Už jen do konce října 2024 máte možnost zhlédnout v prostorách bývalého augustiniánského kláštera ve Šternberku výstavu děl olomouckého barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho! Jedná se o největší výstavu, která byla k poctě tohoto umělce doposud realizována. Právě letos je to totiž 330 let od malířova narození a 250 let od jeho smrti.

Jan Kryštof Handke (1694–1774) vešel ve známost jako jeden z předních malířů 18. století na Moravě, jenž stál v čele prosperující malířské dílny v Olomouci. Jeho tvorba je zajímavou syntézou vlivů vídeňského a českého uměleckého prostředí a jednotlivá díla byla či stále jsou součástí nemalého počtu významných moravských barokních památek. Největší slávu a postavení mu přinesly zejména zakázky realizované pro olomoucké objednavatele nebo právě augustiniánskou kanonii ve Šternberku, pro niž vytvořil největší část svých děl. Díky mnohdy až nadstandardním vztahům, které Handke s probošty šternberského kláštera udržoval téměř celý svůj život –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ např. s Patrikem Vavřincem Lehmannem, Patrikem Janem Meixnerem a především Janem Josefem Glätzlem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se z Handkeho postupně stal snad nejvíce protěžovaný malíř zdejší kanonie, přičemž právě za jeho působení zde docházelo k nejznatelnějšímu uměleckému rozkvětu. Jak nás ostatně sám Handke informuje ve své autobiografii, zdejší klášter pro něj znamenal mnohé nejen v pracovní, ale i osobní rovině. V této autobiografii lze zaznamenat několik Handkeho zápisů, které líčí vřelé a pevné vztahy přímo s proboštem Glätzlem, jenž je v textu opakovaně zmiňován. Continue reading →

V jednom z předešlých dílů našeho nepravidelného cyklu o neoklasicismu ve střední Evropě jsme letmo zmínili kontakty sochaře Antonia Canovy s rakouským kancléřem Metternichem. V dnešním pokračování se proto na tuto největší uměleckou celebritu své doby a její středoevropské vazby podíváme o něco podrobněji.

Jeden ze zásadních zvratů v životě Antonia Canovy (1757–1822), rodáka z Possagna na území někdejší Benátské republiky, představovalo Napoleonovo tažení do Itálie. Na jaře roku 1797 starobylé Benátky po více než tisíci letech samostatnosti padly a na podzim téhož roku připadly na základě mírové smlouvy z Campo Formio Rakousku. Jen necelý měsíc poté, co v lednu 1798 rakouské jednotky vpochodovaly do vypleněného města na laguně, obsadila francouzská vojska papežský stát. Nejslavnější Benátčan v Římě proto raději opustil nebezpečnou metropoli a vrátil se do rodného městečka v podhůří Dolomitů. Už v létě se však vydal znovu na cesty, tentokrát ale ještě dále na sever – do Vídně.

Continue reading →

Naše letošní tipy na letní výlety a dovolené vás tentokrát provedou po stopách slavných uměleckých děl.

Minulé díly našeho nepravidelného seriálu najdete zde, tady a taky tady. Pokud byste si chtěli připomenout i naše minulé tipy na letní čtení, mrkněte sem. Continue reading →

U příležitosti 300. výročí narození malíře Franze Antona Maulbertsche připravilo Muzeum umění Olomouc ve spolupráci s některými členy našeho Centra pro studium raného novověku výstavu věnovanou právě tomuto věhlasnému umělci. Výstava bude k vidění od 31. 5. do 29. 9. 2024 v Arcibiskupském zámku v Kroměříži.

„Franz Anton Maulbertsch (1724–1796) náleží mezi nejvýznačnější představitele středoevropské malby pozdního baroka. Pocházel od Bodamského jezera, na konci třicátých let 18. století se trvale usídlil ve Vídni a ve druhé polovině 18. století podstatným způsobem ovlivnil také malířské dění na Moravě a v Čechách. S jeho jménem dnes můžeme spojit řadu významných realizací nástěnných maleb a oltářních obrazů v interiérech zdejších kostelů. Jeho nepřehlédnutelným epilogem se stala výmalba Filozofického sálu knihovny premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, kde na přání objednavatele navázal na obdobnou úlohu, jíž se prezentoval již o dvě desetiletí dříve v knihovně premonstrátského kláštera v Louce u Znojma (zrušeném Josefem II. v roce 1784). Výstavu s tvorbou tohoto výrazného malíře připravilo Muzeum umění Olomouc od 31. 5. do 29. 9. 2024 v Arcibiskupském zámku v Kroměříži, kde také zanechal výraznou uměleckou stopu.“ Continue reading →

Pražský „Kulaťák“ je všeobecně známým a ikonickým prostorem, monumentálním náměstím, prezentujícím architektonické a urbanistické ideje první československé republiky. Jeho hlavní tvůrce Antonín Engel však měl ještě dalekosáhlejší plány. V této atmosférické povídce se můžete, na našem blogu Netipicky, podívat na tuto část prahy očima fiktivního současníka. 

Krok za krokem, metr za metrem pokládám boty na mokrou ulici. Tajemno a šero se dnes odhodlalo pohltit Prahu, která se ponořila do ponuré nálady. Kapky deště mi stékají po dlouhém kabátu a postupně dopadají na lesklé dlaždice, ve kterých se chvilkami odráží obrysy okolních dejvických a bubenečských budov. Pomalu procházím po pusté ulici a zaujatě se rozhlížím okolo. Jako bych to tu ani nepoznával. S každým dalším krokem si víc a víc uvědomuji, jak se okolí změnilo. Pár let na Moravě, a jako by se moje dětské vzpomínky rozplynuly společně s pokrokem. Z vesnic za městem se před pár lety stala čtvrť připojená k Velké Praze. Samozřejmě, ani předtím to nebyla úplná díra, sám si pamatuji příliv nových lidí, stavby škol, komíny cihelen… I přes mé vzpomínky mě však pohled na dnešní ulice překvapuje. Za mého mládí tu byly jen zahrady a pole a teď se všude staví, nebo už jsou dokonce dokončeny mnohopatrové domy, univerzity, armádní budovy… Continue reading →