Zranitelnost v mramoru | Corradiniho Apollón a Marsyas

Co všechno může mramor prozradit o lidské zranitelnosti? Socha Antonia Corradiniho Apollón stahující Marsya z kůže (1719–1723) překvapuje nejen drastickým námětem, ale i jemností provedení, která dokáže v tvrdém kameni vyjádřit bolest, bezbrannost i lidskou křehkost.

Sochař Antonio Corradini (1688–1752) je nejvíce spojován se svou mistrovskou technikou práce s mramorem, označovanou jako „mokrá drapérie“. Jeho tvorba vzbudila obdiv nejen pro iluzi průhledné látky, kterou dokázal v tvrdém kameni navodit, ale především pro inovativní způsob, jakým rozvíjel tradiční postupy zpracování mramoru. Unikátní byly zejména jeho sochy zahalených postav, u nichž je i přes vrstvy kamenné drapérie patrný výraz obličeje – motiv, kterému se díky Corradinimu dostalo v umění mimořádného ohlasu. Inspiraci přitom nacházel ve starověkém řeckém umění, k němuž bývá jeho práce často přirovnávána. Zkušenost získaná během krátkého působení v dílně Giovanniho Bonazzy mohla sehrát důležitou roli v jeho formování; právě Bonazza využil obdobný přístup k mramoru například při tvorbě oltáře Panny Marie v kostele Santa Maria dei Servi v Padově. Continue reading →

R’n’B | V pasti svého stavu. Zchudlé aristokratky v Tereziánském ústavu šlechtičen

Srdečně zveme na závěrečnou přednášku podzimního R’n’B, které bylo zasvěceno ženským tématům. Zůstaneme v prostředí nadačních domů určených pro výchovu a zabezpečení zchudlých šlechtičen, přesuneme se však do Prahy. 

Tereziánský ústav šlechtičen sídlící na Pražském hradě, v jehož čele stály arcivévodkyně z panovnického rodu, představoval od druhé poloviny 18. století až do roku 1919 jeden z nejdůležitějších ženských nadačních domů v českých zemích. Přednáška Michaely Žákové, která za svůj výzkum na dané téma získala v posledních letech několik prestižních vědeckých ocenění, přiblíží každodenní fungování této instituce. Představí nám několik pozapomenutých osobních příběhů žen, které se ocitly v neúprosné pasti svého stavu: patřily k rodové elitě, jejich finanční situace jim však neumožňovala se provdat či vést samostatný život odpovídající jejich postavení. V centru pozornosti budou společenská a rodinná očekávání vůči šlechtičnám, finanční strategie i křehká rovnováha mezi rodovou prestiží a chudobou. Continue reading →

Zranitelnost v mramoru | Jak socha promlouvá k divákovi? Příběh Madernovy Sv. Cecílie

Když se v roce 1599 v kryptě baziliky Santa Cecilia in Trastevere zvedala víka starobylých sarkofágů, přihlížející mohli jen stěží tušit, jaký zázrak spatří. Mezi hedvábnými závoji a látkami leželo neporušené tělo raně křesťanské mučednice a patronky kostela. Sv. Cecílie se díky svému zázračnému nalezení stala nejen symbolem baziliky, ale i obnovy raně novověkého Říma během jubilejního roku 1600. Téhož roku vytvořil na počest onoho vzácného okamžiku italský sochař Stefano Maderno sochu sv. Cecílie. Jaké politické, náboženské a emocionální významy se v tomto díle skrývají?

V období 17. a 18. století se hrozivá mučednická smrt raně křesťanských světců stala v Římě velmi populárním motivem pro výzdobu kostelů. Barokní umělci, fascinovaní dramatickým patosem, našli zalíbení ve znázorňování tragického osudu mučedníků a ve svých dílech kladli důraz na jeho silný emocionální účinek na diváka. To dokládá například šípy probodnutý Sv. Šebestián (1600) od Alessandra Vittoria, na roštu umučený Sv. Vavřinec (1617) od Giana Lorenza Berniniho nebo i mučednice jako třeba v plamenech se zmítající Sv. Anežka (1660–1664) od Ercola Ferraty. Continue reading →

R’n’B Procházka | Komentovaná prohlídka kaple v Paláci šlechtičen

Poslední dvě akce R’n’B tohoto kalendářního roku spojuje téma ústavů pro chudé dívky – institucí inspirovaných pravidly klášterního života, které v 18. a 19. století vychovávaly a vzdělávaly generace zchudlých či osiřelých aristokratek. Srdečně vás zveme na první z těchto akcí – na komentovanou prohlídku kaple v Paláci šlechtičen. 

Kaple Paláce šlechtičen na Kobližné ulici v Brně představuje pozoruhodný sakrální prostor, jehož jedinečný, didakticky zaměřený ikonografický program nemá v jihomoravské metropoli obdoby. V intimně laděném interiéru kaple se při modlitbách a mši svaté každodenně scházely chudé dívky ze šlechtických a měšťanských rodin, jež v budově žily pod ochranou speciálně zřízené nadace. Členka našeho Centra a přední odbornice na nástěnnou malbu ve střední Evropě Michaela Šeferisová Loudová nás tímto prostorem provede. Vysvětlí nám významy a ideový koncept jednotlivých ikonografických motivů freskové výzdoby z roku 1756, jejímž autorem byl v Brně usazený malíř rakouského původu Josef Stern. Kdo by si chtěl již nyní o tomto prostoru něco přečíst, doporučujeme její článek k tomuto tématu. Continue reading →

Příběh měsíce | Co takhle chytit umění za pačesy?

Po cestovatelské sérii článků z rubriky Příběh měsíce obrátíme v nadcházejících měsících pozornost k samotné materiální podstatě uměleckých děl. Jaké nejrůznější materiály se využívaly k umělecké tvorbě a čím určovaly výslednou podobu díla? Prvním, poněkud netradičním materiálem, jemuž se budeme věnovat, jsou lidské vlasy a částečně i koňské žíně. Že se nejednalo jen o podivný výstřelek raně novověké „módy“, si ukážeme na krátkém exkurzu od italských svatých hor až po současné umění. 

Lidské vlasy jakožto materiál používaný při tvorbě uměleckých děl můžeme nalézt napříč sakrálním i profánním uměním, mezi přítomností a vzpomínkou. Zatímco v křesťanství se s vlasy nebo ochlupením setkáváme v podobě relikvií či jako metaforou smrtelnosti a pokání, v profánní sféře se může jednat o méně obvyklý materiál pro užité umění. V tomto článku nahlédneme na fenomén využívání lidských vlasů, potažmo koňských žíní, napříč různými typy uměleckých děl.

Continue reading →

R’n’B Speciál | Geneva as a meeting point of visual cultures in Central Europe

Srdečně zveme na speciální přednášku naší stipendistky a hostky Dr. Alix Buisseret z Université de Genève, která nám představí Ženevu jakožto křižovatku kultur střední Evropy. 

Alix Buisseret studovala dějiny umění na Université Libre de Bruxelles, University of Kent a svoji disertační práci obhájila na Université de Genève. Ve svém výzkumu se věnuje iluminovaným rukopisům 15. století, podílí se ale i na projektech, které propagují kulturní dědictví ve spolupráci
s uměleckým trhem, akademickými institucemi a organizacemi zabývajícími se ochranou kulturního dědictví.

Doktorka Buisseret je stipendistkou našeho programu Jarmila Vacková Fellowship, v rámci něhož se na Semináři dějin umění věnuje tématu Artistic circulations between East and West: The Council of Basel (1431–1439). Přednáška se zaměří na Jeana Bapteura, prvního ženevského malíře, který sloužil vévodovi Savojskému a jehož kariéra poskytuje vhled do umělecké role Ženevy ve střední Evropě. V 15. století bylo toto město součástí Savojského vévodství, středoevropského území, které je dnes rozděleno mezi Švýcarsko, Itálii a Francii. Dnes je Ženeva uznávána jako klíčová křižovatka v rámci vévodství i Evropy s bohatou a kvalitní uměleckou produkcí. Nikdy však nebyla systematicky zkoumána jako umělecké centrum.

Přednáška proběhne již ve čtvrtek 27. listopadu 2025 v 16:00 v Knihovně Hanse Beltinga a bude v anglickém jazyce. Těšíme se na Vás! Continue reading →

Kam na výstavu v ČR i zahraničí | Podzim 2025

Je tu podzim a s ním chladno, tma a déšť. A víte, kam se před plískanicí schovat? Třeba do galerie! Vzhledem k dodržování stabilních podmínek pro vystavená díla se tam sice nejspíš moc neohřejete, a pokud se vydáte na výstavu grafiky, tak se nevyhnete ani přítmí, avšak vystavené umění a úžas nad tím, jak vynalézavý a citlivý člověk dokáže být, jistě přinese do vašeho života světlo a zahřeje vás u srdce.
Zahraniční výstavy:

Michaelina Wautier – Malerin | Kunsthistorisches Museum Wien

30. 9. 2025 – 22. 2. 2026

Tvorba teprve nedávno objevené malířky vlámského baroka Michaeliny Wautier je v KHM představena širokému publiku skrze výstavu téměř všech jejích doposud známých děl. Malby, jako například monumentální Bakchův triumf (1650), byly tradičně připisovány Michaelininu bratru Charlesovi, protože se nepředpokládalo, že by žena mohla malovat tak rozměrné mytologické obrazy. Smyslností barevné palety i zachycením emočních výrazů však lze tuto ženu, pracující se svým bratrem v Bruselu, srovnávat s velikány, jako byl Anthonis van Dyck nebo Peter Paul Rubens. Právě jejich malby jsou v KHM hojně zastoupeny, a tak toto odvážné porovnání můžete zhodnotit sami na vlastní oči. Continue reading →

R’n’B | Sběratelky renesančního umění – Nélie Jacquemart André a Isabella Stewart Gardner

Blíží se další z přednášek cyklu R’n’B! Zůstaneme u ženských témat, avšak od tvůrkyň a umělkyň se přesuneme ke sběratelkám raně novověkého umění. Srdečně zveme!

Přednáška Markéty Jarošové z Ústavu dějin křesťanského umění KTF se zaměří na život a sběratelské aktivity dvou výjimečných žen – Nélie Jacquemart André (1841–1912) z Paříže a Isabelly Stewart Gardner (1840–1924) z Bostonu. Obě na přelomu 19. a 20. století vytvořily fascinující sbírky zahrnující široké spektrum uměleckých předmětů z různých období, přičemž jádrem jejich zájmu bylo italské renesanční umění. Continue reading →

Zranitelnost v mramoru | Berniniho Hlava Medúzy aneb jak zranitelný může být pohled do vlastní tváře

Medúza – obávaná mytologická postava, známá pro své hadí vlasy a pohled, kterým každého na místě promění v kámen – byla pro nás sama proměněna v sochu. Není však znázorněna s useknutou hlavou, jak bylo zvykem, nýbrž jako živá postava se silným emocionálním výrazem ve tváři. Dá se nějak vysvětlit toto neobvyklé ztvárnění Medúzy a může reflektovat zranitelnost svého pravděpodobného autora Giana Lorenza Berniniho?

První zmínka o díle Hlava Medúzy pochází z roku 1731, kdy byla darována markýzem Francescem Bichim do římského Palazzo dei Conservatori. Jedinou zmínkou o původu Hlavy Medúzy byl nápis na jejím podstavci: celeberrimus statuarius neboli oslavovaný sochař. Netrvalo proto dlouho a mramorová busta v nadživotní velikosti byla především na základě sochařského stylu připsána Gianu Lorenzovi Berninimu (1598–1680). Historici umění její vznik řadí do rozmezí let 1636 až 1640, avšak ani v jednom z jeho dobových životopisů, sepsaných Fillipem Baldinuccim a jeho synem Dominicem Berninim, se busta neobjevuje. Medúza tak zůstává poměrně záhadnou sochou – dodnes není zcela jisté, zda ji opravdu vytesal Bernini, anebo jde o dílo jednoho z jeho žáků. Připsání autorství tomuto velikánovi barokního sochařství nám však může osvětlit způsob ztvárnění tohoto námětu. Continue reading →

Zranitelnost v mramoru | Krása, nebo násilí? Skryté významy Únosu Sabinek

V roce 1583 bylo umístěno do Loggia dei Lanzi na náměstí Piazza della Signoria ve Florencii sousoší Únos Sabinek od významného manýristického sochaře Giovanniho da Bologna (Giambologni). Toto sousoší bylo již ve své době obdivováno pro svoji technickou dokonalost a složitou kompozici, jíž se Giambologna snažil dokázat své mimořádné umělecké schopnosti. Když se takto díváme na výtvarně „dokonalé“ sousoší, často přitom můžeme zapomínat na násilí, které zobrazuje. A proč bylo vůbec znázorňování únosů s cílem znásilnění tak oblíbené?

Giambologna (1529–1608) proslul technickou dokonalostí svých komplikovaných děl, přičemž narativní nebo duchovní rovina pro něj hrála spíše podružnou roli. Sousoší Únos Sabinek (1579–1583) je často považováno za vrchol jeho tvorby. Touto sochou dokázal, že se vyrovná Michelangelovi a v určitých aspektech ho umí i překonat. Giambologna se zde postavil hned několika výzvám – například ztvárnil jednu postavu nesoucí druhou a vytvořil kompozičně náročné sousoší tří postav z jediného bloku kamene. Výsledkem byla dokonalá „figura serpertinata“, jejíž dynamické esovité stočení zajišťuje, že divákovi při pohledu z různých stran vždy otevírá nová vizuální zkušenost. Continue reading →