S NASTÁVAJÍCÍM JAREM PŘICHÁZÍ NEJEN VYTOUŽENÉ PAPRSKY SLUNCE, ALE I spoustu nových výstav. v následujícím článku vám nabídneme program na slunné dny i aprílové přeháňky. vybírat můžete ze známých jmen uměleckého kánonu, bizarností z jezuitských misií, z bohaté ptačí říše, a na své si přijdou i fanoušci skutečného undergroundu!
TUZEMSKÉ VÝSTAVY:
Idea Krásy. Barokní malířství v Římě | Arcidiecézní muzeum Olomouc
29. 1. 2026 – 19. 4. 2026
Název i koncept výstavy v Olomouci vycházejí z estetické teorie Giovanni Pietra Belloriho (1613–1696), který v druhé polovině 17. století nabádá umělce k idealizaci viděného. Příroda je nedokonalá a umělcovým úkolem není ji jen napodobovat, ale přidat k ní výsostnou Krásu – metafyzický ideál uvnitř každého, kdo se naučí dívat, hledat a konstruovat realitu podle intelektuálních pravidel. Právě z těchto ideových důvodů se na výstavě představí malíři následující kresebnou klasicistní linii baroku nastíněnou akademií bratří Carracciů, jako je Carlo Maratti (1625–1713), Carlo Saraceni (1579–1620), Pier Francesco Mola (1612–1666) či Francesco Guarini (1611–1651). Vzhledem k tomu, že výstava naakumulovala to nejlepší z italského klasicistního baroku, co se na území České a Slovenské republiky nachází, je možné ji nazvat skutečným „výběrem z hroznů“ 17. století.
1. Pohled do výstavy Idea Krásy v Arcidiecézním muzeu Olomouc.
Svět pod povrchem: Jeskyně, podzemí a podsvětí v umění 19. století |
Západočeská galerie v Plzni
27. 2. 2026 – 24. 5. 2026
V Západočeské galerii v Plzni objevují kurátoři Petr Šámal a Petra Kolářová v nové výstavě tajemství podzemí, které odedávna živilo svou uzavřeností a neprobádaností lidskou imaginaci. Od mýtické řeky Styx přes středověkou těžbu drahých kovů, kterou doprovázely příběhy o skřítcích a temných silách ukrývajících se v jeskyních, až po brakové detektivky odehrávající se ve vlhkých tajných chodbách, hrálo podzemí vždy důležitou roli v lidských příbězích. Pro mnoho umělců z 19. století, které na výstavě uvidíte, byl námět podzemí buď krajinářskou (zde jmenujme rodinu Mánesovu či Ludvíka Kohla) či symbolistní (zde jmenujme Maxmiliána Pirnera či Jana Konůpka) inspirací. Přijďte se do Plzně zavrtat do pořádného uměleckého undergroundu! Výstava vznikla ve spolupráci s Národní galerií.
2. Hugo Steiner-Prag, Golem XIV., ilustrace románu Gustava Meyrinka Golem, 1915, litografie, Národní galerie v Praze
Krajiny spatřené. Očima Karla Hynka Máchy | Galerie Lázně Liberec
28. 3. 2026 – 5. 7. 2026
Rozervané nitro romantického básníka zmítaného životem nachází klid a smíření v putování po lesích, vodách a horách. Zříceniny dávných hradů v mlhovém oparu snášejícím se na šedavou rozoranou hlínu a nebe jenž se růžojasné nad modrými horami míhá se staly hlavní vizuální inspirací nejslavnějšího českého básníka 19. století, Karla Hynka Máchy. Pěšky prošel Mácha s přáteli nejen okolí Kokořínska, kde navštívil mimo jiné zříceninu Bězdez či vrcholně středověký hrad Houska, jeho kroky vedly také na hrad Kost či zříceninu Trosky. Vrcholem se pak stala pěší pouť z Čech do Benátek. Vedle Máchy nacházeli v romantických krajinách útěchu i niterní reflexi malíři, kteří se představí na výstavě – známé krajináře, jako je Julius Mařák, Mánesové či August B. Piepenhagen doplní čtyři současní umělci.
3. August Bedřich Piepenhagen, Cesta měsíční krajinou, 50. léta 19. století, olej na kartonu, soukromá sbírka
4. 3. 2026 – 10. 1. 2027
Výstava v bývalém jezuitském semináři v Hrádku v Kutné Hoře ukáže hybatele a vládce raně novověkého světa ve všech jejich aspektech – jako misionáře, pedagogy, lékaře, fanatiky, politiky, sběratele. Regionální historii řádu dává výstava do globálního kontextu – tak třeba recepty, jak se chovat při moru, nashromážděné po celé Evropě, našly své využití při morové epidemii v Kutné Hoře, vypuknuvší roku 1680. Kolonizační činnost představí cestopisy i suvenýry z dalekých cest po Novém světě, činnost pedagogickou a kulturní představí zase dobové tisky, činnost duchovní pak umělecké předměty využívané při liturgii i pro soukromou zbožnost.
4. Suvenýry z misijní cesty, jako je čepice z peří či náhrdelník z opičích zubů
Metelice do očí | Galerie výtvarného umění Ostrava
14. 1. 2026 – 19. 4. 2026
S novým rokem oprášila Galerie výtvarného umění Ostrava svůj depozitář a rozhodla se vynést na světlo světa díla známých českých umělců, která galerie sesbírala do roku 1926, tedy do otevření nové galerijní budovy. Kontemplovat nad prudkými i hladkými přechody mezi symbolismem, expresionismem či modernou můžete nad čtyřiceti lety v období cca 1885–1925. Otázkou do pranice zůstává, proč je mezi 85 jmény umělců prezentovaných na webu výstavy pouze jedna jediná žena, Linka Procházková…
5. Linka Procházková-Scheithauerová, Hrající si děti, 1909, olej na plátně, Moravská galerie
ZAHRANIČNÍ VÝSTAVY:
BIRDS. Curated by The Goldfinch & Simon Schama | Mauritshuis Haag
12. 2. 2026 – 7. 6. 2026
Da Vinci si do svého notesu zapsal: „Peří pozvedne lidi k nebesům stejně jako ptáky: a to písmeny psanými peřím.“ Právě na mechanice ptačího letu je založena většina lidské aviatiky, stejně jako jsou ptáci důležitým ukazatelem ekologických vztahů či znečištění přírody. Jedná se hlavně však o překrásná zvířata – v hýření barevných pírek, líbezných melodií i různorodosti jejich zobáků našlo své zalíbení mnoho umělců a sběratelů. Krása a výjimečnost se však staly ptákům osudovými, a tak kromě zaujatého pozorování padly za oběť jako trofeje či vězni v klíckách.
Výstava v Haagu, koncipovaná britským historikem umění Simonem Schamou (*1945), který se ve svém výzkumu věnuje vztahům mezi lidstvem a přírodou, a který kromě kurátorování nahrál k výstavě i audio komentář (další verzí audio komentáře k výstavě je birdspotting!). Mauritshuis nabízí multižánrovou expozici, která vedle slavného Stehlíka od Carla Fabritia, 1654, nabídne obrazy s ptačí tématikou od Rembrandta, da Vinciho, Picassa, Matisse, ale i přírodovědné exponáty či módní kousky inspirované ptactvem. Celou výstavu provází otázka toho, jak se k ptákům, potažmo přírodě chováme, a jaká ptáky čeká v této industriální éře budoucnost. Rozhodně ne tak pestrobarevná a zářivá, jakou nosí na křídlech…
6. Pohled do výstavy Birds v Mauritshuis
Canaletto & Bellotto | Kunsthistorisches Museum Wien
24. 3. 2026 – 6. 9. 2026
Je již ustáleným kunsthistorickým vtipem, že malíř věnující se celý život malebným pohledům na benátské zátoky a kanály se jmenuje zrovna Giovanni Antonio Canal (1697–1768). Canal vešel ve známost deminutivem svého jména, tedy jako Canaletto. Na palubě slávy tohoto jména potom do uměleckého světa střední Evropy vplul i jeho synovec – Bernardo Canaletto (1721–1780) se však jmenuje Bernardo Bellotto a v Itálii je znám spíše pod tímto druhým jménem.
V KHM bude návštěvník moci zhlédnout pohledy na města, které byly často sestavovány za použití důmyslných perspektiv, přesných optických propočtů či camery obscury. Kromě kompletního díla z Bellottova pobytu ve Vídni, včetně známého Pohledu na Vídeň od Belvederu, 1759, nabídne výstava i Canalettovy veduty Londýna s Temží a samozřejmě jeho proslulé Benátky s modrou lagunou, červenými dlaždicemi a okrasnými fasádami paláců postavených za benátské gotiky.
7. Bernardo Bellotto a dílna, Pohled na Vídeň a Karlskirche, 1736-1780, olej na plátně, soukromá sbírka
Hokusai | Palazzo Bonaparte Roma
27. 3. 2026 – 29. 6. 2026
Mistr ukijo-e dřevořezů z období Edo Hokusai Kacušika (1760—1849) je pro kánon západoevropského umění známý hlavně díky svému vlivu na generaci malířů konce 19. století, kteří se, stejně jako Hokusai, snažili zachytit obrazy prchavého světa. Výrazně ornamentální krajinomalba izolovaných ostrovů, jejich charakteristické fauny a flory, stejně jako portréty dramaticky nalíčených herců kabuki či erotické motivy elegantních dam až po explicitně pornografické šunga dřevořezy, se díky své práci s barvou v nedimenzionální ploše staly inspirací pro Moneta, Toulouse-Lautreca, van Gogha či Whistlera.
Výstava v manýristickém paláci na římské Piazza Venezia nabídne kromě nejslavnějšího Hokusaiova cyklu 36 pohledů na horu Fudži dalších 200 děl tohoto nesmírně vizuálně i kulturně přitažlivého období japonské malby.
8. Hokusai, ilustrace básně Sarumaru Dayu, 1835-36, dřevořez, inkoust na papíře
Gustave Courbet. Realist und Rebel | Leopold Museum Wien
19. 2. 2026 – 21. 6. 2026
87 maleb a 20 kreseb nabídne výstava věnovaná enfant terrible druhého francouzského císařství (a druhé republiky a třetí republiky a červencové monarchie atd.) Gustavu Courbetovi (1819–1877). Rebel ze statkářského Ornans, jehož přijali do pařížského Salonu až napočtvrté, razil naprosto opačnou ideu malířství než již zmíněný Bellori, tedy že je potřeba prezentovat pouze věci reálné a existující, a to v co nejcelistvější formě. Zajímavých námětů měl kolem sebe ostatně Courbet mnoho: krásné ženy, bohémskou spodinu, naduté měšťáky, pařížskou komunu, okolí Besançonu či Ženevské jezero. Čestné místo na výstavě mají i jeho autoportréty, ukazující hejska, který není nikdy střízlivý, a ačkoliv si ho často spojujeme se střízlivým realismem, výstava ukáže, že Courbet koketoval i s romantismem a impresionismem.
Leopold Museum na svém webu nabízí i podrobný přehled vystavených děl společně s Courbetovým životopisem.
9. Gustave Courbet, Vlna, 1870, olej na plátně, Národní muzeum západního umění Tokio
Cezanne | Fondation Beyeler Basel
25. 1. 2026 – 25. 5. 2026
Na počest 150. výročí úmrtí pionýra moderního umění Paula Cézanna (1839–1906) můžete zajet do Basileje a zhlédnout zde více než 80 děl v jeho velké retrospektivní výstavě. Výstava si klade za cíl prozkoumat Cézannův duchovní i stylistický přerod na přelomu století – tedy cestu, na které do realismu a impresionismu začal malířův štětec čím dál více přinášet neobvyklá řešení a neokoukané perspektivy. Ty nakonec společně s živou barevností sesyntetizují vizuální realitu v to, co vejde v uměleckém světě ve známost jako kubismus.
10. Pohled do výstavy Cezanne ve Foundation Beyeler
Rothko a Firenze | Palazzo Strozzi Firenze
14. 3. 2026 – 23. 8. 2026
Jednou z největších letošních senzací galerijního světa je bezpochyby velká výstava Marka Rothka (1903–1970). Nestává se totiž často, že by velkoformátová plátna zalitá barvou navštívila Evropu, Rothkovu domovinu. Klasicistní architektura florentského paláce Strozzi navíc ve spojení s expresívními a meditativními plátny přímo vyzývá ke kontemplaci prostoru, barvy, času i nicoty. A k prožívání základních lidských emocí, jak je Rothko vyjmenovává a vyjadřuje ve svých obrazech: tragédie, extáze, beznaděj a tak dále… Některé Rothkovy obrazy budou vystaveny i jako intervence do ikonických florentských míst: v prostoru Museo di San Marco, kde budou kontrovat freskám Fra Angelica (1395–1455), a Vestibolo della Biblioteca Medicea Laurenziana, tedy prostoru projektovaného Michelangelem (1475–1564).
11. Fresca Fra Angelica z let 1439 – 1443 v dialogu s Rothkovým obrazem z roku 1958
—
OBRÁZKY:
Úvodní foto: Západočeská galerie v Plzni
