Výstava Van Dyck, která je právě k vidění v mnichovské Alte Pinakotheke, představuje obrazy  vlámského malíře Anthonise van Dycka, jenž pochází z uměleckých sbírek bavorských kurfiřtů Wittelsbachů. Koncept výstavy se zaměřuje především na srovnávání a proces vzniku van Dyckových děl skrze dochované kresby, nárysy a náčrty, ale také na formování jeho uměleckého vyjádření jinými významnými umělci, jako byli Peter Paul Rubens, Tizian nebo Tintoretto.

Autoři výstavy proto vedle sebe umístili van Dyckova plátna a díla s obdobnými náměty právě od těchto umělců. Víceúrovňové plánování a dokonalá kompozice obrazu sv. Šebestián je zde prezentována v několika verzích obrazů, studií, skic mužského aktu a přihlížejících hlav vojáků. Nechybí ani originální Rubensova malba sv. Šebestián z roku 1622, kterou van Dyck jako jeho žák kresebně přenesl. Celá výstava se zaměřuje zejména na van Dyckovo rané dílo před působením na dvoře anglického krále Karla I., kdy ukazuje například vliv Rubense jak na autorův malířský rukopis, tak na způsob znázornění mytologických a náboženských scén.

Výstava je rozdělena chronologicky podle van Dyckova místního působení. Počátek je zasazený do Itálie, kde byl van Dyck ovlivněn umělci benátského cinquecenta, a to zejména kresebností a barevností Tiziana a Tintoretta, které spojil se svým antverpským školením a nechal tak vzniknout svému neobyčejnému stylu, pro nějž byl vyhledáván jako portrétista na panovnických dvorech po celé Evropě. Část expozice je věnována právě van Dyckovým bravurně zvládnutým portrétům, jež se vyznačují dokonale zachycenou individualitou portrétovaného.

Anthonis van Dyck, Theodor Rambouts a jeho žena Anna van Thielen s dcerou Annou Marií, 1631/1632

V mnichovské Alte Pinakotheke jsou zastoupena velmi kvalitní díla zobrazující malíře Theodora Ramboutse a jeho ženy Anny van Thielen s jejich dcerou Annou Marií (1631/1632) či portrét anglické královny Henrietty Marie (1636/1637). Portrétní tvorba je dávána do kontextu s Tizianovými a Rubensovými portréty, jimiž se inspiroval. Je zde proto zastoupený celofigurální portrét Karla V. (1548) od Tiziana a portrét Lady Aletheie Talbot, Countess of Arundel (1620) od Petera Paula Rubense. Samostatná část expozice reflektuje van Dyckův autoportrét, jeho obměny v čase a autorovu sebeprezentaci (zajímavá je také malá spojovací chodba, která je věnována jeho přátelům-umělcům a jejich společenské reprezentaci).

Anthonis van Dyck, sv. Šebestián, rentgenový snímek

Další část výstavy se zabývá i moderními technologiemi a jejich významem při výzkumu van Dyckova díla. Konkrétně se jedná například o využití mikroskopu a rentgenu, díky čemuž si divák může prohlédnout rentgenové snímky některých jeho maleb. Pomocí nových technologických poznatků byly zjištěny např. změny kompozic van Dyckových děl, které v některých případech mohou dokonce vést i k nové interpretaci.

Anthonis van Dyck, sv. Šebestián, rentgenový snímek, detail

Ojedinělým exponátem je též původní měděná deska zapůjčená z Louvru, na kterou byl přenesen portrét Jana de Wael do tisku. Nad destičkou jsou na zdi pověšeny grafické listy z několika tiskových pokusů.

Anthonis van Dyck, Jan de Wael, měděná tisková deska

Výstava je koncipována velmi přehledně a uceleně. Není nijak zvlášť rozlehlá, ale myšlenky, které chtěli její autoři předat divákovi, jsou relevantní a srozumitelné. Rozdělení van Dyckova díla podle místa jeho působení a ovlivnění dalšími umělci je funkční, jednotlivé místnosti pak na sebe dobře a přehledně navazují, diváci si mohou pohodlně vzít malého tištěného průvodce nebo využít několik interaktivních obrazovek.

Alte Pinakotheke vytvořila upoutávku na výstavu, a dokonce i krátký film, který Vám ji více přiblíží.