R’n’B | Proč by někoho ještě měli zajímat „staří mistři“?

Srdečně vás zveme na úvodní přednášku tohoto semestru. S novým vizuálním stylem našeho přednáškového cyklu měníme i místo konání, avšak U témat dotýkajících se raně novověkého umění určitě zůstaneme! Připadají Vám díla „Starých mistrů“ příliš složitá, nudná, zkrátka určená jen pro odborníky a vybrané znalce? Historici umění Pavel Suchánek a Tomáš Valeš, které díky působení v našem centru již dobře znáte, vám ukážou, čím mohou být přitažlivá a zábavná i pro dnešního běžného diváka. 

Přednáška proběhne v Knihovně Jiřího Mahena (Kobližná 4) ve středu 9. října od 17.00 a její záznam budete moci dodatečně zhlédnout i na našem YouTube kanálu. Continue reading →

R’n’B | Renesance & Baroko

Milí přátelé, chtěli bychom vás i v tomto semestru srdečně pozvat na přednáškový cyklus R’n’B. Čekají nás dvě zásadní změny – po takřka osmi letech jsme si pro vás připravili novou vizuální identitu a nově se navíc budeme setkávat v Knihovně Jiřího Mahena. Ať už jste studenti, absolventi, akademici, či nadšenci pro výtvarné umění raného novověku, rádi vás všechny přivítáme v našem publiku!

Přednáškový cyklus R’n’B byl od počátku zamýšlen k popularizaci umění raného novověku a k seznámení široké veřejnosti s aktuálními tématy našeho výzkumného centra. Ve spolupráci s Knihovnou Jiřího Mahena budeme v tomto záměru i nadále pokračovat. Abychom přednáškový cyklus přiblížili případným novým posluchačům, bude se téma tohoto semestru týkat zejména děl „starých mistrů“ a konceptů velkých dějin. Proto i ponese název, z něhož je R’n’B odvozeno – Renesance & Baroko. Představí se vám historici umění z našeho centra a můžete se také znovu těšit na profesora Víta Vlnase.

Přednášky budou probíhat v Knihovně Jiřího Mahena na Kobližné 4, ve Velkém sálu v 5. nadzemním podlaží, vždy ve středu od 17.00. Jejich záznam budete moci dodatečně zhlédnout i na našem YouTube kanálu.

Continue reading →

Archeologie vkusu | „Děkuji nebesům, že jsem se narodil v Itálii“. Antonio Canova ve střední Evropě

and
V jednom z předešlých dílů našeho nepravidelného cyklu o neoklasicismu ve střední Evropě jsme letmo zmínili kontakty sochaře Antonia Canovy s rakouským kancléřem Metternichem. V dnešním pokračování se proto na tuto největší uměleckou celebritu své doby a její středoevropské vazby podíváme o něco podrobněji.

Jeden ze zásadních zvratů v životě Antonia Canovy (1757–1822), rodáka z Possagna na území někdejší Benátské republiky, představovalo Napoleonovo tažení do Itálie. Na jaře roku 1797 starobylé Benátky po více než tisíci letech samostatnosti padly a na podzim téhož roku připadly na základě mírové smlouvy z Campo Formio Rakousku. Jen necelý měsíc poté, co v lednu 1798 rakouské jednotky vpochodovaly do vypleněného města na laguně, obsadila francouzská vojska papežský stát. Nejslavnější Benátčan v Římě proto raději opustil nebezpečnou metropoli a vrátil se do rodného městečka v podhůří Dolomitů. Už v létě se však vydal znovu na cesty, tentokrát ale ještě dále na sever – do Vídně.

Continue reading →

Příběh měsíce | Bazilika Sant’Anastasia al Palatino a její podivuhodní tvůrci

Poslední Příběh měsíce zaměřený na památky Říma nás zavede na Palatinský pahorek. na něm bylo podle legendy Věčné město založeno a ukrývá se zde kostel, jehož barokní fasáda a její autorství byly dosud předmětem diskusí.

Pokud návštěvník pohlédne na svých procházkách Římem z aventinského stoupání směrem k velkému římskému cirku a vrchu Palatinu nad ním, uvidí u paty hlavního římského kopce boční stranu nějaké chrámové stavby. Tímto objektem je poněkud opomíjená bazilika Sant’Anastasia al Palatino. Její fasáda je totiž běžnému pohledu skryta uvnitř ohrazení malého náměstíčka v blízkosti velkého domovního bloku s hojně navštěvovaným chrámem Santa Maria in Cosmedin (a jeho proslulou „la bocca della verità“). Krátké prodloužení procházky se však návštěvníkovi vyplatí, neboť se v oné téměř utajené stavbě setká s podivuhodnými tvůrci římské barokní architektury. Continue reading →

Příběh měsíce | Palazzo Colonna: Palácový komplex ve středu Říma

Na úpatí Qurinalu, mezi Piazza dei SS. Apostoli, Via Quattro Novembre a Via della Pilotta se rozprostírá blok jednoho z nejimpozantnějších paláců Říma, paláce rodiny Colonnů. Své brány veřejnosti otevírá pouhé dva dny v týdnu na několik málo hodin, na které se rozhodně vyplatí každému návštěvníkovi italské metropole počkat.

První doklady o existenci paláce se datují do druhé čtvrtiny 13. století a v roce 1341 palác hostil Francesca Petrarcu při příležitosti korunovace Stefana Colonny. K formování dnešního komplexu kolem ústřední zahrady ale začalo docházet v průběhu 16. století, kdy rodina Colonnů vlastnila sedm paláců, z nichž většina vytvořila základ pro rekonstrukci stávající architektonické struktury. Její výstavbu započal kardinál Girolamo I. Colonna v polovině 17. století, na nějž poté navázal jeho synovec Lorenzo Onofrio Colonna. Dokončení většiny stavebních aktivit pak proběhlo za Lorenzova syna Filippa II. Interiéry paláce v sobě ukrývají nejen jednu z největších soukromých obrazových kolekcí Říma, ale rovněž obrovské množství nástěnných maleb od umělců zvučných jmen jako Gaspard Dughet, Cavalier Tempesta, Sebastiano Ricci, Benedetto Luti či Pompeo Batoni a mnoha dalších. Continue reading →

Výstava | Maulbertsch pinxit. Zakázky Franze Antona Maulbertsche na Moravě a v Čechách

U příležitosti 300. výročí narození malíře Franze Antona Maulbertsche připravilo Muzeum umění Olomouc ve spolupráci s některými členy našeho Centra pro studium raného novověku výstavu věnovanou právě tomuto věhlasnému umělci. Výstava bude k vidění od 31. 5. do 29. 9. 2024 v Arcibiskupském zámku v Kroměříži.

„Franz Anton Maulbertsch (1724–1796) náleží mezi nejvýznačnější představitele středoevropské malby pozdního baroka. Pocházel od Bodamského jezera, na konci třicátých let 18. století se trvale usídlil ve Vídni a ve druhé polovině 18. století podstatným způsobem ovlivnil také malířské dění na Moravě a v Čechách. S jeho jménem dnes můžeme spojit řadu významných realizací nástěnných maleb a oltářních obrazů v interiérech zdejších kostelů. Jeho nepřehlédnutelným epilogem se stala výmalba Filozofického sálu knihovny premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, kde na přání objednavatele navázal na obdobnou úlohu, jíž se prezentoval již o dvě desetiletí dříve v knihovně premonstrátského kláštera v Louce u Znojma (zrušeném Josefem II. v roce 1784). Výstavu s tvorbou tohoto výrazného malíře připravilo Muzeum umění Olomouc od 31. 5. do 29. 9. 2024 v Arcibiskupském zámku v Kroměříži, kde také zanechal výraznou uměleckou stopu.“ Continue reading →

Povídka | Deštivý den v Dejvicích

Pražský „Kulaťák“ je všeobecně známým a ikonickým prostorem, monumentálním náměstím, prezentujícím architektonické a urbanistické ideje první československé republiky. Jeho hlavní tvůrce Antonín Engel však měl ještě dalekosáhlejší plány. V této atmosférické povídce se můžete, na našem blogu Netipicky, podívat na tuto část prahy očima fiktivního současníka. 

Krok za krokem, metr za metrem pokládám boty na mokrou ulici. Tajemno a šero se dnes odhodlalo pohltit Prahu, která se ponořila do ponuré nálady. Kapky deště mi stékají po dlouhém kabátu a postupně dopadají na lesklé dlaždice, ve kterých se chvilkami odráží obrysy okolních dejvických a bubenečských budov. Pomalu procházím po pusté ulici a zaujatě se rozhlížím okolo. Jako bych to tu ani nepoznával. S každým dalším krokem si víc a víc uvědomuji, jak se okolí změnilo. Pár let na Moravě, a jako by se moje dětské vzpomínky rozplynuly společně s pokrokem. Z vesnic za městem se před pár lety stala čtvrť připojená k Velké Praze. Samozřejmě, ani předtím to nebyla úplná díra, sám si pamatuji příliv nových lidí, stavby škol, komíny cihelen… I přes mé vzpomínky mě však pohled na dnešní ulice překvapuje. Za mého mládí tu byly jen zahrady a pole a teď se všude staví, nebo už jsou dokonce dokončeny mnohopatrové domy, univerzity, armádní budovy… Continue reading →

R’n’B Smysly | Elias Mögel – trompe l’œil a „fenomén prekvapenia“ v uhorskej a európskej tvorbe zátišia

Před námi je poslední přednáška jarního přednáškového cyklu R’n’B Smysly! Čeká nás téma rozličných klamů oka a optických iluzí v díle pozoruhodného uherského malíře Eliase Mögela. Naším hostem bude Patrik Farkaš, který se právě zatiším a krajinomalbou v uherském prostoru zabýval ve své disertační práci obhájené na Univerzitě Palackého v Olomouci a v současné době působí v Odboru konzervačnej vedy na Pamiatkovém úradu Slovenskej republiky.

Přednáška proběhne v Knihovně Hanse Beltinga ve středu 15. května v 18:30 a její záznam budete moci dodatečně zhlédnout na našem YouTube kanálu. Continue reading →

Příběh měsíce | Krev mučedníků a pramen vody živé v protireformačním Římě

Dubnový příběh měsíce můžete vnímat jako pozvání na procházku. Čeká nás několik objektů v okolí chrámu Santa Maria Maggiore, které mají společnou jednu věc – časově a prostřednictvím sítě osobních vazeb jsou propojeny s poměrně krátkým pontifikátem papeže Sixta V. (1585–1590), iniciátora dalekosáhlé raně novověké urbanistické proměny Říma.

Vzdělanému františkánovi prostého původu se díky kazatelským schopnostem a zapálení pro reformní úsilí podařilo dosáhnout závratné církevní kariéry. Nejprve byl jmenován generálním vikářem svého řádu, aby se roku 1570 stal kardinálem a v roce 1585 dosáhl papežské hodnosti. Svatopetrský stolec přebíral v době, kdy se v Evropě stupňovalo mezikonfesní napětí, které mnohde přerůstalo ve vleklé náboženské války. S bezmeznou energií a jasnou vizí se pustil do reforem papežské kurie a města Říma, které měly obnovenou katolickou církev posílit. Reformy se týkaly mnoha oblastí. Přísným trestáním banditů i jejich šlechtických ochránců se Sixtus V. snažil zvýšit bezpečnost města, pokusil se rovněž konsolidovat papežské finance a důsledným dbáním na mravní bezúhonnost svých kardinálů se snažil zlepšit poněkud poškozenou pověst papežského dvora. Také přestavěl Lateránský palác, dokončil kupoli chrámu svatého Petra a postavil novou Vatikánskou knihovnu. Do tohoto kontextu spadá také slavný plán přestavby Říma z roku 1588 vedený Domenicem Fontanou (1543–1607). Systém rovných bulvárů, které propojovaly sedm starobylých bazilik a přemístění starověkých obelisků na nejposvátnější místa mělo věčné město učinit jednou velkou poutní svatyní a symbolicky propojit reformovaný katolicismus s jeho raně křesťanskými kořeny. Všechny papežovy reformní snahy však byly pozoruhodně propojeny také s osobitou reprezentací sebe a své neurozené rodiny. Continue reading →