Blog | Dívka s perlou

Před dvěma lety (26. 2.–11. 3. 2018) zkoumal mezinárodní tým odborníků z prestižních světových institucí pod vedením galerie Mauritshuis v Haagu podrobně jeden z nejslavnějších obrazů zaalpského malířství – Dívku s perlou od nizozemského malíře Johanna Vermeera (1632–1675). Badatelé si kladli za cíl odhalit nové skutečnosti v použití materiálů a v malířově postupu. Nyní Mauritshuis zveřejnil výsledky výzkumného projektu, jež přinášejí zajímavé poznatky o použití pigmentu, použitých nástrojích a odlišných vrstvách malby.

Průzkum obrazu probíhal za skleněnou zástěnou přímo v galerii, a to ve Zlatém pokoji, před zraky veřejnosti. Ačkoli již v roce 1994 proběhl výzkum obrazu, v roce 2018 se mohli odborníci pod vedením restaurátorky maleb Abbie Vandivere díky novým technologiím pustit do podrobnějšího zkoumání. Během dvoutýdenního výzkumu slavného obrazu byly použity neinvazivní skenovací technologie, digitální mikroskop a analýza vzorků barev.

Jednou z nejpřekvapivějších skutečností se stal objev tmavě zeleného závěsu před nímž se dívka nachází. Díky použitým technologiím výzkumu byly nalezeny záhyby látky v pravém horním rohu malby, čímž se úplně rozplynula představa původně tmavého prázdného pozadí. Závěs se naneštěstí v průběhu staletí stal v důsledku fyzikálních a chemických vlivů pouhou průsvitnou tmavou plochou.

Dosavadní výzkumný projekt rovněž odhalil změny kompozice, jež Vermeer provedl v průběhu tvorby. Většími či menšími obměnami tak prošla poloha dívčina ucha, její šíje i horní části šátku na hlavě. Nové způsoby zkoumání navíc odkryly, že Vermeer zvýraznil dívčiny kontury tenkou černou linkou.

Surové materiály na přípravu barev, jež umělec použil, pocházely z nejrůznějších koutů světa, počínaje Anglií, přes Střední Ameriku až pravděpodobně po Západní Indii. Vysoce kvalitní ultramarín, jenž byl v 17. století cennější než zlato, pocházel z Afghánistánu a Vermeer jej využil při malbě pláště i turbanu.

Výzkum přiblížil rovněž proces malby. Výzkumný tým zjistil, že umělec pracoval naprosto systematicky od pozadí, přes pleť dívky, její plášť a bílý límeček, po šátek a perlu. Perla je ve skutečnosti iluzí vytvořenou z průsvitných a neprůhledných skvrn bílé barvy a zcela postrádá část, kterou by byla připevněna k uchu. Nakonec umístil Vermeer svůj podpis – IVMeer- do levého horního rohu, kde dokonce zůstaly zbytky štětin umělcova štětce.

Výzkumný tým hodlá ve svém bádání nadále pokračovat. Mezitím se můžete podrobněji seznámit s dosavadními výsledky, třeba prostřednictvím blogu vedoucí projektu Abbie Vandivere!