Na úpatí Qurinalu, mezi Piazza dei SS. Apostoli, Via Quattro Novembre a Via della Pilotta se rozprostírá blok jednoho z nejimpozantnějších paláců Říma, paláce rodiny Colonnů. Své brány veřejnosti otevírá pouhé dva dny v týdnu na několik málo hodin, na které se rozhodně vyplatí každému návštěvníkovi italské metropole počkat.
První doklady o existenci paláce se datují do druhé čtvrtiny 13. století a v roce 1341 palác hostil Francesca Petrarcu při příležitosti korunovace Stefana Colonny. K formování dnešního komplexu kolem ústřední zahrady ale začalo docházet v průběhu 16. století, kdy rodina Colonnů vlastnila sedm paláců, z nichž většina vytvořila základ pro rekonstrukci stávající architektonické struktury. Její výstavbu započal kardinál Girolamo I. Colonna v polovině 17. století, na nějž poté navázal jeho synovec Lorenzo Onofrio Colonna. Dokončení většiny stavebních aktivit pak proběhlo za Lorenzova syna Filippa II. Interiéry paláce v sobě ukrývají nejen jednu z největších soukromých obrazových kolekcí Říma, ale rovněž obrovské množství nástěnných maleb od umělců zvučných jmen jako Gaspard Dughet, Cavalier Tempesta, Sebastiano Ricci, Benedetto Luti či Pompeo Batoni a mnoha dalších.
1. Zahradní fasáda Palazzo Colonna
Antické dědictví: na troskách římského serapea
Na rozlehlé ploše dnešní vily Colonna, papežské univerzity Gregoriana, Piazza del Quirinale a Via XXIV Maggio stál původně honosný chrám boha Serapise, božstva spojujícího v sobě řecko-egyptskou úctu k bohům Osiridovi a Apidovi, která původně pronikla do Alexandrie. Z různých starověkých center spjatých se Serapidem náležel chrám na Quirinalu k největším a svou monumentalitou se řadil mezi nejokázalejší chrámové komplexy starověkého Říma. Výstavba serapea se dávala do souvislosti s vládou římského císaře Marca Aurelia Severa Antonina, zvaného Caracalla, či obecně se severovskou dynastií. Novější studie nicméně přehodnocují daná stanoviska a posouvají dataci chrámu hlouběji do minulosti ve spojení s císařem Hadrianem či jeho adoptivním synem Antoniem Piem. Za vlády Septima Severa a Caracally pak pravděpodobně došlo k druhé fázi výstavby chrámového areálu, spjaté s renovací po požáru Říma roku 181.
2. Rekonstrukce původní podoby serapea
Serapeum bylo tvořeno monumentálním nádvořím s kolonádou, ceremoniálním prostorem se sochami a obelisky a svatyní samotnou s mohutnými a vysokými sloupy a mramorovým schodištěm. Působivost původního celku mohou dokumentovat fragmenty někdejší stavby a jejích dekorací, zejména obrovského kladí, které se po dlouhou dobu nacházelo v zahradách vily Colonna, či různé písemné, kresebné a grafické záznamy stavby z ruky renesančních umělců (např. Andrey Palladia nebo Maartena van Heemskercka ad.). Objevují se rovněž názory, že slavné sousoší Kastora a Polluxe z Piazza Quirinale či sochy říčních božstev (Nilu a Tibery) zakomponované Michelangelem do schodiště před Palazzo Senatorio pocházely právě z chrámu boha Serapida na Quirinalu.
Na Quirinalu, ukryté v zahradách vily Colonna, jsou dnes patrné spíše sporé pozůstatky velkolepého serapea, jehož velká část padla za oběť stavbě paláce Colonna, vystavěného na struktuře někdejšího chrámového římského schodiště. Povolení ke stržení římského chrámu získal Filippo I. Colonna od papeže Urbana VIII. roku 1625, přičemž při stavbě paláce využili původní mramory ze serapea. Palácová kolekce rodu pak ukrývá díla, která byla patrně nalezena v troskách římského chrámu, jako například sochu krokodýla z růžové asuánské žuly datovanou do počátku třetího století po Kristu.
Galleria Colonna
Hlavní část galerie Colonna se nachází v jižním křídle palácového komplexu a tvoří jej tři velké sály, z nichž jako první návštěvníka uvítá „síň bitevního sloupu“ (Sala della Colonna Bellica), označeného podle rodinného emblému, sloupu z červeného mramoru, stojícího v samotném středu sálu. Tento prostor je oproti vedlejším místnostem vyvýšen, což se přisuzuje jeho inkorporování do pozůstatků starší stavební konstrukce (věže). Na klenbě místnosti zobrazil roku 1700 Giuseppe Bartolomeo Chiari vojevůdce Marcantonia II. Colonnu, kterého coby novodobého Herkula přivádí hrdinský Herkules před trůnící Pannu Marii na nebesích. Symboliku heroické linie představuje Herkulův hlavní atribut, kyj, který byl předán do rukou Marcantoniovi. Několik schodů a dva monumentální korintské sloupy oddělují tuto síň od hlavního sálu (Sala Grande), jehož rozměry, mramorová podlaha a bohatá výzdoba zhmotňují exkluzivitu a luxus paláce. Velká galerie vznikla na místě, kde patrně původně stály stáje či sklady a v roce 1650 tu architekt Antonio Del Grande započal svůj stavební projekt, na němž se s přestávkami pokračovalo do roku 1688 a dále i později, pod taktovkou Girolama Fontany v letech 1693–1703. Dokončení interiérových dekorací velkého sálu zabralo rovněž několik desetiletí, přičemž jako první byla objednána luxusní malovaná zrcadla s květinami a putti, která připravoval Carlo Maratta spolu s Mariem dei Fiori a později Giovannim Stanchim (dokončeno 1660 a 1670). Ze západní strany uzavírá trojrozměrnou galerii další předpokoj, „sál krajin“ (Sala dei Paesaggi), jehož strop dekoroval mladý Sebastiano Ricci v letech 1693–1695 alegorickou kompozicí celebrující vítězství Marcantonia II. Colonny v bitvě u Lepanta.
8. Sala della Colonna Bellica
Slavné činy Marcantonia II. Colonny na klenbě Sala Grande
Strop velké galerie paláce byl mezi lety 1675–1678 vymalován dvojicí spolupracujících malířů původem z Luccy – Giovannim Colim a Filippem Gherardim, kteří v Římě pracovali v okruhu Pietra da Cortony. Celý prostor je dedikován činům významného vojevůdce z řad Colonnů, Marcantoniovi II., přičemž historické události spjaté s jeho životem jsou vylíčeny v pěti scénách v chronologickém časovém sledu, počínaje výjevem ve spodní části galerie. První scéna se vztahuje pravděpodobně ke květnu roku 1570 a zachycuje koncil vedený benátským dóžetem, jehož cílem byla příprava na porážku tureckých vojsk. Následuje vylíčení 11. června roku 1570, kdy Marcantonio II. Colonna složil přísahu v papežské kapli, kde mu papež Pius V. svěřil velení flotily a standardu Svaté Ligy. V samotném středu sálu, v obdélném poli, vystupuje Marcantonio II. Colonna jako vítěz slavné námořní bitvy u Lepanta, která se v korintském zálivu odehrála 7. října roku 1571. Křesťanské loďstvo rozprášilo turecké galéry vedené Ali Pašou, který v boji rovněž padl. Ukořistěné turecké praporce byly pak dlouho uchovávány v paláci Colonna a předpokládá se, že malíři Coli a Gherardi využili těchto standard pro svou práci a originály si pro fresku na místě kopírovali.
Ve čtvrtém poli výzdoby se vojevůdce objevuje ve zbroji, ověnčen řádem zlatého rouna, jak triumfálně vstupuje do Říma na bílém koni, jenž mu byl darován papežem. Tohoto slavnostního procesí, které do města prošlo římskou branou San Sebastiano 4. prosince roku 1571, se zúčastnilo pět tisíc osob včetně tureckých zajatců. Triumfální průvod, vedoucí kolem Colossea či Konstantinova oblouku, dokumentuje mj. dobový lept Francesca Tramezzina. Poslední z výjevů sálu ukazuje vztyčení bronzové sochy Marcantonia II. Colonny na Kapitolu, které se odehrálo 25. listopadu 1595.
11. Francesco Tramezzino, Triumfalní průvod Marcantonia II. Colonny, 1571
Sbírky
Nedílnou součást interiérového bohatství paláce Colonna tvoří jeho bohaté obrazové kolekce, pokrývající stěny všech sálů a apartmánů, a sbírky soch, antikvit, nábytku a uměleckého řemesla. Z mistrovských kusů lze jmenovat například olejomalbu Venuše, Kupid a Satyr od Agnola Bronzina, krajiny Gasparda Dugheta, portrét muže z ruky Paola Veronese či věhlasného Jedlíka fazolí od Annibale Carracciho z osmdesátých let 16. století. Posledně jmenované plátno s realistickým zachycením sedláka při jídle se ještě v roce 1678 nacházelo ve sbírce Niccola Pallaviciniho než přešlo do kolekcí Colonnů a stalo se jedním z největších lákadel paláce na Quirinalu, který po staletí zůstává sídlem této římské rodiny.
Obrázky:
Úvodní foto: Galleria Colonna
- homeinItaly.com
- Taylor 2004, s. 229
- Wikimedia Commons
- Flickr
- turismoroma.it
- ostia-antica.com
- ostia-antica.com
- Galleria Colonna
- WGA
- thearteller.com
- Wikimedia Commons
- Wikimedia Commons
- artsupp
Literatura:
Eduard A. Safarik, Palazzo Colonna. Guide, Roma 2000.
Rabun Taylor, Hadrian’s Serapeum in Rome, American Journal of Archaeology 108, 2004, č. 2, s. 223–266.
Carlo Cresti – Claudio Rendina, Die römischen Villen & Paläste, Köln 1998.