Girolamo Frezza podle Domenichina, mědiryt

Precizní mědirytina italského rytce a malíře Giovanniho Girolama Frezzy (1659 – kolem 1741) přenáší diváka do rozpáleného letního dne, kdy bohyně Diana se svými družkami hledala únik od horkých slunečních paprsků a osvěžení nalezla ve vodě lesního jezírka. Podle nejrozšířenější verze mýtu, kterou přinesl helénistický básník Kallimachos, do těchto lesů zavítal také lovec Akteon, který v úžasu strnul a pozoroval krásnou bohyni. Rozezlená Diana jej pokropila vodou a uvrhla na něj trest mlčenlivosti s tím, že jakmile promluví, bude proměněn v jelena. Kletba se brzy obrátila ve skutečnost, neboť Akteon zaslechl svou družinu a snažil se ji přivolat, nicméně se okamžitě obrátil v jelena. Jeho osud dovršili jeho vlastní psi, kteří jej dohnali a usmrtili. Grafice vévodí koupelová scéna Dianiny skupiny v jezírku s fontánou, přičemž některé z dívek se snaží zahalit do drapérie, aby uchránily svou cudnost. V pravém zadním plánu pak zpola proměněný Akteon prchá před smečkou svých psů.

Girolamo Frezza, Diana a Akteon

Jak napovídá autorský přípis na grafickém listu (Dominicus Zamper Pinxit Petrus Ferlonus delin Ioan.Hieronymus Frezza sculp Rome Superiorum licen.), předlohou pro rytou kompozici se staly malby slavného žáka carracciovské boloňské akademie Domenica Zampieriho, zv. Domenichino (1581–1641). Ten byl v roce 1609, spolu s Francescem Albanim (1578–1660), vyzván k malířskému dekorování pokojů villy slavného bankéře a sběratele umění Vincenza Giustinianiho (1564–1637) v Bassano Romano (dnes villa Giustiniani Odescalchi). Domenichino tu v létě roku 1609 pracoval na nástropní výzdobě menšího Camerino di Diana, v níž se musel vypořádat se zcela atypickým půdorysem místnosti. Nepravidelné proporce vyřešil užitím iluzivní struktury, převzaté z maleb věhlasné galerie Farnese. Očividná formální závislost Domenichinových maleb Camerino di Diana na vzoru galerie Farnese vyvolávala mezi badateli otázku, zda byl Domenichino příliš tlačen časem, neboť se musel záhy vrátit k rozpracované zakázce v Grottaferratě či za touto formální vazbou nestojí samotný objednavatel Vincenzo Giustiniani, který by si tak přál mít jistou zmenšeninu galerie Farnese ve svém vlastním paláci.

Domenichino, výzdoba villy Vincenza Giustinianiho v Bassano Romano, výřez

Grafický přepis scény s Dianou a Akteonem se odvolává na pravou střední výseč stropu Camerino di Diana a ukazuje jeden z nejoblíbenějších antických mýtů, které byly v malbě raného novověku zobrazovány. Téma Diany a Akteona se na vrchol popularity dostalo zejména proto, že umožňovalo zpodobení velkého množství nahých žen, navíc samo o sobě implikuje princip voyerismu. Například holandská grafika 17. století, v níž se motivy Diany a Akteona objevují rovněž ve velkém počtu, dokládá na vložených přípisech, jak byla podobná zobrazení ve své době vnímána. Ženská krása, a zvláště pak nahé ženské tělo, podle nich mate mysl a vzbuzuje vášeň. Není proto divu, že se na výsluní zájmu těšily právě náměty typu Diany a Akteona, Paridova soudu, Zuzany a starců či Betsabé v lázni.

Výběrová bibliografie:

• Eric Jan Sluijter, Seductress of Sight. Studies in Dutch Art of the Golden Age, Zwolle 2000.
• Clare Robertson, Late Annibale and his Workshop: Invention, Imitation and Patronage, Mitteilungen des Kunsthistorischen Institutes in Florenz 54, č. 2, 2010–2012, s. 267–294.
• britishmuseum.org