné Grünes Gewölbe v Drážďanech a ukradla ze sbírky šperky v celkové hodnotě 113 miliónu eur. Při této krádeži došlo kromě poničení majetku také ke žhářství. Loupež proběhla v rozmezí pouhých deseti minut a samotní lupiči se o ní vyjádřili jako o překvapivě jednoduché. Ke konci roku 2022 byla většina ukradených klenotů navrácena (což činilo celkem 31 předmětů) a v květnu minulého roku došli zloději spravedlnosti a vysloužili si tresty čtyř až šesti let odnětí svobody. Odsouzení jsou také spojováni s berlínským klanem Remmo, který má na svědomí řadu dalších zločinů, z nichž některé jsou propojeny dokonce i s vraždami.

V červnu dospěla ke svému konci další krádež, která měla ještě starší kořeny. Do Polska se vrátil obraz Madona s dítětem z 16. století od Alessandra Turchiho. Dílo bylo před druhou světovou válkou umístěno v paláci Lubomirských v Przeworsku, ze kterého bylo v době války odcizeno nacistickým vojskem a přemístěno do Německa. Odtud putoval obraz do New Yorku, kde se na konci 20. století objevil v aukci, ale opravdu znovuobjeven byl až v roce 2022, kdy se dostal do aukce v Japonsku. Naštěstí byl ihned rozpoznán jako odcizené dílo a z aukce byl stažen ještě před jejím začátkem. Po domluvě nejen s tehdejším majitelem obrazu, ale i oběma zeměmi se obraz v minulém roce konečně vrátil do Evropy, kde se plánuje jeho vystavení v Muzeu knížat Lubomirských ve Vratislavi (o případu též zde).

Aukce jsou očividně obrovským pomocníkem při hledání ztracených či ukradených obrazů. V červnu totiž došlo ještě k jednomu objevu, kterému dopomohly aukční síně. Roku 1979 byla z Umělecké galerie v Yorku odcizena oboustranná pozlacená oltářní deska z 15. století. Tento obraz byl zařazen do takzvané Duke’s Auction, ale obratem z ní byl také stažen, aby byl prověřen v databázi The Art Loss Register, což je největší databáze pro hledání a rozpoznávání kradených či ztracených obrazů. Díky tomuto kroku bylo velmi rychle zjištěno, že se jedná o kradený kus a panel byl (se souhlasem majitelky) navrácen yorkské galerii. Majitelka obrazu o jeho minulosti a ceně údajně neměla tušení a zdědila ho po svém otci, který dílo pravděpodobně také zakoupil bez povědomí o jeho minulosti.

Ani srpen se neobešel bez rozuzlení nějaké loupeže. Více než 250 starověkých artefaktů bylo navráceno Itálii poté, co byly v 90. letech minulého století odcizeny a následně rozprodány po Spojených státech. Značná část těchto předmětů skončila nejen u soukromých vlastníků, ale dokonce i v několika muzeích. Jedním z nich mělo být i muzeum The Menil Collection v Houstonu, které však podle vyjádření své mluvčí dar těchto objektů nikdy nepřijalo a odkázalo dárce na italské ministerstvo kultury. To naopak tvrdilo, že majitel vrátil objekty až po policejním odhalení, nikoliv na popud muzea. At už tomu bylo jakkoli, i tyto předměty se v srpnu minulého roku šťastně vrátily do Itálie, a následovaly tak objekty navrácené v roce 2022.

Velmi zajímavý případ rezonoval médii v prosinci. Ač není zcela kriminální, je zcela určitě neméně zajímavý. Hlavním aktérem je zde obraz Madony s dítětem z konce 15. století od Sandra Botticelliho. Dílo se původně nacházelo v kapli v městečku Santa Maria la Carità, odkud jej získala do vlastnictví rodina Somma. Státní úředníci se o obraz začali zajímat po více než padesáti letech, kdy proběhla jeho poslední prohlídka, a nalezli jej v natolik špatném stavu, že vyžadoval větší restaurátorský zásah. Rodině proto bylo dílo odebráno za účelem jeho konzervace. Zároveň však vyvstala otázka, do jaké míry má na obraz rodina právo a zda jí bude navrácen. Není totiž zcela jasné, jak se do jejího vlastnictví dílo dostalo. Nicméně ať už bylo získáno legálně či nikoliv (a ať již bude či nebude vlastnictví přiznáno), do rezidence rodiny Somma se určitě nevrátí a bude po opravě z bezpečnostních důvodů umístěn do muzea, které je pro něj schopno zajistit lepší podmínky .

Zmiňme na závěr ještě možnosti, které jsou v současné době využívány za účelem omezování nelegálního obchodu s kradeným uměním. Jednou z nich je vytvoření virtuálního muzea ztracených či ukradených uměleckých děl (více zde a zde). Do projektu se v minulém roce zapojilo UNESCO s Interpolem a otevření muzea je zatím stanoveno na rok 2025. Hlavním cílem projektu je zvýšit povědomí o ilegálním obchodování s uměním a pomoci při navracení ukradených děl.

Problémem je samozřejmě samotná existence černého trhu s uměním. V České republice se každoročně setkáváme s velkým množstvím loupeží umění (dle ČT24 v roce 2022 došlo ke 166 případům krádeží starožitných a uměleckých objektů) a vypátrat se daří pouze zlomek odcizených předmětů, jelikož jsou velmi rychle prodány na černém trhu do zahraničí. Právě z důvodu zvýšení efektivnosti procesu navracení takových uměleckých objektů podepsalo v minulém roce Ministerstvo kultury, Národní památkový ústav a Policie české republiky dohodu o spolupráci při pátrání, identifikování a vymáhání uměleckých děl.

Důležitý krok v oblasti navrácení děl právoplatným majitelům podnikla v minulém roce také Itálie. Ve všech stáních muzeích byla nařízena inventura veškerých artefaktů, která měla za cíl zmapovat původ jednotlivých exponátů. Velké množství těchto objektů totiž původem patří například do Libye či Etiopie a bylo přivezeno do Itálie fašistickými či jinými vojsky při válečných konfliktech. Tato forma inventury veškerých majetků jednotlivých muzeí po celém světě by mohla dopomoci k vypátrání či navrácení zcizených děl.

Jak tedy můžeme vidět, jen z tohoto krátkého souhrnu, jenž nebyl schopen pojmout ani třetinu všech kriminálních příběhů z oblasti umění za rok 2023, jsou páchané zločiny v této sféře velmi rozmanité. Mnohé z nich naštěstí dojdou šťastného konce a ukradené či ztracené objekty se opět naleznou a navrátí na svá místa (ač třeba až po desetiletích). Můžeme tedy jen doufat, že se rok 2024 ponese v duchu návratu ukradených a objevení ztracených děl, a nikoliv jejich krádeží a ničení.

Zdroje:

Na použité zdroje informací a původ snímků je odkazováno v textu.